ECLI:CZ:US:2003:3.US.11.02
sp. zn. III. ÚS 11/02
Usnesení
III. ÚS 11/02
Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci ústavní stížnosti V. V., zastoupené JUDr. F. V., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2001 sp. zn. 22 Co 324/2001, o vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 5. ledna 2002 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2001 sp. zn. 22 Co 324/2001 o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním právu na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení uvedeného základního práva namítá s poukazem na ustanovení §142 odst. 2 obč. zák., kdy, dle jejího přesvědčení protiprávně, obecné soudy na základě skutkových zjištění v provedeném důkazním řízení neshledaly důvodnost nezrušení a nevypořádání spoluvlastnictví z důvodů zvláštního zřetele hodných.
Za účelem posouzení věci si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 2 spis sp. zn. 23 C 346/95.
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (III. ÚS 23/93, IV. ÚS 23/93). Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením §132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (III. ÚS 23/93).
Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Obvodní soud pro Prahu 2 v rozsudku ze dne 27. června 2001 č. j. 23 C 346/95-256, jakož i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. září 2001 sp. zn. 22 Co 324/2001, při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z o. s. ř., svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím pak soud odvolací neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní právo na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 26. června 2003