ECLI:CZ:US:2003:3.US.219.03
sp. zn. III. ÚS 219/03
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele ing. L. T., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 22 Co 425/2002-81 ze dne 21. 1. 2003 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku č.j. 3 C 1023/2001-59 ze dne 20. 9. 2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal dne 25. 4. 2003 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 28. 4. 2003. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 22 Co 425/2002-81 ze dne 21. 1. 2003, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku č.j. 3 C 1023/2001-59 ze dne 20. 9. 2002 a změněn rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení. Napadenými rozsudky byla podle názoru stěžovatelky porušena její základní práva zakotvená v čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel současně, jak vyplývá ze sdělení jeho právního zástupce ze dne 25. 6. 2003, proti rozsudku odvolacího soudu podal i dovolání.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat zkoumáním ve věci samé, je povinen posoudit, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Plénum Ústavního soudu se s odvoláním na čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy ČR dohodlo a publikovalo ve sdělení č. 32/2003 Sb. změnu dosavadní rozhodovací praxe soudců Ústavního soudu, připouštějící souběžné podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí obecných soudů, a to s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva vyslovený v rozhodnutí 2. sekce ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99. Na základě tohoto rozhodnutí Ústavního soudu v případě souběhu ústavní stížnosti s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal současně ústavní stížnost i dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího, postupoval Ústavní soud podle výše uvedeného právního názoru a návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítl podle §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2003