ECLI:CZ:US:2002:3.US.685.02
sp. zn. III. ÚS 685/02
Usnesení
III. ÚS 685/02
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K., a. s., zastoupené JUDr. Z. H., advokátkou, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci a návrhu na zrušení vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 410/2002 Sb., o rozšíření závaznosti dodatku kolektivní smlouvy vyššího stupně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, který byl doručen Ústavnímu soudu dne
4. listopadu 2002 a směřoval proti neoprávněnému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu ve vydání vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 410/2002 Sb.,
o rozšíření závaznosti dodatku kolektivní smlouvy vyššího stupně (dále jen vyhláška), se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zakázal příslušnému státnímu orgánu pokračovat v porušování jejího práva a svobody a přikázal mu, aby obnovil stav před jeho porušením (tj. před vydáním vyhlášky). Spolu s tím navrhuje stěžovatelka ve smyslu ust. §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona), zrušení vyhlášky, která je dle jejího názoru v rozporu s Ústavou ČR a zákonem o kolektivním vyjednávání.
Stěžovatelka tvrdí, že zásah orgánu veřejné moci spočívá ve vydání vyhlášky, kterou považuje za rozhodnutí, jímž jí bylo uloženo řídit se pravidly ve vyhlášce stanovenými. Vyhláškou jí bylo mimo jiné uloženo vyplácet všem zaměstnancům vyšší než v pracovní smlouvě sjednané mzdové nároky, čímž došlo k porušení ústavní zásady o rovnosti všech subjektů v oboru velkoobchodu a maloobchodu potravin a drogistického zboží. Stěžovatelka se domnívá, že přijetím a postupem podle vyhlášky byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR.
Návrh je nedůvodný.
Z odůvodnění návrhu a obdobně z jeho žádání je zřejmé, že stěžovatelka za jiný zásah orgánů veřejné moci, než je rozhodnutí, jímž měla být porušena její ústavně zaručená práva, pokládá vydání vyhlášky.
Stěžejní otázkou pro posouzení dané věci je tedy to, zda napadená vyhláška může představovat tvrzený "zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona.
V souladu s obecně přístupnou judikaturou (k tomu srov. např. nález ve věci
III. ÚS 62/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., č. 78, Praha 1996) pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů, a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci" nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Protože legislativní činnost zákonodárných orgánů České republiky, resp. vydávání vyhlášek pod takto vymezený pojem zásahu orgánů veřejné moci nespadají, bylo nutno stěžovatelčinu "ústavní stížnost" posoudit jako návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení [čl. 87
odst. 1 písm. b) Ústavy ČR].
K podání posléze zmíněného návrhu by však byla stěžovatelka legitimována toliko tehdy, kdyby aplikací inkriminované vyhlášky (jednotlivých jejich ustanovení) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a jestliže by takový návrh byl podán spolu s ní (§74 zákona).
Takto stanoveným podmínkám návrh stěžovatelky nevyhovuje a tato sama za vyložených okolností k podání samostatného návrhu na zrušení vyhlášky legitimována není
(§74 zákona), když označením vyhlášky za "jiný zásah orgánu veřejné moci" stěžovatelka obchází nedostatek aktivní legitimace dle ust. §64 odst. 2 zákona; posuzovaný návrh stěžovatelky byl proto posouzen jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43
odst. 1 písm. c) zákona] a o něm jako o takovém bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. b) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 18. prosince 2002