ECLI:CZ:US:2002:3.US.393.02
sp. zn. III. ÚS 393/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů ing. J. Č. a E. Č., zastoupených Mgr. J. K., advokátem, proti Magistrátu města Liberec, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé prostřednictvím faxového podání podali dne 17. 6. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který doplnili písemným podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 6. 2002. Návrh směřoval proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci, konkrétně pak proti nečinnosti Magistrátu města Liberec ve věci návrh na zahájení řízení o odstranění stavby, který stěžovatelé u tohoto orgánu podali. Podle názoru stěžovatelů nečinností správního orgánu bylo porušeno ustanovení čl. 36, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V podaném návrhu stěžovatelé uvedli, že dne 27. 11. 2001 podali Magistrátu města Liberec, stavebnímu úřadu návrh na zahájení řízení o odstranění stavby. V předmětném návrhu sdělili stavebnímu úřadu, že jsou vlastníky pozemkových parcel č. 2106/3 a 2106/20 zapsaných u Katastrálního úřadu v Liberci pro k.ú. R., obec Liberec a že z výpisu z katastru nemovitostí zjistili, že na jejich pozemku č. 2106/20 stojí cizí stavba (stojící ještě na dalších pozemcích), na kterou nebylo vydáno stavební povolení a není zde souhlas vlastníka pozemku s touto stavbou. Stavební úřad stěžovatele informoval, že k postupu podle §88 odst. 1 stavebního zákona nejsou naplněny zákonné podmínky, když stěžovatelé pouze tvrdí, že se jedná o nepovolené stavby a toto tvrzení nepostačuje k zahájení řízení. Stavební úřad dále uvedl, že řízení se zahajuje z vlastního podnětu správního orgánu, pro tento postup však nejsou splněny podmínky, a proto neučinil žádná opatření a věc odložil. Stěžovatelé podali dne 22. 1. 2002 nový podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, dokládají vlastnictví předmětných pozemků a uvádí zjištění, že ke stavbě rekreačního objektu neexistuje žádná dokumentace. Stavební úřad znovu sdělil stěžovatelům, že trvá na svém stanovisku ze dne 19. 12. 2001 a nebude ve věci činit žádná opatření. Stěžovatelé podali podnět k zahájení řízení o odstranění stavby a podnět k vydání rozhodnutí pro nečinnost u Okresního úřadu v Liberci, referát regionálního rozvoje, oddělení územního plánování a stavebního úřadu (dále jen "okresní úřad"). Okresní úřad dospěl k závěru, že podle §104 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), u staveb, u kterých se nedochovala dokumentace, nenastává domněnka, že se jedná o nepovolenou stavbu a stavební úřad nemá povinnost nařídit odstranění takové stavby. Okresní úřad konstatoval, že Stavební úřad města Liberce neporušil zákon, neboť nelze prokázat, že se jedná o nepovolenou stavbu bez pravomocného stavebního povolení a není zde důvod k zahájení řízení o odstranění stavby.
Porušení čl. 36 Listiny spatřovali stěžovatelé v tom, že žádný z orgánů státní správy, ač jim byly podány podněty, řízení nezahájil a ani nevydal rozhodnutí o těchto návrzích. Podle názorů stěžovatelů jejich podání splňovala náležitosti návrhu a mělo být proto zahájeno řízení v obecném smyslu a v případě zjištění podmínek pro zahájení řízení o odstranění stavby mělo být i toto řízení z úřední povinnosti zahájeno. Stěžovatelé nesouhlasili se závěrem stavebního úřadu, který tvrdil, že nebyly naplněny podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby. Dále stěžovatelé tvrdili, že postupem orgánů státní správy bylo dotčeno i ustanovení čl. 38 odst. 2, protože orgány státní správy neustálým odmítáním a odkládáním věci bránily stěžovatelům ve výkonu a ochraně jejich vlastnického práva a nejednaly bez zbytečných průtahů. Stěžovatelé proto žádali, aby Ústavní soud zakázal Magistrátu města Liberec, stavebnímu úřadu pokračovat v porušování práv stěžovatelů tím, že ve věci návrhu na odstranění budovy na více parcelách zůstane nečinným, a dále aby přikázal tomuto orgánů státní správy vydat rozhodnutí v řízení o odstranění stavby, které bylo zahájeno podáním ze dne 22. 11. 2001.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Magistrát města Liberce, stavební úřad jako účastník řízení. Stavební úřad ve vyjádření uvedl, že problematika se týká rekreačního objektu (zahradní chata) ve vlastnictví V. Ch., který se nachází na pozemcích parc. č. 2107/6, 2106/19, 2106/20 v k.ú. R. Dále stavební úřad uvedl, že u staveb, kde se nedochovala dokumentace (nebo není k dispozici z jiných důvodů), se nelze domnívat, že jde o stavbu nepovolenou. V případě rekreačního objektu nelze prokázat, že jde o stavbu nepovolenou, tedy stavbu provedenou bez pravomocného stavebního povolení (stáří chaty je asi 30 let). Proto nebyl a není dán důvod k zahájení řízení o odstranění stavby.
Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do činnosti orgánů veřejné správy jedině tehdy, jestliže v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci došlo k porušení základní práv a svobod stěžovatele, chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. V předmětné věci se stěžovatelé dovolávali ochrany svého základního práva na spravedlivým proces a ochrany vlastnického práva. Ústavní soud přezkoumal postup orgánu veřejné moci a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je názor stěžovatelů, že orgány veřejné správy, tj. stavební úřad porušil své povinnosti, když nerozhodl v řízení o odstranění stavby k jejich podnětu. Ústavní soud v této věci musel přisvědčit názoru orgánů státní správy v tom smyslu, že nelze zaměňovat občanskoprávní sporné řízení a řízení správní. Stavební úřad je ve svém postupu přesně vázán ustanoveními stavebního zákona, která určují, jaké řízení, za jakých podmínek a v jakém rozsahu je mají orgány státní správy provést. V předmětné věci dané podmínky naplněny nebyly a stavební úřad nemohl postupovat jinak, než postupoval. Nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces, jestliže správní orgán přezkoumal okolnosti, za nichž lze zahájit řízení o odstranění stavby, a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro zahájení řízení z vlastního podnětu a ani stěžovatelé nejsou osobami oprávněnými požádat o povolení k odstranění stavby. V případě nepovolené stavby postavené neoprávněně na cizím pozemku (při nepochybném zjištění této skutečnosti) k narušení cizích práv již došlo a stavební úřad není orgánem povolaným k jejich ochraně. Je proto věcí toho, jehož právo bylo porušeno, aby se domáhal ochrany u soudu. V předmětné věci proto Ústavní soud dospěl k závěru, že nedošlo postupem stavebního úřadu k porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces ani jejich vlastnického práva.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu