ECLI:CZ:US:2002:4.US.354.02
sp. zn. IV. ÚS 354/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. J.K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2002, čj. 38 Ca 236/2001-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 6. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2002, čj. 38 Ca 236/2001-58, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Okresního úřadu Praha - západ, pozemkového úřadu, ze dne 7. 3. 2001, č.j.: PÚ-R-1112/93/1-20/01/KO a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo podle §9 odst. 4 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pod bodem 1 výroku rozhodnuto, že stěžovatel se stává vlastníkem specifikovaných nemovitostí v k.ú. P. a pod bodem 2 výroku bylo rozhodnuto, že stěžovatel se nestává vlastníkem specifikovaných nemovitostí v k.ú. P.
Stěžovatel podrobně popsal dosavadní vývoj řízení ve věci a tvrdí, že obecný soud, jako orgán veřejné moci, upřel jeho právu ochranu, neboť neprojednal jeho věc objektivně, čímž porušil jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jak z povahy napadeného rozsudku vyplývá, ve věci bude znovu rozhodováno pozemkovým úřadem, proti jehož rozhodnutí bude mít stěžovatel k dispozici opravný prostředek k soudu. Teprve poté, co Městský soud v Praze případně ve věci rozhodne, bude splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, stanovená v §75 odst. 1 zákona. Do té doby je ústavní stížnost nutno pokládat za návrh nepřípustný. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že podle §250j odst. 3 o.s.ř. správní orgány jsou vázány právním názorem soudu.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2002
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj