ECLI:CZ:US:2003:3.US.113.03
sp. zn. III. ÚS 113/03
Usnesení
III. ÚS 113/03
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky Ing. G. S., zastoupené JUDr. J.P., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2001 č. j. 14 Cmo 40/2001-33, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí, kterým byla jmenována likvidátorkou společnosti, o jejímž zrušení a likvidaci bylo rozhodnuto Krajským obchodním soudem v Praze dne 29. listopadu 2000 ve věci vedené pod sp. zn. 52 Cm 317/98. Uvedla, že dovolání podané k Nejvyššímu soudu ČR bylo usnesením ze dne 16. ledna 2003 č. j. 29 Odo 350/2002-56 zamítnuto jako nedůvodné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. ledna 2003 č. j. 29 Odo 350/2002-56 bylo zjištěno, že o posledním procesním prostředku, který stěžovatelka použila k ochraně svého tvrzeného práva, rozhodl jmenovaný soud - dovolání zamítl, když shledal námitky stěžovatelky nedůvodnými. Ta však ústavní stížností usnesení Nejvyššího soudu ČR nenapadá a její návrh tedy nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí zákon k ochraně práva poskytuje a který také cestou dovolání využila. Proto její ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2001 nutno považovat za nepřípustnou.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2003