ECLI:CZ:US:2002:3.US.448.2000
sp. zn. III. ÚS 448/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Holländera ve věci ústavní stížnosti P. V., zastoupeného JUDr. P. G., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.4. 2000 č.j. 44 Co 782/99-49 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18.3.1999 č.j. 4 C 169/98-26 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.4. 2000 č.j. 44 Co 782/99-49 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18.3.1999 č.j. 4 C 169/98-26. Oba rozsudky byly vydány v řízení, v němž byla pravomocně zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal, aby vedlejší účastnici řízení byla uložena povinnost uzavřít s ním kupní smlouvu. Stěžovatel tvrdí, že postupem soudů byla porušena jeho práva chráněná čl. 96 Ústavy České republiky a čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Porušení svých zákonných práv spatřuje v procesu dokazování. Když předložil ověřenou kopii listiny, vedlejší účastnice vznesla námitky, jimiž popírala, že smlouvu podepsala a stěžovatel je přesvědčen, že vedlejší účastnice ohledně svých námitek měla nést důkazní břemeno.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel současně podal proti napadenému rozsudku odvolacího soudu dovolání, Ústavní soud řízení přerušil a po pravomocném odmítnutí dovolání v něm pokračoval.
Krajský soud v Brně ve vyjádření k návrhu poukázal na okolnost, že stěžovatel i nadále nerozlišuje mezi ověřováním totožnosti listiny a totožnosti podpisu, když v daném případě byla ověřena toliko listina. Ohledně důkazního břemene konstatoval, že stěžovatel (v postavení žalobce) měl prokázat uzavření smlouvy, což se mu nepodařilo. Podle jeho názoru nedošlo k porušení žádných práv, která by mohla být napadena ústavní stížností a navrhl, aby ústavní stížnosti nebylo vyhověno.
Okresní soud ve Vyškově pouze sdělil, že k stížnosti nemá co dodat nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby Ústavní soud o stížnosti rozhodl podle své úvahy.
Vedlejší účastnice R. Š., dříve V. ( v řízení před obecnými soudy žalovaná), prostřednictvím svého právního zástupce podrobně zdůvodnila svoje stanovisko k ústavní stížnosti. Analyzovala obecná stěžovatelova tvrzení o porušení jeho práv a namítla, že žádné dostatečně nespecifikoval. S využitím argumentů obsažených v rozhodnutích Nejvyššího soudu polemizovala s jeho názory na povahu listiny a na určení subjektu důkazní povinnosti a nositele důkazního břemene. Vedlejší účastnice je přesvědčena, že postupem soudů nedošlo k porušení stěžovatelova základního práva nebo svobody a navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.
Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti stěžovatelova podání. Ústavní stížnost byla podána včas, stěžovatel oprávněný k jejímu podání byl řádně zastoupen a vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Proto byla ústavní stížnost shledána přípustnou. Věc byla v další fázi řízení hodnocena z hlediska její opodstatněnosti. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatu tvoří problematika důkazního břemene ohledně důkazu prováděného listinou. Z předložených podkladů a ze spisu Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 4 C 169/98 Ústavní soud zjistil, že v průběhu řízení stěžovatel předložil smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 24.2.1997 s originálem ověřovací doložky a že vedlejší účastnice zpochybnila svůj podpis na této smlouvě. Soud prvního stupně stěžovatelův návrh, který je návrhem na nahrazení projevu vůle podle §161 odst. 3 občanského soudního řádu, zamítl s odůvodněním, že stěžovatel neprokázal existenci titulu, tedy právoplatné smlouvy o smlouvě budoucí. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, když shledal, že soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil náležité právní závěry. K otázce důkazního břemene uvedl, že stěžovatel mylně interpretuje tvrzení a výpověď vedlejší účastnice, neboť bylo jeho věcí, aby prokázal, že smlouva byla uzavřena a vedlejší účastnicí podepsána, což nelze učinit ověřenou kopií smlouvy. Při ověřování kopie, dodal soud, je zkoumána pouze její vnější shoda s originálem, nikoliv již pravost podpisu, neboť ověření podpisu je samostatným druhem ověření.
S argumenty obecných soudů se Ústavní soud ztotožňuje a doplňuje je poukazem na respektované rozdíly v důkazní síle veřejné listiny a soukromé listiny. Pravá veřejná listina, o jejíž správnosti nevzešly v řízení pochybnosti, může být zbavena své důkazní síly jen tím, že účastník tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána nepravdivost listiny ( §134 občanského soudního řádu, slova "není-li dokázán opak"). U soukromé listiny stačí formální popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila, resp. se obnovila, důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou. Toliko u veřejné listiny leží důkazní břemeno na tom, kdo popírá její správnost. Je evidentní, že listina předložená v ověřené kopii neztratila povahu soukromé listiny, a proto důkazní břemeno nadále nesl stěžovatel.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2002
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu Ústavního soudu