infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.04.2003, sp. zn. II. ÚS 158/03 [ usnesení / PROCHÁZKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2003:2.US.158.03

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2003:2.US.158.03
sp. zn. II. ÚS 158/03 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. O., právně zastoupeného JUDr. J. K., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 17. 1. 2003, č. j. Zt 846/2002-53, a dále proti usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 11. 12. 2002, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 12. 2. 2003, č. j. Zt 846/2002-61, a dále proti usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 7. 1. 2003, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 18. 3. 2003 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 17. 1. 2003, č. j. Zt 846/2002-53, jakož i usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 11. 12. 2002, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, a dále usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 12. 2. 2003, č. j. Zt 846/2002-61, jakož i usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 7. 1. 2003, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, a to pro porušení čl. 2 odst. 2 a odst. 3, dále čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Usnesením ze dne 17. 1. 2003, č. j. Zt 846/2002-53, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, podle ust. §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou stížnost stěžovatele proti usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 11. 12. 2002, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, kterým bylo podle ust. §160 odst. 1, 5 tr. řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného z trestného činu vydírání podle ust. §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák., a dále z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Usnesením ze dne 12. 2. 2003, č. j. Zt 846/2002-61, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci podle ust. §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou stížnost stěžovatele proti usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 7. 1. 2003, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, kterým bylo podle ust. §160 odst. 1, 5 tr. řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že policejní rada neměl žádný důkaz, kterým odůvodňoval svoje rozhodnutí o zahájení trestního stíhání stěžovatele pro uvedené trestné činy, pouze výslech osoby, která byla a je doposud sama drogově závislá a je nedoléčená, přičemž uvedená výpověď je podle stěžovatele v rozporu s dalšími získanými skutečnostmi a důkazy. Ústavní soud již dříve ve své judikatuře konstatoval (usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 408/99, sp. zn. I. ÚS 651/2000 ad.), že sdělení obvinění (od 1. 1. 2002 dle ust. §160 tr. řádu zahájení trestního stíhání určité osoby jako obviněného) samo o sobě není způsobilé k tomu, aby bylo podrobeno přezkumu Ústavním soudem. Pouze za situace, kdy by bylo zahájení trestního stíhání spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možno odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zadržení, zadržení a otevření zásilek apod.), by ústavní stížnost po vyčerpání dostupných procesních prostředků ze strany stěžovatele mohla přicházet v úvahu. Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. Pravomoc Ústavního soudu směřuje tedy především proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Přitom pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je nutno chápat tak, že představuje trvalé ohrožení existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem či výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení a nelze mu čelit tedy jinak, nežli ústavní stížností. Trestní řízení jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude posléze vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, podléhá v průběhu přípravného řízení prakticky permanentní kontrole státního zastupitelství a stěžovatel má k dispozici procesní prostředky, za které nutno považovat především právo žádat nápravu podle ust. §157a tr. řádu. V procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými Z tohoto důvodu a se zřetelem na ústavní vymezení postavení Ústavního soudu podle čl. 83 Ústavy je tedy nutno dovodit, že ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení lze v přípravném trestním řízení akceptovat jen výjimečně. Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 28. dubna 2003

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2003:2.US.158.03
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 158/03
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 4. 2003
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 3. 2003
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí jiné
rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost - §43/1/e)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §158, §2 odst.6
  • 2/1993 Sb., čl. 8 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
Věcný rejstřík důkaz/volné hodnocení
procesní postup
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-158-03
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 44375
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-21