ECLI:CZ:US:2002:4.US.302.02
sp. zn. IV. ÚS 302/02
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 3. října 2002 v senátě ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. Č., proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2002, čj. Skno 6/2001-91, za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, a ministra spravedlnosti ČR, jako vedlejšího účastníka, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2002, čj. Skno
6/2001-91, se zrušuje.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že kárné senáty
se mimo jiné neměly věcně zabývat návrhem ministra spravedlnosti
na zahájení kárného řízení, a to proto, že nebyl Vrchnímu soudu
v Olomouci podán ve stanovené lhůtě. Z těchto, jakož i dalších,
důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud ČR ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2002 uvedl,
že stěžovatelovy výtky nelze považovat za důvodné. Návrh na
zahájení kárného řízení byl totiž podán včas, neboť důvody, pro
které k průtahům došlo, byly zjištěny až na základě podkladů,
z nichž čerpá Zpráva o prověrce kontrolní komise odboru organizace
a dohledu MS ČR. Pokud pak oba soudy dospěly na základě zhodnocení
provedeného dokazování k závěru, že zde neexistovaly objektivní
podmínky bránící stěžovateli vyvarovat se průtahů ve věcech,
v nichž byl kárně obviněn, jde o hodnocení, které vyústilo v závěr
o splnění subjektivní stránky skutkové podstaty kárného provinění.
Z uvedených důvodů navrhuje proto odmítnutí ústavní stížnosti.
Vedlejší účastník ministr spravedlnosti ČR ve svém vyjádření
z 16. 8. 2002 zdůraznil, že prověrka u Krajského soudu v Brně
uskutečněná pracovníky odboru organizace a dohledu byla součástí
širší akce, prováděné u Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu
v Brně a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jejíž výsledek byl
zpracován dne 11. 12. 2000, o den později schválen ředitelem
odboru a vedení Ministerstva spravedlnosti ČR předložen dne 14.
12. 2000.
Pokud jde o věcnou stránku, poukázal vedlejší účastník na
podrobné a přesvědčivé zdůvodnění rozhodnutí kárného senátu
Vrchního soudu v Olomouci. Z těchto důvodů rovněž navrhl zamítnutí
ústavní stížnosti.
Z obsahu spisu Ds 4/2001 Vrchního soudu v Olomouci Ústavní
soud zjistil, že návrhem podaným dne 29. 1. 2001 podal ministr
spravedlnosti návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. V. Č.,
předsedovi senátu Krajského soudu v Brně, s odkazem na naplnění
skutkové podstaty závažného kárného provinění podle ustanovení
§2 odst. 2 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců,
ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že ve
4 trestních věcech prvostupňové agendy Krajského soudu v Brně byl
nečinný po dobu 3 let.
Podle ustanovení §6 odst. 5 citovaného zákona, ve znění
pozdějších předpisů, návrh na zahájení kárného řízení musí být
podán u příslušného kárného soudu do 2 měsíců ode dne, kdy se
orgán oprávněný podat návrh dozvěděl o kárném provinění,
nejpozději však do 1 roku ode dne spáchání kárného provinění.
Uvedená lhůta 2 měsíců je lhůtou zákonnou, z čehož vyplývá, že
její zachování je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti.
V projednávané věci byla nezbytnost zkoumání této zákonné lhůty
naléhavá tím spíše, že již ze samotného návrhu na zahájení kárného
řízení vyplynulo, že prověrku zmíněných trestních věcí
u stěžovatele ukončil odbor organizace a dohledu Ministerstva
spravedlnosti ČR již dne 21. 11. 2000, téhož dne o ní učinil
zápis, s jejími výsledky byl ministr spravedlnosti nicméně
seznámen teprve dne 14. 12. 2000. To, že zpráva o prověrce
vybraných trestních věcí starších tří let vyřizovaných
v prvostupňové agendě u Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu
v Brně a Krajského soudu v Ústí nad Labem byla souhrnně zpracována
pracovnicí zmíněného odboru Ministerstva spravedlnosti ČR JUDr.
B-ovou teprve dne 11. 12. 2000 a ministr spravedlnosti, jak ve
svém návrhu uvádí, byl s jejími výsledky seznámen dne 14. 12.
2000, může podle názoru Ústavního soudu stěží cokoli změnit na
tom, že již dne 21. 11. 2000 byl orgánům, pověřeným vedením
Ministerstva spravedlnosti ČR provedením prověrky, znám stav věci,
když navíc o tomto stavu bylo Ministerstvo spravedlnosti ČR
informováno i přípisem předsedkyně Krajského soudu v Brně ze dne
22. 11. 2000, čj. Spr 3778/2000. Část věty citovaného ustanovení
§6 odst. 5 zákona o kárné odpovědnosti soudců, "kdy se orgán
oprávněný podat návrh dozvěděl o kárném provinění", nelze tedy
chápat tak, že běh zákonné subjektivní lhůty k podání návrhu na
kárné řízení počíná teprve dnem, kdy ministru spravedlnosti byla
oficiálně předána zpráva o výsledku kontroly, neboť tím by počátek
běhu uvedené lhůty se nutně stal věcí nahodilosti. Jinými slovy,
pověřil-li ministr spravedlnosti, jako orgán oprávněný podat návrh
na zahájení kárného řízení, provedením prověrky určitý odbor, což
se běžně a pochopitelně děje, implikuje tento postup nicméně to,
že lhůta k podání návrhu začíná běžet již dnem zjištění nedostatků
tímto orgánem v konkrétním případě, a to bez jakékoli závislosti
na době provedení prověrek a jejich výsledků u jiných soudů. Lhůta
2 měsíců je dostatečně dlouhá k tomu, aby výsledky kontroly byly
včas vyhodnoceny a vyvozeny z ní případné závěry. Vzhledem
k uvedenému tedy návrh, podaný dne 29. 1. 2000, byl učiněn
opožděně.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro
porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod podle
ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR
podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil,
aniž by se musel zabývat jeho věcným obsahem.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 3. října 2002