ECLI:CZ:US:2003:3.US.14.03
sp. zn. III. ÚS 14/03
Usnesení
III. ÚS 14/03
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele H. s. r. o., zastoupeného Mgr. P. H. advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2002 sp. zn. 55 Co 323/2002 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. prosince 2001 sp. zn. 27 C 243/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. Uvedl, že se žalobou domáhal ochrany své dobré pověsti cestou omluvy poskytnuté Českou televizí a také náhrady škody, která mu vznikla uvedením nepravdivých a zkreslených informací v jejím pořadu, označeném jako "kauza lehké topné oleje". Poukázal na skutečnosti svědčící o tom, že jej předmětný pořad poškodil - došlo ke zmaření obchodních jednání, když zástupci firem spojovali stěžovatele s uvedenou kauzou, soudy však k těmto skutečnostem nepřihlédly a konstatovaly, že zásah do dobré pověsti prokázán nebyl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a důvodně shledal, že ten byl vydán na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, z něhož byly vyvozeny správné právní závěry. S ohledem na podrobné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. prosince 2001 č. j. 27 C 243/99-58, obsahující i výklad příslušných ustanovení občanského zákona i zák. č. 483/1991 Sb., o České televizi, jakož i na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu II. stupně, lze na tato v dalším odkázat. Je třeba dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudu vyplývá mj. zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 obč. soudního řádu a jestliže obecné soudy respektují kautely dané §132 obč. soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněná obecnými soudy - v předmětné věci nebyl v postupu soudů při hodnocení důkazů rozpor s §132 obč. soudního řádu shledán.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2003