ECLI:CZ:US:2002:Pl.US.24.01.1
sp. zn. Pl. ÚS 24/01
Nález
Ústavní soud rozhodl v plénu dne 30. 4. 2002 o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu ČR na zrušení ustanovení §46a zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, ve znění zákona č. 47/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb., takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní soud obdržel dne 14. 8. 2001 návrh skupiny 23
senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení
§46a zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
ve znění pozdějších předpisů, s odůvodněním, že podle jejich
názoru je předmětné ustanovení v rozporu s čl. 4 odst. 3 a čl. 21
odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Uvedený návrh je odůvodněn takto:
Zákonem č. 483/1991 Sb., o České
televizi (ve znění zák. č. 36/1993 Sb., zák. č. 253/1994 Sb., zák.
č. 301/1995 Sb. a zák. č. 39/2001, dále jen "zákon o České
televizi") jsou stanoveny podmínky a také procedura volby Rady
České televize, tedy orgánu, který je volen občany (správně ovšem
Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky) za účelem
kontroly činnosti České televize. Podle ustanovení §4 odst. 2
zákona o České televizi jsou kandidáti voleni z řad občanů na
základě návrhů organizací a sdružení představujících kulturní,
regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské,
vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Návrhy jsou
doručovány Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (dále
jen "Poslanecká sněmovna"), která je také podle zákona o České
televizi oprávněna volit a odvolávat jednotlivé členy Rady České
televize. Možnost být zvolen za člena Rady České televize je
zákonem dána všem, kteří splňují kritéria zákona o České televizi,
tedy těm, kteří jsou způsobilí k právním úkonům, mají trvalý pobyt
na území České republiky a jsou bezúhonní, tak jak je určeno
v ustanovení §4 odst. 3 zákona o České televizi. Částí třetí,
článek IV bod 2 zákona č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č.
483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů,
a o změně některých dalších zákonů, byl změněn (doplněn) také
zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve
znění zákona č. 47/2000 Sb., a to tak, že pro účely volby členů
Rady České televize se zřizuje volební výbor. Volební výbor
Poslanecké sněmovny je pak v souladu s ustanovením §46a zákona
o jednacím řádu povinen vybrat z navržených kandidátů na členy
Rady České televize trojnásobek počtu členů Rady České televize,
to za předpokladu, je-li počet kandidátů navržených oprávněnými
organizacemi a sdruženími, splňujících předpoklady podle zákona
o České televizi, vyšší než je právě trojnásobek počtu členů Rady
České televize, kteří mají být zvoleni. Skupina senátorů jako
navrhovatel spatřuje v dosavadním znění napadeného ustanovení §46a zákona o jednacím řádu rozpor
a) s ustanovením čl. 21 odst. 1 Listiny, který zní: "Občané mají
právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou
volbou svých zástupců."
b) s ustanovením čl. 21 odst. 4 Listiny, který zní: "Občané mají
za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím."
c) s ustanovením čl. 4 odst. 3 Listiny, který zní: "Zákonná
omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny
případy, které splňují stanovené podmínky."
Stávající text zákona o jednacím řádu ustanovením napadeného
§46a cit. zák. omezuje, podle názoru navrhovatelů,
neospravedlnitelně nezadatelné právo občanů podílet se na správě
veřejných věcí prostřednictvím svých zástupců, a to způsobem,
který nemá oporu (zřejmě v ústavních zákonech či zákonech, protože
navrhovatelé blíže tuto tezi neupřesnili). Tím, že byl ustaven
volební výbor, kterému byla svěřena kompetence jinak svěřená
zákonem o České televizi všem poslancům Poslanecké sněmovny, jsou
z možnosti volit (a navíc svou volbou usilovat před svými voliči
o opětovné zvolení) vyloučeni všichni poslanci - nečlenové
předmětného volebního výboru a tím tedy i ti občané, které
poslanci - nečlenové volebního výboru reprezentují. Tím je omezeno
právo těchto občanů podílet se na správě veřejných věcí (tedy
prostřednictvím volby členů Rady České televize na správě České
televize v rozsahu stanoveném zákonem o České televizi). Současný
text zákona o jednacím řádu takto ustanovením napadeného §46a
omezuje neospravedlnitelně nezadatelné právo občanů mít za rovných
podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Neexistují
žádná pravidla (kritéria) pro tuto činnost volebního výboru,
spočívající ve způsobu posuzování podaných návrhů (na kandidáty
pro volby do Rady České televize) a vedoucí k výběru pouze
takového počtu kandidátů "...splňujících předpoklady podle tohoto
zákona." odpovídajícího trojnásobku počtu členů Rady České
televize pro vlastní volbu členů Rady Poslaneckou sněmovnou. Tím
je zabráněno podstatné části kandidátů být volen tím sborem, který
je k tomu zákonem určen, totiž celou Poslaneckou sněmovnou, tedy
mít za rovných podmínek přístup k voleným funkcím. Poslanecká
sněmovna navíc k provedení napadeného ustanovení sice v souladu
s §46a odst. 3 zákona o jednacím řádu se usnesla na podrobnostech
postupu (usnesení č. 1616), ale nad rámec zákonného zmocnění svým
usnesením č. 8 omezil volební výbor právo kandidátů předstoupit
před (i jen) volební výbor Poslanecké sněmovny pouze na určitou
část kandidátů z těch, kteří jinak splňují předpoklady pro možnost
volby za člena Rady České televize. Stávající text napadeného
ustanovení §46a navíc v odstavci 2 v části ".a z navržených
kandidátů splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere pro
volbu Poslaneckou sněmovnou kandidáty v počtu odpovídajícím
trojnásobku počtu členů Rady." je zmatečný, neboť není
jednoznačné, který zákon je míněn formulací ".tohoto zákona.",
když zákon o České televizi není vůbec v zákoně o jednacím řádu
citován a zákon o jednacím řádu nemohl mít zákonodárce v dané
souvislosti na mysli. Napadené ustanovení zákona o jednacím řádu
je v rozporu s právem občana (tedy i kandidáta na člena Rady České
televize) na to, aby zákonná omezení základních práv, tedy i práva
mít přístup za rovných podmínek k voleným a jiným veřejným
funkcím, platila stejně pro všechny případy, které splňují
stanovené podmínky. Samo napadené ustanovení v dispozici se opírá
o hypotézu ".kandidátů splňujících předpoklady.", ale poté omezení
stát se objektem volby se vztahuje jen na část kandidátů (na ty,
které bez zadání kritérií, tedy svévolně, určí volební výbor).
Má-li se tedy už i možnost být "připuštěn" k volbě za člena Rady
České televize stát pouze předmětem politických stranických dohadů
a licitací a třeba kompromisů, a to jen navíc stran parlamentních,
bylo by příslušné ustanovení zákona o České televizi (§4 odst.
2) o tom, které subjekty předkládají návrhy kandidátů na členy
Rady (právě subjekty mimo politické strany, tedy zájmové
a profesní organizace a sdružení občanů) ustanovením zavádějícím
až zmatečným. Avšak i z pohledu této věcné argumentace je
zavádějícím až zmatečným samo napadené ustanovení. Tento vývod
ostatně podporuje i fakt, že zákonodárce stanovil okruh objektů
volby normou hmotněprávní (zákon o české televizi) a způsob volby
upravuje normou procesní.
Navrhovatelé proto žádali, aby Ústavní soud napadenou část
zákona zrušil pro rozpor s čl. 4 odst. 3 a čl. 21 odst. 1 a 4
Listiny.
II.
Ústavní soud si k posouzení návrhu vyžádal vyjádření
Poslanecké sněmovny a Senátu. Poslanecká sněmovna ve vyjádření
uvedla, že zákon č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991
Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně
některých dalších zákonů, v části třetí článek IV bod 2 upravuje
zřízení volebního výboru Poslanecké sněmovny a jeho činnost
s tím, že podrobnosti postupu výboru upraví sama Poslanecká
sněmovna svým usnesením. Tato úprava je zcela v souladu
s ústavním pořádkem České republiky. Přímo v Ústavě je upravena
pravomoc obou komor Parlamentu zřizovat jako své orgány výbory
a komise, přičemž Ústava neurčuje, které výbory mají být konkrétně
zřizovány. Komory mohou zřídit své výbory svým usnesením nebo
jejich zřízení může být určeno zákonem. Jedná se de facto
o pravomoc komor autonomně zřizovat své orgány. V Poslanecké
sněmovně jsou výbory ustavovány v souladu s §115 odst. 2 zákona
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného
zastoupení s výjimkou výboru organizačního. Ze své činnosti jsou
výbory odpovědny Poslanecké sněmovně. Nelze tedy souhlasit
s názorem, že z možnosti volit členy Rady České televize jsou
vyloučeni "všichni poslanci-nečlenové volebního výboru a tím
i tedy ti občané, které poslanci-nečlenové volebního výboru
reprezentují". Tento názor by zcela popíral princip voleb do
zákonodárného sboru a zásadu poměrného zastoupení v Poslanecké
sněmovně. Občané jsou samozřejmě zastoupeni svými poslanci, ale
přímo ze zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyplývá, jakým
způsobem se poslanci zúčastňují práce Poslanecké sněmovny.
Poslanec může být členem nejvýše dvou výborů s výjimkami uvedenými
v §33 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Proto
není možné dovozovat závěr z výše uvedeného názoru
o poslancích-nečlenech a občanech, které zastupují. Je třeba
rovněž zdůraznit, že každý výbor předkládá své závěry Poslanecké
sněmovně a pouze Poslanecké sněmovně přísluší konečné rozhodnutí
ve věcech které projednává, a to i ve věcech, které projednaly
výbory jako orgány Poslanecké sněmovny. Zákon č. 39/2001 Sb. tedy
neporušuje právo občanů podílet se na správě veřejných věcí volbou
svých zástupců. Předmětné ustanovení §46a odst. 2 upravuje pouze
způsob postupu v případě vysokého počtu kandidátů. Zákon musí
takovou úpravu obsahovat, neboť jinak by při velmi vysokém počtu
kandidátů byla vlastní volba téměř znemožněna. Na výběru kandidátů
se přitom podílejí všichni členové volebního výboru zastupující
své voliče podle principu poměrného zastoupení. Napadené
ustanovení §46a proto žádným způsobem neomezuje základní práva
a svobody ve smyslu čl. 21 odst. 4 a čl. 4 odst. 3 Listiny.
V závěru svého vyjádření pak Poslanecká sněmovna vyjádřila názor,
že napadené ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem České
republiky a je plně v intencích právní úpravy dané relevantními
ustanoveními Ústavy České republiky - především čl. 18 odst. 1
a čl. 31.
Senát ve vyjádření uvedl, že v návrhu napadené ustanovení
bylo do zákona o jednacím řádu doplněno při novelizaci provedené
zákonem č. 39/2001 Sb. Návrh tohoto zákona byl předložen vládou
počátkem ledna 2001, přičemž obsahoval změny tří zákonů, a to
zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších
předpisů, zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění
pozdějších předpisů, a zákona č. 468/1991 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě požadavku vlády byl - vzhledem k tehdejší situaci
v České televizi - k projednání vládního návrhu zákona vyhlášen
stav legislativní nouze a návrh zákona byl projednáván ve
zkráceném jednání. V Poslanecké sněmovně vládní návrh doznal změn,
které se projevily i ve změně názvu zákona, a byla doplněna
novelizace i dalších tří zákonů včetně zákona o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny. Poslaneckou sněmovnou přijatý návrh zákona
byl doručen Senátu dne 15. 1. 2001, a protože šlo o návrh zákona
projednaný v Poslanecké sněmovně ve zkráceném jednání, byl podle
§118 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, projednán ve
zkráceném jednání i Senátem. V Senátu byl návrh zákona jako
senátní tisk č. 1/2001 projednán ve dvou výborech, a to ve výboru
petičním a ve výboru ústavněprávním. Senát návrh zákona projednal
na své 4. schůzi (III. volební období) dne 17. 1. 2001, a poté, co
nebyl přijat návrh, aby se Senát návrhem zákona nezabýval, ani
návrh na jeho schválení ve znění předloženém Poslaneckou
sněmovnou, přijal pozměňovací návrhy podané na uvedené schůzi
Senátu a usnesením č. 53 rozhodl vrátit návrh zákona Poslanecké
sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Z přítomných 66
senátorek a senátorů hlasovalo pro tento návrh 39 a proti 14 členů
Senátu. Při projednávání návrhu zákona v Senátu byla brána
v úvahu situace, ve které byl návrh zákona projednáván, kdy bylo
potřebné přijmout legislativní úpravu umožňující řešit tehdejší
krizovou situaci v České televizi. V úvahu byla brána závažnost
navrhované úpravy, která podle názoru mnoha senátorů vedle
pozitivních změn obsahovala i některé poměrně závažné nedostatky,
jejichž řešení by vyžadovalo delší časový prostor. Senát proto
k návrhu zákona přijal pozměňovací návrhy, jejichž záměrem bylo
přijmout pouze zákonnou úpravu umožňující řešit tehdejší aktuální
krizovou situaci v České televizi s tím, že nová úprava tzv.
mediálních zákonů a nezbytných změn v souvisejících zákonech
respektující také příslušné ústavní principy by měla být
připravena v rámci běžného legislativního procesu. Toto řešení
však nebylo Poslaneckou sněmovnou akceptováno.
V souvislosti s návrhem podaným skupinou senátorů lze
poukázat na skutečnost, že v polovině června roku 2001 vláda
předložila Poslanecké sněmovně k projednání návrh zákona, kterým
se mění zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a zákon č.
90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V tomto návrhu,
který teprve bude projednáván v orgánech Poslanecké sněmovny,
vláda navrhuje též změny §46a zákona o jednacím řádu Poslanecké
sněmovny, které odůvodňuje - mimo jiné - tím, že úprava postupu
volebního výboru obsažená v §46a odst. 2 "patrně není v souladu
s čl. 21 odst. 4 Listiny".
III.
Ústavní soud dle ust. §68 odst. 2 zák. č. 182/1193 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přezkoumal zda
zákon č. 39/2001 Sb., kterým se mění zák. č. 483/1991 Sb., o České
televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých
dalších zákonů (zde část třetí - změna zákona č. 90/1995 Sb.,
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000
Sb. v článku IV bod 2) byl přijat v mezích Ústavou stanovené
kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Z vyjádření Poslanecké
sněmovny pak vyplynulo, že zákon č. 39/2001 Sb., kterým se mění
zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších
předpisů, a o změně některých dalších zákonů, jímž bylo do
jednacího řádu Poslanecké sněmovny zahrnuto napadené ustanovení
§46a, byl přijat v Poslanecké sněmovně ve 3. čtení dne 13. 1.
2001 a v hlasování pod pořadovým číslem 16 bylo z přítomných 179
poslanců pro 120 a proti 50 poslanců. O návrhu vráceném Senátem
bylo hlasováno dne 23. 1. 2001 a Poslanecká sněmovna schválila
původní návrh zákona (ve znění ze dne 13. 1. 2001) v hlasování pod
pořadovým číslem 123, z přítomných 194 poslanců bylo pro 133
a proti 52 poslanců. Zákon byl podepsán prezidentem republiky dne
23. 1. 2001 a vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 25. 1. 2001 v částce
14. Nezbývá než uzavřít, že označený zákon byl přijat a vydán
v mezích ústavně stanovené kompetence a ústavně předepsaným
způsobem.
IV.
Způsob volby členů Rady České televize byl upraven nově
zákonem č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb.,
o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně
některých dalších zákonů.
Podle §4 odst. 1 věta třetí zákona o České televizi, ve
znění zákona č. 39/2001 Sb., "Členy Rady volí a odvolává
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen
"Poslanecká sněmovna") tak, aby v ní byly zastoupeny významné
regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy".
Podle §4 odst. 2 zákona o České televizi, ve znění zákona č.
39/2001: "Návrhy kandidátů na členy Rady předkládají Poslanecké
sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální,
sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací,
ekologické a národnostní zájmy. Návrhy lze předložit ve lhůtě 15
dnů ode dne zveřejnění výzvy předsedy Poslanecké sněmovny
k předložení návrhů způsobem stanoveným usnesením Poslanecké
sněmovny."
V ustanovení §46a zákona o jednacím řádu Poslanecké
sněmovny, ve znění zákona č. 39/2001 je stanoveno:
(1) Pro účely volby členů Rady České televize (dále jen "Rada")
zřizuje Poslanecká sněmovna volební výbor, jehož členy volí
z poslanců podle zásady poměrného zastoupení.
(2) Je-li počet kandidátů navržených oprávněnými organizacemi
a sdruženími vyšší než je trojnásobek počtu členů Rady, kteří mají
být zvoleni, volební výbor posoudí podané návrhy a z navržených
kandidátů splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere pro
volbu Poslaneckou sněmovnou kandidáty v počtu odpovídajícím
trojnásobku počtu členů Rady, kteří mají být zvoleni. Jestliže
není počet kandidátů navržených oprávněnými organizacemi
a sdruženími vyšší než trojnásobek členů Rady, kteří mají být
zvoleni, volební výbor předloží Poslanecké sněmovně k volbě
všechny navržené kandidáty splňující předpoklady podle tohoto
zákona.
(3) Podrobnosti postupu upraví Poslanecká sněmovna svým usnesením,
kterým také určí, v jakém rozsahu se pro postup podle odstavců
1 a 2 použije volební řád (příloha č. 2).
Poslanecká sněmovna usnesením č. 1492 z 34. schůze dne 2. 3.
2001 podle §46a odst. 3 zákona o jednacím řádu upravila blíže
postup volebního výboru pro výběr kandidátů. V uvedeném usnesení
stanovila, že
1. výzvu k předložení návrhů kandidátů na členy Rady České
televize v zákonné patnáctidenní lhůtě (§4 odst. 2 zákona o České
televizi) zašle předseda Poslanecké sněmovny ke zveřejnění České
tiskové kanceláři,
2. v souladu s ust. §4 a §5 zákona o České televizi, předkládají
oprávněné organizace a sdružení návrhy kandidátů na členy Rady
České televize v zákonné lhůtě volebnímu výboru Poslanecké
sněmovny,
3. volební výbor posoudí, zda kandidáti na členy Rady České
televize byli navrženi oprávněnými organizacemi a sdruženími dle
zákona o České televizi a zda navržení kandidáti splňují
předpoklady uvedené v citovaném zákoně,
4. volební výbor předloží kandidátku Rady České televize volební
komisi Poslanecké sněmovny a tuto skutečnost současně oznámí
předsedovi Poslanecké sněmovny. Ustanovení čl. 6, bodu 2 přílohy
jednacího řádu Poslanecké sněmovny se neužije. Ostatní ustanovení
přílohy č. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se pro volbu Rady
České televize použijí. Zmíněná příloha č. 2 je volebním řádem pro
volby konané Poslaneckou sněmovnou, přičemž podle čl. 6 bod 2 se
návrhy předkládají volební komisi Poslanecké sněmovny nejpozději
deset dnů před dnem volby.
Ústavnímu soudu byla dále předložena následující usnesení
volebního výboru:
- usnesení č. 6 z 2. schůze dne 5. 4. 2001,
- usnesení č. 8 z 3. schůze dne 24. 4. 2001,
- usnesení č. 11 ze 4. schůze dne 15. 5. 2001,
- usnesení č. 16 z 5. schůze dne 22. 5. 2001 a
- usnesení č. 21 z 5. schůze dne 24. 5. 2001.
Z těchto materiálů vyplynulo, že volební výbor ve smyslu výše
uvedeného usnesení Poslanecké sněmovny zkoumal výlučně plnění
podmínek a předpokladů stanovených zákonem o České televizi.
Především zjišťoval, zda návrhy byly podány organizacemi
a sdruženími uvedenými v §4 odst. 2 zákona o České televizi.
K tomuto účelu na základě usnesení č. 6 vyzval tyto subjekty, aby
příslušným způsobem doložily, že splňují stanovené podmínky pro
podávání návrhů. Usnesením č. 11 pak vyřadil z výběru ty
kandidáty, kteří byli navrženi subjekty buď nesplňujícími podmínky
podle §4 odst. 2 zákona o České televizi anebo subjekty, které
nedoložily, že jsou oprávněny k podání návrhu ve smyslu citovaného
ustanovení. Dále z předložených podkladů vyplynulo, že volební
výbor zkoumal, zda navržení kandidáti splňují předpoklady
stanovené v §4 odst. 3 zákona o České televizi. Usnesením č. 6
uložil předsedovi volebního výboru vyžádat od navrhovatelů
podklady, z nichž by vyplynulo, že jimi navrhovaní kandidáti
splňují stanovené předpoklady. Stejným usnesením byly přesně
definovány požadované podklady. Z dalších usnesení volebního
výboru jednoznačně vyplývá, že z celkového navrženého počtu
kandidátů byli vyřazeni jen ti kandidáti, kteří byli navrženi
nezpůsobilými subjekty anebo nesplňovali stanovené předpoklady.
Dále potom již volební výbor vybíral určený počet kandidátů
(trojnásobek počtu členů Rady České televize) tajným hlasováním
podle pravidel vyplývajících z přílohy č. 2 zákona o jednacím řadu
a z usnesení č. 8.
V.
Dle ust. §44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání
upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem
k tomu, že účastníci řízení, a to navrhovatel podáním ze dne 20.
3. 2002, Poslanecká sněmovna podáním z téhož dne a Senát podáním
ze dne 19. 3. 2002, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního
jednání a vhledem k tomu, že také Ústavní soud má za to, že od
ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od něj
v této věci upuštěno.
Jádrem návrhu skupiny senátorů na zrušení uvedeného
ustanovení zákona o jednacím řádu jsou dvě námitky, a to námitka
týkající se konstituování samotného volebního výboru a námitka
týkající se omezení práva občanů mít za rovných podmínek přístup
k voleným a jiným veřejným funkcím.
Podstatou námitky směřující proti konstituování samotného
volebního výboru je přesvědčení navrhovatelů, že vytvořením tohoto
výboru jsou všichni poslanci, kteří do tohoto výboru nebyli
zařazeni, vyloučeni z podílu na rozhodování při volbě členů Rady
České televize. V důsledku tohoto vyloučení pak do volebního
výboru nezařazení poslanci nemohou reprezentovat své voliče
v této oblasti, což ve svém důsledku je omezením práva jejich
voličů podílet se na správě veřejných záležitostí.
Ústavní soud při posuzování této námitky se přiklonil
k názoru obsaženému ve vyjádření Poslanecké sněmovny, dle něhož
zákon upravuje zřízení volebního výboru a jeho činnost s tím, že
podrobnosti postupu výboru jsou ponechány usnesením Poslanecké
sněmovny. Tato úprava je zcela v souladu s ústavním pořádkem České
republiky, neboť přímo v Ústavě je upravena pravomoc obou komor
Parlamentu zřizovat jako své orgány výbory a komise, aniž by
Ústava určovala, které výbory mají být konkrétně zřizovány.
Mohou-li jednotlivé komory zřídit své výbory vlastním usnesením,
jedná se o pravomoc parlamentních komor zřizovat své orgány
autonomním způsobem. To odpovídá - dle názoru Ústavního soudu
- principu reprezentativní demokracie, neboť pro Parlament, který
vzešel ze svobodných voleb platí, že jako nositel moci v rámci
Ústavou vymezené působnosti přijímá rozhodnutí, jež vyjadřují vůli
lidu ve smyslu čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky. Kompetenční
svrchovanost Parlamentu i vnitřní organizační autonomie jeho komor
je proto nepopiratelnou náležitostí orgánu reprezentujícího
svrchovanou vůli lidu.
Z obecné definice zásady poměrného zastoupení vyplývá, že
tento systém politické reprezentace má naplňovat požadavek, že
poměr přidělených mandátů víceméně odpovídá poměru obdržených
hlasů. Pro aplikaci této zásady je však nezbytné vytvoření
základních podmínek v relativně stabilizovaných volebních
a stranických poměrech. Mezi tyto základní podmínky lze podle
obecné teorie zahrnout především ustálený volební mechanismus,
který byl použit alespoň ve třech po sobě následujících volbách.
Dále se pak předpokládá, že stranický systém je do značné míry
stálý a není příliš fragmentovaný a lze určit minimální měřitelnou
velikost tzv. nejmenší strany. Sama teorie dovozuje (např. Klíma
M., Poměrný "nepoměrný" volební systém po novelizaci zákona
o volbách do Parlamentu ČR, Politologický časopis č. 4/2000, s.
349), že v České republice jsou vytvořeny stabilizované poměry pro
aplikaci zásady poměrného zastoupení, když Ústavní soud je téhož
názoru.
Z toho, co bylo uvedeno lze podle názoru Ústavního soudu
odvodit, že pokud jsou vytvořeny dostatečně stabilizované
předpoklady pro aplikaci zásady poměrného zastoupení při
konstituování Poslanecké sněmovny jako celku, pak samozřejmě nelze
mít pochyb, že i pro konstituování vnitřních orgánů této komory
Parlamentu je zásada poměrného zastoupení ústavně konformním
základem. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny pak blíže
stanoví, jakým způsobem se poslanci zúčastňují práce Poslanecké
sněmovny. Poslanec pak může být členem nejvýše dvou výborů
s výjimkami uvedenými v §33 odst. 1 citovaného zákona. Pro
volební výbor, jak vyplývá z ustanovení §46a odst. 1 citovaného
zákona je zásada poměrného zastoupení základním pravidlem pro jeho
konstituování, což znamená, že struktura poslanců - členů
volebního výboru odpovídá samotné struktuře mandátů v Poslanecké
sněmovně a tím i poměru hlasů voličů, které politické strany,
zastoupené v této komoře Parlamentu, získaly.
Jinými slovy lze vyjádřit, že ustanovení volebního výboru
důsledně sleduje princip poměrného zastoupení, jehož uplatněním je
vytvořena i samotná Poslanecká sněmovna. Z této skutečnosti lze
potom oprávněně očekávat, že i volební výbor v rámci svých
kompetencí rozhoduje při volbě členů Rady České televize způsobem,
který respektuje rozvržení politických sil v celé Poslanecké
sněmovně. Ustavení volebního výboru (vložení §46a do jednacího
řádu Poslanecké sněmovny zákonem č. 39/20001 Sb.) je pak zjevně
motivováno právě záměrem vybrat příslušný počet kandidátů Rady
České televize tak, aby při samotné volbě členů Rady České
televize měla Poslanecká sněmovna dostatečný prostor na diskusi
a pečlivé zvážení, týkající se jednotlivých kandidátů, což by
jedině mohlo vést k racionálním závěrům odůvodňujícím jejich
volbu. S ohledem na uvedené pak jde o tak řečeno jistý "předvýběr"
kandidátů Rady České televize, ovšem orgánem, který je zřízen
Poslaneckou sněmovnou způsobem již popsaným. Tento způsob potom
v konečném důsledku nelze označit za protiústavní, a to ani
z hlediska namítaného ustanovení čl. 21 odst. 1 Listiny, kdy je
při nejmenším respektována zajisté důležitá zásada, že "Občané
mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo
svobodnou volbou svých zástupců". Vzhledem k uvedenému proto
Ústavní soud dospěl k závěru, že způsob konstituování volebního
výboru nevykazuje rysy protiústavnosti a nezbylo než v naznačeném
směru vznesenou námitku pokládat za nedůvodnou.
Podstatou námitky týkající se omezení práva občanů mít za
rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím je
přesvědčení navrhovatelů, že předmětná úprava neobsahuje žádná
pravidla (kritéria) pro tu činnost volebního výboru spočívající ve
způsobu posuzování podaných návrhů a vedoucí k výběru pouze
takového počtu kandidátů, kteří jinak splňují předpoklady zákona
o České televizi, odpovídajícího trojnásobku počtu členů Rady
České televize. Aplikací této úpravy je podle názoru navrhovatelů
zabráněno podstatné části navržených kandidátů být volen tím
sborem, který je k tomu zákonem určen, tj. Poslaneckou sněmovnou,
tedy mít za rovných podmínek přístup k voleným funkcím.
Článek 21 odst. 4 Listiny stanoví, že "Občané mají za rovných
podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím." Toto právo
souvisí s oprávněním podílet se na správě veřejných věcí. Takové
právo je univerzální, patří každému občanovi bez rozdílu pohlaví,
národnosti, náboženství, politické příslušnosti k jakékoliv
skupině či jiného důvodu. Správou veřejných věcí je účast na
politickém životě státu, správě státu i správě veřejných
záležitostí a znamená také možnost ucházet se a zastávat jakékoliv
funkce ve veřejném životě bez jakékoliv diskriminace. Uvedenému
ustanovení Listiny odpovídá i čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu
o občanských a politických právech, který stanoví, že každý občan
má právo a možnost bez jakýchkoliv rozdílů uvedených v čl. 2 Paktu
a bez neodůvodněných omezení vstoupit za rovných podmínek do
veřejných služeb své země. Rovné podmínky pro přístup k veřejným
službám země znamenají, že kvalifikační požadavky nesmějí
vylučovat nikoho z těchto služeb z důvodů uvedených v čl. 3
Listiny nebo čl. 2 Paktu. Rovné podmínky také znamenají, že
právním předpisem jakékoliv síly ani praxí orgánů státní moci
nelze preferovat či diskriminovat některé skupiny občanů před
jinými skupinami, pokud jde o přístup k veřejným funkcím.
Jak již řečeno jediná kritéria, která zákon o České televizi
pro volbu členů Rady České televize Poslaneckou sněmovnou dává,
jsou, že Rada má být zvolena tak, ".aby v ní byly zastoupeny
významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové
proudy" (§4 odst. 1 zákona o České televizi), kdy návrhy na
kandidáty předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení
představující kulturní, regionální, sociální, odborové,
zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické
a národnostní zájmy (§4 odst. 2 zákona o České televizi).
Předpoklady pro možnost být zvolen za člena Rady České televize
jsou stanovenyv §4 odst. 3 zákona o České televizi a zahrnují
způsobilost k právním úkonům, trvalý pobyt na území České
republiky a bezúhonnost.
Úkol zajistit uvedené složení Rady České televize je stanoven
Poslanecké sněmovně zákonem o České televizi, ale předmětná
ustanovení §46a odst. 2 zákona o jednacím řádu jsou normou
upravující postup, kterým Poslanecká sněmovna tento svůj úkol
plní. Rozdělení úpravy konstituování Rady České televize mezi, jak
uvádějí navrhovatelé, hmotněprávní předpis a procesněprávní
předpis, nepovažuje Ústavní soud za protiústavní, protože
hmotněprávní úprava - tedy Rada České televize, její vznik,
pravomoci atd. - musejí být upraveny hmotněprávním předpisem
(zákonem o České televizi), naproti tomu způsob práce Poslanecké
sněmovny při volbách členů Rady České televize musí být
jednoznačně věcně upraven v tom zákoně, který upravuje jednání
Poslanecké sněmovny, tedy v zákoně o jednacím řádu. Jestliže
v souvislosti s první námitkou týkající se konstituování volebního
výboru dovodil Ústavní soud, že volební výbor je ústavně
konformním způsobem ustaveným orgánem Poslanecké sněmovny a byla
mu svěřena pravomoc účastnit se voleb členů Rady České televize,
pak působení volebního výboru při volbě členů Rady České televize
lze považovat za působení Poslanecké sněmovny samotné.
Volební výbor je podle §32 zákona o jednacím řádu jedním
z výborů Poslanecké sněmovny, tedy řádně zákonem stanoveným
orgánem s vymezenými pravomocemi a jednáním. Činnost výborů je
upravena v části šesté, §32 až §46a zákona o jednacím řádu.
Z jednacích pravidel tak, jak jsou stanovena v §36 a násl. zákona
o jednacím řádu, jednoznačně vyplývá, že práce výboru se řídí
standardními pravidly platnými pro jednání demokraticky ustavených
orgánů. Členové výboru jsou oprávněni účastnit se schůze výboru,
navrhovat doplnění nebo změnu pořadu jednání, vystupovat
s podněty, návrhy a připomínkami. O všech návrzích je pak
rozhodováno způsobem, který zákon o jednacím řádu přesně upravuje.
Z veškeré své činnosti jsou výbory odpovědny Poslanecké sněmovně.
Volební výbor, jak vyplývá z podkladů uvedených v části IV.,
při vyřazování kandidátů postupoval podle ustanovení §4 odst.
2 a 3 zákona o jednacím řádu, tedy posuzoval plnění formálních
náležitostí stanovených zákonem (návrh podaný oprávněnými
subjekty, splnění předpokladů pro člena Rady České televize).
Tomuto postupu nelze vytknout porušení rovných podmínek pro
přístup občanů k voleným funkcím. Porušení uvedeného principu však
nelze spatřovat ani v dalším postupu volebního výboru, který výběr
omezeného počtu kandidátů již dále prováděl jen na základě volby
s tajným hlasováním. Z tohoto postupu jednoznačně vyplývá, že
i zde všichni navržení kandidáti měli stejnou možnost přístupu
k této funkci.
Vzhledem k uvedenému a v důsledku respektování zásady
poměrného zastoupení při ustavování volebního výboru nelze dospět
k závěru, že by byl zasažen čl. 21 odst. 4 Listiny a tedy byl
odepřen občanům za rovných podmínek přístup k voleným a jiným
veřejným funkcím (členství v Radě České televize). Znovu je třeba
připomenout zřejmý záměr Poslanecké sněmovny o vytvoření svého
orgánu (s respektováním zásady poměrného zastoupení), který zjevně
vytvořil podmínky pro zefektivnění činnosti Poslanecké sněmovny
při volbě členů Rady České televize. Zachování rovných podmínek
občanů z hlediska přístupu k veřejným funkcím je nutno spatřovat
v jejich rovné možnosti prostřednictvím návrhů oprávněných
subjektů ucházet se o funkci člena Rady České televize, a to
i z hlediska existence a kompetencí Poslaneckou sněmovnou
ustaveného volebního výboru na zásadě poměrného zastoupení.
Navrhovatelé konečně namítali, že stávající text ustanovení
§46a odst. 2 zákona o jednacím řádu v části ".a z navržených
kandidátů splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere." je
zmatečný, neboť není jednoznačné, který zákon je míněn formulací
". tohoto zákona.", když zákon o České televizi není vůbec
v zákoně o jednacím řádu citován a zákon o jednacím řádu nemohl
mít zákonodárce v dané souvislosti na mysli. K této připomínce
Ústavní soud uvádí, že formulace není příliš vhodná, avšak
z celkového kontextu napadeného ustanovení, tj. §46a zákona
o jednacím řádu jednoznačně vyplývá, že se jedná o volby členů
Rady České televize a lze proto dovodit, že předpoklady pro výkon
této funkce jsou stanoveny právě zákonem o České televizi. Ústavní
soud v této souvislosti konstatuje, že uvedená nepřesná formulace
je spíše technického charakteru a v žádném případě nezakládá
protiústavnost napadeného ustanovení.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že
napadeným ustanovením není porušen čl. 21 odst. 4 Listiny.
Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.
V Brně dne 30. dubna 2002