infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.06.2003, sp. zn. I. ÚS 266/03 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2003:1.US.266.03

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2003:1.US.266.03
sp. zn. I. ÚS 266/03 Usnesení Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti Ing. M. Š., bytem E. D., zastoupeného advokátem JUDr. J. D. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 20 T 20/2000, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.2.2003, sp. zn. 9 To 155/02, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým ho soud uznal vinným trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, 4 trestního zákona (účinného od 1. 1. 2002). Za uvedenou trestnou činnost mu soud uložil trest odnětí svobody v trvání pět let. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením odvolání stěžovatele zamítl. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V zásadě nesouhlasí s otázkou hodnocení důkazů, které provedl soud prvého stupně a také s tím, že tyto důkazy přehodnocoval vrchní soud jako soud odvolací - byť je sám v řízení neprovedl - dokonce v neveřejném zasedání. Podle názoru stěžovatele se obecným soudům nepodařilo vyvrátit jeho obhajobu, rozhodly nelogicky a v rozporu s provedenými důkazy. Proto navrhl napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.7. 2002, sp. zn. 20 T 20/2000, a napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.2.2003, sp. zn. 9 To 155/02, zrušit. Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. V souzené věci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel - jak sám rovněž v ústavní stížnosti uvedl - podal dne 25. 4. 2003 prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. 6. 2003 Ústavnímu soudu sdělil, že v předmětné věci - po navrácení spisu z Vrchního soudu v Praze, který zamítl žádost stěžovatele o odklad výkonu trestu odnětí svobody - předloží věc Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání. Ze sdělení Ústavního soudu, publikovaného pod č. 32/2003 Sb., plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také lhůta k podání ústavní stížnosti má být počítána od doručení tohoto rozhodnutí. Jinými slovy, Ústavní soud v uvedeném sdělení vyjádřil názor, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání až rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, bez ohledu na způsob vyřízení. S ohledem na výše uvedené, aniž by se zabýval meritem věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh není přípustný. Ústavní soud konstatuje s ohledem na svoji judikaturu, že posledním procesním prostředkem v projednávané věci je totiž je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Projednávaná ústavní stížnost však směřuje toliko proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a proti usnesení Vrchního soudu v Praze, jež rozhodnutími o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, v dané věci nejsou. V opačném případě, pokud by Ústavní soud v dané fázi ústavní stížnost věcně projednal, rozhodnutí o posledním opravném prostředku, tedy rozhodnutí o dovolání, by jeho rozhodnutím zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty. Nejvyšší soud o dovolání stěžovatele dosud nerozhodl, a stěžovatel proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů jemu předcházející. (Srovnej nepublikované usnesení Ústavního soudu např. ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 639/02, a ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 582/02, nebo např. ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 4/03). Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§75 odst. 2 písm. a)] nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 §75 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma [§75 odst. 2 písm. b)]. Ústavní soud ovšem naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 25. června 2003 JUDr. VojenGüttler soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2003:1.US.266.03
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 266/03
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 25. 6. 2003
Datum vyhlášení  
Datum podání 9. 5. 2003
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost - §43/1/e)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §2 odst.6, §2 odst.5, §125, §263 odst.7
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík důkaz/volné hodnocení
opravný prostředek - řádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-266-03
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 43839
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-21