infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.06.2002, sp. zn. IV. ÚS 428/01 [ usnesení / VARVAŘOVSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:4.US.428.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2002:4.US.428.01
sp. zn. IV. ÚS 428/01 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti P.S. a J.S., zastoupených JUDr. A.C., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. 16 Co 306/99 a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 12. 1998, č.j. 10 C 443/94-149, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 7. 2001 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. 16 Co 306/99 a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 12. 1998, č.j. 10 C 443/94-149, jimiž bylo v řízení o přechodu vlastnického práva podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto tak, že vlastnické právo ke specifikovaným nemovitostem v k.ú. Ř., přechází ze stěžovatelů na žalobce P.P. Okresní soud takto rozhodl po zjištění, že právní předchůdci stěžovatelů předmětné nemovitosti nabyli za cenu nižší, než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Stěžovatelům byla stanovena povinnost nahradit žalobci i státu náklady řízení a zaplatit soudní poplatek. Proti rozsudku odvolacího soudu podali stěžovatelé rovněž dovolání. Ústavní soud proto vyčkal výsledku dovolacího řízení. Nejvyšší soud ČR rozhodl usnesením ze dne 10. 4. 2002, čj. 28 Cdo 186/2002-192, tak, že dovolání se jako nepřípustné odmítá. Usnesení bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 23. 5. 2002. Stěžovatelé tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 10, čl. 11, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Jsou přesvědčeni, že oba napadené rozsudky sice napravují křivdu, současně však zakládají křivdu další, mj. i povinnost platit veškeré náklady řízení, přestože spor byl veden podle zvláštního zákona a oni jeho vedení nemohli ovlivnit ani mu zabránit. Předmětné nemovitosti koupil v roce 1976, jako přebytečný a neupotřebitelný majetek ve smyslu vyhl.č. 156/1975 Sb., o správě národního majetku, otec stěžovatelky, tehdy ve funkci ředitele státního statku, od ST, a to zcela v souladu s tehdy platnými právními předpisy a za cenu podle znaleckého posudku. Jsou toho názoru, že napadenými rozsudky byla poškozena čest a dobrá pověst jejich rodiny, čímž bylo současně porušeno i jejich základní právo zakotvené v čl. 10 Listiny. Skutečností, že mají vydat nemovitost, kterou si před 25 lety řádně koupili a o kterou s láskou po dlouhou dobu pečovali, jsou nesmírně postiženi a spatřují v ní porušení čl. 11 Listiny. Dále uvedli, že umožnil-li stát restituci majetku i z vlastnictví fyzických osob, mělo být, pokud jde o náklady řízení, přihlédnuto k ust. §150 o.s.ř. K důkazu navrhli připojit spis Okresního soudu Jihlava, sp. zn. 10 C 443/94. Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedl, že v daném případě důvody pro vyhovění žalobě podle §8 odst. 1 zák.č. 229/1991 Sb., nespočívaly v protiprávním zvýhodnění nabyvatelů (právních předchůdců stěžovatelů), ale v ceně nižší, než odpovídalo tehdy platným cenovým předpisům, která byla prokázána znaleckým posudkem. Tento důvod pro přechod vlastnického práva je v zákoně o půdě koncipován jako objektivně daná skutečnost, které si nabyvatelé ani nemuseli být subjektivně vědomi, či ji vlastním přičiněním způsobit. Z tohoto pohledu se tvrzení o zásahu do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, jeví jako nedůvodné. Pokud jde o námitky stěžovatelů proti nákladovým výrokům a výroku o zaplacení soudního poplatku, aplikace ust. §150 o.s.ř. by byla možná jen tehdy, pokud by byly akceptovány pouze důvody stěžovatelů, aniž by bylo přihlédnuto k postoji účastníků k projednávané věci a dopadu takového rozhodnutí na poměry druhého účastníka řízení. Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 10 C 443/94, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů. Ústavní soud především neakceptoval námitku stěžovatelů, že napadenými rozsudky byla poškozena jejich čest a dobrá pověst, stejně jako otce stěžovatelky, a to z důvodů, které jsou zřetelně vyjádřeny již ve výše uvedeném vyjádření odvolacího soudu. Stejně tak nemohlo dojít ani k tvrzenému zásahu do základního práva na soudní ochranu, zakotveného mj. v čl. 36 Listiny, neboť samotný, pro jednu ze stran nepříznivý, výsledek soudního sporu evidentně takové porušení nemůže představovat, stejně jako nemůže být důvodem namítané nerovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), či porušení vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny. Podstatou ústavní stížnosti je tedy nesouhlas stěžovatelů s výsledkem restitučního sporu. Jakkoliv Ústavní soud chápe, že subjektivně se stěžovatelé mohou cítit napadenými rozsudky dotčeni, neboť není důvodu pochybovat o jejich dobré víře při nabytí předmětného majetku, v napadených rozhodnutích obecných soudů neshledal žádný z tvrzených zásahů do jejich ústavních práv. Pokud pak bylo namítáno, že soudy měly ve výroku o nákladech řízení aplikovat ustanovení §150 o.s.ř., třeba uvést, že se jedná o zmírňovací ustanovení, jehož použití je plně na uvážení obecného soudu. Do této úvahy Ústavní soud není oprávněn zasahovat. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. června 2002 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2002:4.US.428.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 428/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 27. 6. 2002
Datum vyhlášení  
Datum podání 13. 7. 2001
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 156/1975 Sb., čl.
  • 229/1991 Sb., §8
  • 99/1963 Sb., §150
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík vlastnické právo/přechod/převod
náklady řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-428-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 40389
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-23