ECLI:CZ:US:2003:2.US.376.02
sp. zn. II. ÚS 376/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) JUDr. A. M., a 2) JUDr. J. M., oba zastoupeni Mgr. I. T., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. února 2002, č.j. 11 Co 1061/2001-122, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti napadají stěžovatelé rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.2.2002, č.j. 11 Co 1061/2001-122, jímž byl potvrzen odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.3.2001, č.j. 25 C 46/97-87. Rozsudkem soudu I. stupně byl zamítnut návrh na určení, že žalovaní: JUDr. Š. K., oba stěžovatelé, JUDr. V. J. a A. B. jsou vlastníky každý ideální 1/5 nemovitosti, domu č.p. 945 na pozemku parcela č. 609 - zastavěná plocha a pozemku parcela. č. 610 - zahrada, vše v katastrálním území M. zapsaných na listu vlastnictví č. 1526 u Katastrálního úřadu v Ostravě.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že postupem odvolacího soudu došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, zaručených čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 11 odst. 1, čl. 36 až 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé využili svého práva a podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Z tohoto důvodu přerušil řízení a vyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání.
Dne 4.6.2003 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.dubna 2003, č.j. 22 Cdo 256/2003-79, ze kterého zjistil, že dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.2.2002, č.j. 11 Co 1061/2001-122, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.3.2001, č.j. 25 C 46/97-87, se zrušují a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Za této situace je zřejmé, že není splněna podmínka uvedená v ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), která uvádí, že "ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, která mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení".
Pokud se tedy po zrušení rozsudků soudů nižších stupňů dovolacím soudem vrací řízení do první instance, není zde již pravomocné rozhodnutí, které by bylo možno úspěšně napadnout ústavní stížností. Z tohoto důvodu proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., neboť ústavní stížnost je nepřípustná.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 30. června 2003