infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-135-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.10.2002, sp. zn. IV. ÚS 273/02 [ nález / VARVAŘOVSKÝ / výz-3 ], paralelní citace: N 131/28 SbNU 125 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:4.US.273.02

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Stanovení daně podle pomůcek

Právní věta Ústavní soud nesdílí názor, že předmětem přezkumu v daňovém řízení a následném řízení před správním soudem může být pouze to, zda podle pomůcek daň vyměřena být mohla, avšak případné nerespektování ustanovení §46 odst. 3 daňového řádu správcem daně již v přezkumném řízení napravit nelze. Takový postup zakládá nerovnost účastníků řízení a je tedy rozporný s ustanovením čl. 37 odst. 3 Listiny a ve svých důsledcích porušuje i čl. 4 odst. 4 Listiny.

ECLI:CZ:US:2002:4.US.273.02
sp. zn. IV. ÚS 273/02 Nález Ústavní soud ČR rozhodl v senátě, ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ing. F. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2002, čj. 38 Ca 110/2001-38, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, jako vedlejšího účastníka, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2002, čj. 38 Ca 110/2001-38, a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 13. 12. 2000, č.j. FŘ 4266/11/00 se zrušují. Odůvodnění: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2002, čj. 38 Ca 110/2001-38, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho žaloba o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 13. 12. 2000, čj. FŘ-4266/11/00. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 2 ze dne 14. 9. 1999, čj. 113351/99/002911/4570, na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996 ve výši 43.785,- Kč. Stěžovatel uvedl, že jeho ústavní stížnost nesměřuje proti té části rozsudku, jíž bylo rozhodnuto, že užití pomůcek při stanovení daně bylo v souladu se zákonem. V odůvodnění své stížnosti stěžovatel uvedl, že akceptuje použitou metodu stanovení daně, tj. vyměření podle pomůcek. Správní žalobou se však domáhal, aby soud, kromě zkoumání zákonnosti použití pomůcek při stanovení daně, také zkoumal, zda finanční úřad při stanovení daně za pomocí pomůcek tuto nestanovil svévolně, aniž by se zabýval jakýmkoliv dokazováním, šetřením či alespoň úvahou o tom, jaká je skutečná výše daňové povinnosti poplatníka. Finanční úřad vyměřil daň ze všech došlých plateb, ačkoliv mu muselo být jasné, že tyto platby nejsou v plné výši zdanitelnými příjmy. Tím porušil základní právo zakotvené v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Stěžovatel poukázal na ústavní deficity stávající právní úpravy správního soudnictví, na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 28/95, a vyjádřil názor, že v jeho případě se správní soud odmítl zabývat jeho námitkami a požadavky, právě s odkazem na stávající právní úpravu, kterou lze považovat za neústavní. Závěrem stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že postupem orgánů veřejné moci, napadeným rozsudkem a jemu předcházejícími správními rozhodnutími, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na ukládání daní jen na základě zákona, zakotvené v čl. 11 odst. 5 Listiny, právo na ukládání povinností toliko na základě zákona a v jeho mezích, a jen při zachování základních práv a svobod, zakotvené v čl. 4 odst 1 Listiny, právo na šetření podstaty a smyslu základních práv a svobod při používání ustanovení o jejich mezích, zakotvené v čl. 4 odstavec 5 (správně odst. 4) Listiny a právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedl, že vycházel z ust. §50 odst. 5 zák.č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z něhož vyplývá, že mohl přezkoumávat pouze dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně. Nepříslušelo mu však, stejně jako odvolacímu správnímu orgánu, posuzovat způsob použití pomůcek, ani způsob výpočtu daňové povinnosti. Nemohl přezkoumávat ani výši daně. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že napadeným rozsudkem ani postupem soudu nebylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele a proto ústavní stížnost není důvodná. Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu se k ústavní stížnosti nevyjádřilo (doručení stejnopisu ústavní stížnosti vykázáno 17. 5. 2002). Ústavní soud si dále vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 110/2001, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba zcela vyhovět, a to z následujících důvodů. Především Ústavní soud odkazuje na právní závěry, které k otázce vyměření daně podle pomůcek vyslovil již v nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 179/01, publikovaném pod č. 131 ve svazku č. 23 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Zejména znovu opakuje, že považuje za významnou tu skutečnost, že při volbě pomůcek je správce daně vázán také ust. §46 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen "daňový řád"). Stanoví-li tedy správce daně podle ust. §31 odst. 5 daňového řádu daňovou povinnost, musí stanovit, byť pomocí pomůcek, nejen příjmy, ale i přiměřené výdaje, a s ohledem na cit. ust. §46 odst. 3 daňového řádu musí přihlédnout i k dalším okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt, a to i když nebyly tímto uplatněny. Takovými dalšími výhodami, kromě již zmíněných přiměřených výdajů, je zohlednění např. nezdanitelných částek základu daně dle ust. §15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ale i jiné skutečnosti, např. za jakých podmínek daňový subjekt podniká, v jakém oboru činnosti podniká, v jaké lokalitě má umístěnu provozovnu apod. Ze spisového materiálu správce daně tedy musí být zřejmé nejen to, zda byly splněny zákonné předpoklady pro stanovení daňové povinnosti pomocí pomůcek, ale též zda a jak správce daně přihlédl k okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt. To je základním předpokladem k tomu, aby prvostupňové správní rozhodnutí bylo schopné odvolacího přezkumu podle §50 odst. 5 daňového řádu. Pokud však daňové spisy obsahují pouze zdokumentování oprávněnosti stanovení daně pomocí pomůcek, a neobsahují již správní úvahu či zdokladování toho, že správce daně při tomto kontumačním způsobu stanovení daně přihlédl i k oněm okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt, pak není odvolací orgán schopen přezkoumat napadené rozhodnutí právě v tom rozsahu, jak požaduje zákon v ust. §50 odst. 5 daňového řádu, zejména se nemůže vyrovnat i s otázkou, zda správce daně splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající z ust. §46 odst. 3 daňového řádu. V takovém případě má napadené rozhodnutí zrušit. Také ve správní žalobě stěžovatel na povinnost vyplývající pro daňový orgán z ust. §46 odst. 3 daňového řádu, tedy, že tento orgán musí se stejnou pečlivostí opatřovat doklady, které svědčí ve prospěch poplatníka i v jeho neprospěch, výslovně poukázal (č.l. 5 vyžádaného spisu). Bylo tudíž povinností správního soudu zabývat se i tím, zda se odvolací správní orgán řádně vypořádal s otázkou, zda správce daně splnil také svoji zákonnou povinnost vyplývající z ust. §46 odst. 3 daňového řádu. Z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku v tomto směru nic neplyne, byť na str. 9 napadeného rozsudku je uvedená povinnost daňového orgánu zmíněna. Z uvedených důvodů má Ústavní soud za to, že městský soud plně nedostál svým povinnostem při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí. Tím zasáhl do základního práva stěžovatele zakotveného v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, a to i přes velmi pečlivé a dokonalé vypracované rozhodnutí svědčí o tom, že soud věnoval věci náležitou péči a pozornost. Ústavní soud tedy uzavírá, že nesdílí představu, že předmětem přezkumu v daňovém řízení a následném řízení před správním soudem může být pouze to, zda podle pomůcek daň vyměřena být mohla, avšak případné nerespektování ustanovení §46 odst. 3 daňového řádu správcem daně již v přezkumném řízení napravit nelze.Takový postup zakládá zcela evidentní nerovnost účastníků řízení a je tedy rozporný s čl. 37 odst. 3 Listiny. Navíc pak nelze odhlédnout od toho, že rozhodnutí v daňovém řízení je rozhodnutím, kterým se zasahuje (mnohdy velmi významně) do vlastnického práva. Při každém takovém zásahu je nutno respektovat čl. 4 odst. 4 Listiny o povinnosti šetřit v těchto případech smyslu základních práv, mezi která právo vlastnické nepochybně patří. Připouští-li tedy zákon dvě možná řešení, pak v oblasti veřejného práva je vždy nutné ctít zásadu "in dubio mitius". Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle §82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnosti zcela vyhověl, a to z důvodu procesní ekonomie zrušil též rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 21. října 2002

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2002:4.US.273.02
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 273/02
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 131/28 SbNU 125
Populární název Stanovení daně podle pomůcek
Datum rozhodnutí 21. 10. 2002
Datum vyhlášení 21. 10. 2002
Datum podání 3. 5. 2002
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 4 odst.4, čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2, čl. 37 odst.3
Ostatní dotčené předpisy
  • 337/1992 Sb., §46 odst.3, §50 odst.5
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík daň/výpočet
důkaz
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-273-02
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 43073
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-21