ECLI:CZ:US:2002:Pl.US.16.02.2
sp. zn. Pl. ÚS 16/02
Nález
Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení: JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Jiří Malenovský, JUDr. Antonín Procházka, JUDr. Eliška Wagnerová a JUDr. Eva Zarembová, ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Vír ze dne 6. 12. 2001 č. 04/2001 (pozn.: na vyhlášce je omylem uvedeno č. 04/20001) o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, se souhlasem účastníků řízení bez ústního jednání, takto:
I. Ustanovení čl. 4 obecně závazné vyhlášky obce Vír ze dne 6. 12. 2001 č. 04/2001 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, se dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušuje.
II. Ve zbývající části se návrh zamítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ze dne 3. 7. 2002, podaným ve shodě se zákonem ?§64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)?, navrhl přednosta Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou zrušení v záhlaví citované obecně závazné vyhlášky obce Vír (dále také jen „vyhláška“), vydané v samostatné působnosti obce, jejíž znění je následující:
Obecně závazná vyhláška obce Vír č. 04/20001 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy,třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.
Zastupitelstvo obce Vír vydává dne 6. 12. 2001 podle ustanovení §15, zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s ustanoveními §10, písm. a) a §84, odst. 2, písm. i) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) tuto obecně závaznou vyhlášku.
Čl. 1
Správu poplatku vykonává obecní úřad Vír (dále jen „správce poplatku“) a v řízení ve věcech poplatku se postupuje podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, pokud zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví jinak.
Čl. 2
Poplatník
Poplatek platí:
a) fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt. Za domácnost může být poplatek odveden společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem. Tyto osoby jsou povinny správci poplatku oznámit jména a data narození osob, které poplatek odvádějí,
b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není nahlášená k trvalému pobytu žádná fyzická osoba. Má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.
Čl. 3
Sazba poplatku
1. Sazba poplatku pro poplatníka podle Čl. 2, písm. a) a b) této vyhlášky činí 467, Kč a je tvořena:
a) z částky 250,- Kč za kalendářní rok a
b) z částky 217,- za kalendářní rok. Tato částka je stanovena podle skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu. Skutečné náklady činily 164 796,- Kč a byly rozúčtovány takto:
164 716 Kč : 760 osob = 217,- Kč/osoba
2. V případě změny místa trvalého pobytu nebo změny vlastnictví stavby, která je určená nebo slouží k individuální rekreaci v průběhu kalendářního roku, se uhradí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví stavby v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav na konci tohoto měsíce.
Čl. 4
Osvobození
1. Od oplatku jsou osvobozeni:
- poplatníci podle čl. 2 odst. a) této vyhlášky, kteří využijí možnosti dle vyhl. č. 03/2001 čl. 4, odst. 9 o systému nakládání s odpady na území obce Vír to ve výši 100 % při splnění následujících podmínek:
- uzavřou s obcí Vír dohodu na odvoz přiměřeného počtu odpadních nádob (popelnice)
- prokazatelným způsobem tak budou likvidovat přiměřené množství odpadů
- dodržují ostatní povinnosti vyplývající z vyhlášky o systému nakládání s odpady na území obce Vír.
- uzavře dohodu včetně úhrady do konce ledna 2002
- v případě zjištění nesplnění některých z podmínek, nárok na osvobození zaniká a poplatek bude vyměřen zpětně v plné výši.
2. Vznik nároku na osvobození od placení poplatku je poplatník povinen oznámit ve lhůtě do 15 dnů písemně nebo ústně do protokolu správci poplatku, ode dne, kdy nastala skutečnost zakládající nárok na osvobození. Ve stejné lhůtě je osvobozený poplatník povinen oznámit zánik nároku na osvobození.
Čl. 5
Splatnost
1. Poplatek pro poplatníka podle Čl. 2, písm. a) této vyhlášky je splatný v jedné splátce a to vždy od 15 ledna do 31. ledna příslušného roku.
2. Poplatek pro poplatníka podle Čl. 2, písm. b) této vyhlášky je splatný v jedné splátce a to vždy nejpozději do 31. března příslušného roku.
Čl. 6
Ohlašovací povinnost
Poplatník podle Čl. 2, písm. a) této vyhlášky je povinen ohlásit správci poplatku zánik jeho poplatkové povinnosti v důsledku změny trvalého pobytu v obci a to nejpozději do 10 dnů ode dne, kdy tato změna nastala.
1. Poplatník podle Čl. 2, písm. b) této vyhlášky je povinen ohlásit správci poplatku zánik jeho poplatkové povinnosti v důsledku změny vlastnictví ke stavbě určené nebo sloužící individuální rekreaci.
Čl. 7
Nebude-li poplatek zaplacen včas nebo ve správné výši, vyměří správce poplatku vždy poplatek platebním výměrem a může zvýšit včas nezaplacený poplatek až o 50 %. Vyměřený poplatek se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Čl. 8
Tomu, kdo nesplní ve lhůtě stanovené touto vyhláškou nebo rozhodnutím povinnost nepeněžité povahy, může správce poplatku uložit pokutu podle ustanovení §37, zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů.
Čl. 9
1. Pokud poplatník nesplní svoji oznamovací (poplatkovou) povinnost určenou touto obecně závaznou vyhláškou, lze dlužný poplatek vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém oznamovací (poplatková) povinnost vznikla.
2. Promlčecí lhůty jsou posuzovány podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Čl. 10
Správce poplatku může na základě žádosti poplatníka v jednotlivých případech snížit nebo prominout, a to z důvodu zmírnění nebo odstranění tvrdosti.
Čl. 11
Tato vyhláška nabývá účinnosti dne 1. 1. 2002.
místostarosta
starosta obce
Vyvěšeno dne : 10 pros 2001
Sejmuto dne:
Přednosta Okresního úřadu ve Žďáru n. Sázavou ve svém návrhu uvádí, že na základě §15 odst. 1 písm. h) zákona č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, ve znění pozdějších předpisů, vydal dne 20. 2. 2002 opatření, kterým podle §124 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o obcích“) pozastavil výkon vyhlášky pro její nezákonnost. Zastupitelstvo obce na svém zasedání dne 26. 4. 2002 vzalo na vědomí pozastavení vyhlášky. Na dalším zasedání konaném dne 26. 6. 2002 nebylo ve věci vyhlášky konáno. Vzhledem k těmto skutečnostem podává podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) návrh na její zrušení.
Navrhovatel ve svém návrhu vychází z toho, že uvedená vyhláška byla vydána zákonným způsobem ?čl. 104 odst. 3 Ústavy, §10 písm. a), §84 odst. 2 písm. i) a §92 odst. 3 zákona o obcích?. Tento právní předpis je tedy platný, a účinnosti nabyl 1. 1. 2002. Dále se v návrhu uvádí, že danou vyhláškou byl zaveden poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, jenž je upraven v §1 písm. h) a §10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích). Podle §10b odst. 3 a §15 zákona o místních poplatcích (pozn.: ve znění účinném do 31. 12. 2002) je vyhláškou stanoveno, kdo je poplatníkem (Čl. 2), jaká je sazba poplatku (Čl. 3) a kdo je od poplatku osvobozen (Čl. 4), když předtím obec Vír podle §17 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o odpadech“), zavedla s účinností od 1. 1. 2002 obecně závaznou vyhláškou č. 03/2001 (ze dne 6. 12. 2001) systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „systém nakládání s komunálním odpadem“).
Podle navrhovatele je z těchto skutečností patrno, že obec Vír je oprávněna vybírat pouze poplatek za provoz systému nakládání s komunálním odpadem. Uvedený poplatek byl sice zaveden, avšak v Čl. 4 vyhlášky obec stanovila pro část poplatníků jiný způsob placení úhrad na úseku odpadového hospodářství, jehož základen není povinnost stanovená právním předpisem platit poplatek, tj. vyhláškou vydanou v rámci normotvorné činnosti obce v oblasti veřejného práva, ale dohoda uzavřená mezi obcí a částí poplatníků jako dvoustranný právní úkon podle norem soukromého práva. Vyhláška odporuje zákonu o místních poplatcích v tom, že zavádí de facto dva způsoby zpoplatnění, z nichž jeden je upraven v jejím Čl. 4 a představuje nový druh smluvního ujednání o placení úhrady, který nemá oporu v zákoně o místních poplatcích. Je tedy zřejmé, že pokud obec Vír upravila obecně závaznou vyhláškou systém nakládání s komunálním odpadem podle zákona o odpadech a zavedla poplatek podle zákona o místních poplatcích obecně závaznou vyhláškou, pak není oprávněna zavést jinou formu úhrady než uvedený poplatek. Není tedy oprávněna zavést ani formu úhrad na základě smlouvy uzavřené mezi obcí a některými poplatníky, ani osvobodit tuto část poplatníků v obecně závazné vyhlášce. Kromě toho právní úprava uzavírání dohod je neurčitá a vykazuje znaky obcházení zákona, zejména zákona o místních poplatcích. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhuje přednosta Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, aby byla napadená vyhláška zrušena.
II.
Obec Vír ve svém vyjádření k návrhu, podepsaném starostkou Jarmilou Havlovou, uvedla, že napadená vyhláška byla schválena 6. 12. 2001, vyvěšena 10. 12. 2001 a sejmuta 2. 1. 2002, o vyhlášce byli rovněž občané informováni letáčkem doručeným do každé domácnosti v obci. To, co bylo uvedeno, bylo na žádost Ústavního soudu doplněno vyjádřením ze dne 21. 10. 2002, v němž se uvádí, že zastupitelstvo obce má 15 členů a příslušného zasedání zastupitelstva se zúčastnilo 14 členů, přičemž všichni hlasovali pro přijetí vyhlášky. K meritu věci pak obec Vír uvedla, že v obci je zavedeno třídění odpadů s vážením popelnic a že občanům trvale v obci bydlícím bylo umožněno podle obecně závazné vyhlášky č. 03/2001 v tomto systému pokračovat, a tedy i pokračovat v systému placení podle skutečné váhy komunálního odpadu. Zastupitelstvo obce Vír - podle svého rozhodnutí, učiněného na veřejném zasedání dne 29. 7. 2002 - na vyhlášce č. 04/20001 nadále trvá.
III.
Ústavní soud si pro účely posouzení daného návrhu vyžádal odborné vyjádření Ministerstva financí. To ve svém dopise ze dne 27. 9. 2002, č.j. 263/93491/2002, uvedlo, že s osvobozením uvedeným v Čl. 4 napadené vyhlášky nelze souhlasit, neboť zakládá rozpor se zákonem o odpadech a zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Zdůvodňuje to tím, že zákon o odpadech nedefinuje komunální odpad jako majetek fyzické osoby, při jehož likvidaci by obec této fyzické osobě poskytovala službu. Naopak z §4 zákona o odpadech vyplývá, že v okamžiku, kdy fyzická osoba odloží komunální odpad na místě k tomu určeném, stává se původcem a vlastníkem těchto odpadů obec. Obci pak je, pokud jde o nakládání s komunálním odpadem, stanovena zákonem o odpadech (§17 odst. 3 a 4) povinnost určit místo pro odkládání komunálního odpadu fyzickou osobou a povinnost této osoby odložit odpad na určeném místě. Z toho je zřejmé, že obec nemůže vázat osvobození od poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem na smluvní ujednání obce s občanem, na jehož základě pak obec vykonává pro fyzickou osobu službu při likvidaci komunálního odpadu. Po nabytí účinnosti zákona od odpadech (tj. 1. 1. 2002) lze stanovit v souladu se zákonem o místních poplatcích poplatkovou povinnost fyzickým osobám pouze obecně závaznou vyhláškou o místním poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem. Podle zákona č. 526/1990 Sb., se ceny sjednávají mezi prodávajícím a kupujícím; v daném případě však pro tento akt chybí předmět plnění ze strany obce, tj. služba poskytovaná občanovi v souvislosti s odklízením a likvidací komunálního odpadu.
IV.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů, tedy i obecně závazných vyhlášek obcí vydaných v jejich samostatné působnosti, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. Vzhledem k §68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je v tomto řízení Ústavní soud povinen také zkoumat, zda napadený právní předpis byl vydán ústavně předepsaným způsobem.
Obecně závazná vyhláška byla přijata dne 6. 12. 2001 (vyhlášena 10. 12. 2001); na její přijetí a publikaci se vztahoval zákon o obcích. Podle §35, §84 odst. 2 písm. i) a §10 písm. a) zákona o obcích může zastupitelstvo v rámci samostatné působnosti obce vydávat obecně závazné vyhlášky a ukládat povinnosti ve věcech stanovených zvláštním zákonem. Podle ustanovení §1 a §15 zákona o místních poplatcích (ve znění účinném do 31. 12. 2002) mohou obce vybírat zákonem taxativně stanovené místní poplatky, jejichž zavedení, jakož i další náležitosti s tímto zavedením spojené stanoví obecně závaznou vyhláškou.
Jak Ústavní soud zjistil ze zápisu z veřejného zasedání obecního zastupitelstva ve Víru, konaného dne 6. 12. 2001, a z příslušné prezenční listiny, projednávání obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích se zúčastnilo 14 z celkem 15 členů zastupitelstva a vyhláška byla schválena všemi hlasy. Vyhláška byla v souladu s §12 odst. 1 a 2 zákona o obcích vyvěšena na úřední desce od 10. 12. 2001 do 2. 1. 2002. Ústavní soud má tedy za to, že napadená obecně závazná vyhláška byla v oblasti samostatné působnosti obce vydána ústavně předepsaným způsobem a nabyla účinnosti tak, jak je v ní uvedeno. Dopisem ze dne 20. 2. 2002 přednosta Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, Ing. Karel Pačiska, pozastavil výkon předmětné vyhlášky. Zastupitelé obce Vír se s tímto rozhodnutím seznámili na zasedání konaném dne 26. 4. 2002. Zastupitelstvo nápravu nezjednalo a neučinilo tak ani na dalším zasedání dne 26. 6. 2002.
Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti jsou určeny v čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle něhož zastupitelstva obcí mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Působnost obce v tomto směru vyplývá z §35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích, podle něhož se obec při výkonu samostatné působnosti při vydávání obecně závazných vyhlášek řídí jen zákony. Ve svých dřívějších nálezech Ústavní soud několikrát judikoval, že podle čl. 4 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy pro oblast působnosti obce vyplývá, že v případech, kdy obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závazné vyhlášky, jejichž obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě výslovného zákonného zmocnění (nález ze dne 19. 1. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 5/93, a ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 26/93, publ. in: Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, sv.1, č. 4 a 12). Přestože tyto nálezy byly učiněny za dřívější právní úpravy [zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), zrušený zákonem č. 128/2000 Sb.], závěry v nich vyslovené si nepochybně zachovávají svoji platnost i v současnosti (viz nález ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 20/01, č. 8/2002 Sb.).
Po přezkoumání obecně závazné vyhlášky Ústavní soud má za to, že návrh přednosty Okresního úřadu ve Žďářu nad Sázavou je částečně důvodný, pokud jde o Čl. 4 napadené vyhlášky. Ústavní soud při posuzování návrhu vycházel v prvé řadě z toho, že obec je třeba podle §4 písm. p) zákona o odpadech považovat za původce komunálního odpadu, a to okamžikem, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném (uvedeným okamžikem se obec také stává vlastníkem tohoto odpadu). Vzhledem k tomu na ni dopadají - až na výjimky - všechny povinnosti původce odpadu (§17 ve spojení s §16 zákona o odpadech). Jednou z povinností obce jako původce odpadu je určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, a zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky toho odpadu. Vzhledem k určitým specifikům komunálního odpadu bylo na základě §17 odst. 2 zákona o odpadech umožněno obci v samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou systém nakládání s komunálním odpadem. Fyzické osoby jsou pak podle §17 odst. 4 zákona o odpadech povinny ukládat odpad na určená místa; vydá-li obec příslušnou vyhlášku o systému nakládání s komunálním odpadem, jsou fyzické osoby povinny tento systém dodržovat.
V případě, že obec využije zákonného zmocnění §17 odst. 2 zákona o odpadech a obecně závaznou vyhláškou stanoví systém nakládání s komunálním odpadem, je podle §1 písm. h) a §10b odst. 1 zákona o místních poplatcích oprávněna obecně závaznou vyhláškou stanovit i poplatek za provoz takového systému. Podle §15 zákona o místních poplatcích (ve znění účinném do 31. 12. 2002) obec v obecně závazné vyhlášce upraví podrobnosti jeho vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků; obec se v tomto ohledu řídí zákonnou právní úpravou, zejména §10b zákona o místních poplatcích, které určuje, kdo je poplatníkem a příjemcem daného poplatku a jakým způsobem se stanoví jeho výše.
Podstatou návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Vír č. 04/2001 je nesouhlas s ustanovením Čl. 4, v němž se zakotvuje osvobození od příslušného poplatku, a to v plné výši. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že toto osvobození se vztahuje pouze na osoby, které mají v obci trvalý pobyt, tedy osoby ve smyslu §10b odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích, a je dále podmíněno tím, že (kromě jiného) tyto osoby uzavřou s obcí Vír úplatnou dohodu o odvozu přiměřeného počtu odpadních nádob (popelnic) do konce ledna 2002, tj. pokud se tyto osoby dobrovolně zapojí do „systému vážení popelnicových nádob“ (Čl. 4 odst. 9 obecně závazné vyhlášky obce Vír č. 03/2001).
Podle §15 zákona o místních poplatcích je obec rovněž oprávněna stanovit osvobození od poplatku, avšak v dané věci vyvstává otázka, zda se u ustanovení Čl. 4 obecně závazné vyhlášky ve skutečnosti o osvobození ve smyslu citovaného ustanovení jedná. Jak Ústavní soud zjistil z informačního listu obce Vír, občané s trvalým pobytem v obci v podstatě mohou volit, zda zaplatí za každého člena domácnosti poplatek v plné výši, tj. 467,- Kč (odvoz popelnic bude proveden 39x za rok), nebo se zapojí do systému vážení odpadů a zálohově si předplatí uložení 700 kg, resp. 1 000 kg odpadu na skládce za částku 600,- Kč, resp. 815,- Kč ročně (odvoz popelnic bude proveden 26x za rok, resp. 39x za rok).
Z toho je zřejmé, že vedle poplatků, jejichž výše je stanovena podle §10b odst. 3 zákona o místních poplatcích, se napadenou obecně závaznou vyhláškou namísto placení místního poplatku zakládá pro vymezenou skupinu osob možnost jakéhosi náhradního „plnění“, jež za určitých okolností bude pro tyto osoby - z hlediska finančních nákladů - výhodnější [viz informační list a „Dohoda o výpočtu poplatku za likvidaci komunálního odpadu podle vyhl. č. 04/2001“, podle které „poplatníci“ prohlašují, zda „uplatňují nárok na slevu dle vyhl. č. 04/2001 Čl. 4, odst. 1 písm. a)“]. O osvobození od poplatku, tj. zproštění povinnosti poskytnout peněžní plnění, se tedy stricto sensu nejedná; mohlo by se však jednat o úlevu ve smyslu §15 zákona o místních poplatcích (ve znění účinném do 31. 12. 2002). Při posuzování této otázky je třeba přihlédnout ke skutečnému smyslu a účelu dané právní úpravy. Tím je, jak lze dovozovat z toho, co bylo uvedeno, jednak poskytnutí „slevy“ určité kategorii poplatníků, přesněji řečeno poskytnutí možnosti těmto poplatníkům využít určitého zvýhodnění, jednak vytvoření paralelního systému krytí nákladů obce při nakládání s komunálním odpadem, tj. úplat na smluvním základě. Proto bylo nezbytné zkoumat, zda je obec oprávněna takovýto systém, byť mimo napadenou vyhlášku, avšak jejím prostřednictvím, budovat.
Obecně závazná vyhláška obce Vír hovoří o uzavření dohody fyzické osoby s obcí. Zákon o odpadech je založen na principu, že obec je původcem komunálního odpadu, jenž musí plnit povinnosti stanovené uvedeným zákonem. Fyzické osoby produkující komunální odpad mají pouze povinnost ukládat odpad na určeném místě a eventuelně se řídit obecně závaznou vyhláškou o nakládání s komunálním odpadem. Za účelem pokrytí nákladů, které v důsledku dané činnosti obci vzniknou, je obec oprávněna stanovit obecně závaznou vyhláškou poplatek. Možnost uzavření smluv s fyzickými osobami naopak výslovně umožňovala předchozí právní úprava (zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění účinném do 28. 2. 2000), jež vycházela z principu, že za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu fyzické osoby hradí obci cenu stanovenou podle zákona č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů; rovněž tak v budoucnosti (s účinností od 1. 1. 2003) bude obec podle zákona o odpadech mít právo „vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy“, jež musí být písemná a obsahovat výši úhrady (zákon o odpadech ve znění zákona č. 275/2002 Sb.). Zákon o odpadech tedy v současné době nepředpokládá, resp. v době přijetí napadené vyhlášky nepředpokládal možnost jiného hrazení nákladů obce při nakládání s komunálním odpadem než prostřednictvím místního poplatku, a proto ani nepřepokládal uzavírání příslušných smluv s fyzickými osobami (na rozdíl od právnických a fyzických osob oprávněných k podnikání, pokud tyto osoby jako původci produkují odpad podobný komunálnímu, jejž mohou na základě smlouvy s obcí využít systému nakládání s komunálním odpadem; §17 odst. 5 zákona o odpadech).
Vzhledem ke kogentní a komplexní úpravě dané materie v zákoně o odpadech je třeba vycházet ze zásady, že obec není oprávněna postupovat jinak než zákonem výslovně stanoveným postupem. Výše uvedená pravidla tudíž jednoznačně vymezují rámec, v němž se obec při vytváření systému nakládání s komunálním odpadem a na něj navazujícího stanovování poplatku za provoz tohoto systému musí pohybovat. Ústavnímu soudu tedy nezbývá než konstatovat, že daný postup je contra legem, neboť se obecně závaznou vyhláškou zavádí systém odvozu komunálního odpadu na základě smluvního ujednání a za úplatu, jenž podle zákona o odpadech přípustný není. V návaznosti na to se lze ztotožnit s názorem Ministerstva financí, že u předmětných dohod vzniká rozpor se zákonem č. 526/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, protože obec těmto fyzickým osobám žádné plnění podle tohoto zákona neposkytuje.
Posuzuje-li Ústavní soud daný jev z hlediska zákona o místních poplatcích, je třeba uvést, že napadená vyhláška zavádí pro určitou skupinu občanů (poplatníků) možnost volit mezi placením „řádného“ poplatku podle zákona o místních poplatcích nebo placením „ceny služby“ - odvozu odpadu dle uzavřené dohody. Tato cena je ovšem, byť tomu tak není bezprostředně na základě vyhlášky, jednostranně stanovena obcí, kdy smluvní volnost stran je dále limitována ustanoveními Čl. 4 vyhlášky (a z pohledu poplatníků v podstatě rovněž ekonomickou výhodností toho kterého způsobu „úhrady“). V podstatě jde o stanovení quasi poplatku pro určitou skupinu poplatníků, přičemž výpočet jeho výše je zcela v rozporu s pravidly zakotvenými v §10b odst. 3 zákona o místních poplatcích, což nasvědčuje závěru, že Čl. 4 napadené vyhlášky vede k obcházení tohoto ustanovení zákona o místních poplatcích. Přitom je třeba si uvědomit, že toto ustanovení zákona o místních poplatcích se snaží vytvořit systém placení místních poplatků, jenž by (alespoň do určité míry) spravedlivě rozdělil náklady na provoz systému nakládání s komunálním odpadem, jež mají být hrazeny formou místního poplatku, mezi dvě skupiny poplatníků, tj. fyzické osoby s trvalým bydlištěm v obci na straně jedné, jež poplatek platí „za osobu“, a fyzické osoby - vlastníky nemovitostí určených k individuální rekreaci na straně druhé, jež poplatek platí „za nemovitost“.
S tím bezprostředně souvisí skutečnost, že citované ustanovení vyhlášky zmíněnou rovnováhu mezi oběma kategoriemi poplatníků narušuje, když jednu z nich daným „osvobozením“ zvýhodňuje před druhou, a to za situace, kdy tento postup s ohledem na příslušnou právní úpravu nelze ospravedlnit věcnými důvody (a ostatně žádné takové důvody obcí Vír uvedeny nebyly). Podle názoru Ústavního soudu byla obec sice oprávněna podle §15 zákona o místních poplatcích stanovit úlevy a osvobození od poplatku, avšak vzhledem k citované právní úpravě nemohlo být pro přiznání „osvobození“ od poplatku prvotním (a neopomenutelným) kritériem trvalé bydliště fyzické osoby; pokud by tedy obec chtěla ve vyhlášce zakotvit možnost úlev či osvobození, musela by tak učinit na rovném základě, tj. pro obě skupiny poplatníků (samozřejmě za předpokladu, že by vyhláška nebyla nezákonná z jiných důvodů). Proto Ústavní soud pokládá předmětné ustanovení rovněž za diskriminační a rozporné s čl. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s §10b zákona o místních poplatcích.
Ačkoliv návrh přednosty Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou směřuje ke zrušení napadené vyhlášky jako celku, Ústavní soud nezjistil, že by s výjimkou Čl. 4 existoval u ostatních ustanovení rozpor se zákonem, když ani v návrhu obsažené námitky proti jiným ustanovením nesměřují, a ani neshledal, že by zrušení Čl. 4 mělo vliv na ostatní právní normy ve vyhlášce obsažené. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrhu přednosty Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou vyhověl jen částečně a napadenou obecně závaznou vyhlášku obce Vír v rozsahu vyjádřeném ve výroku tohoto nálezu podle §70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil, zatímco v ostatním návrh zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. prosince 2002
JUDr. Zdeněk Kessler
předseda Ústavního soudu