ECLI:CZ:US:2003:3.US.24.03
sp. zn. III. ÚS 24/03
Usnesení
III. ÚS 24/03
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka ve věci navrhovatele PaedDr. R. M. zastoupeného JUDr. J. D. advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 229/2002 ze dne 26. září 2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel v ústavní stížnosti proti výše označenému rozsudku uvedl, že podle jeho přesvědčení postupem soudu v trestním řízení vedeném proti jeho osobě byla porušena práva, která jsou mu zaručena čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na to, že hlavní líčení u Obvodního soudu pro Prahu 5 se konalo dne 16. června 2000 v jeho nepřítomnosti, když pro nemoc neměl možnost se k soudu dostavit, dále na to, že nebyly provedeny všechny potřebné důkazy - vyslechnuti svědci a pořízen spolehlivý znalecký posudek o ceně předmětů, k nimž uplatňoval vlastnické právo poškozený. Vyslovil názor, že ze strany soudu šlo v libovůli, a proto navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2002 sp. zn. 61 To 229/2002 zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 a §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2002 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §254 odst. 1 tr. řádu, v odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými obžalovaným a opodstatněně konstatoval, že trestná činnost obžalovaného byla v provedeném řízení spolehlivě prokázána zhodnocením důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu. Proto byla ústavní stížnost v tomto rozsahu shledána zjevně neopodstatněnou [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Návrh, v němž stěžovatel uvedl, že se cítí dotčen ve svých právech i tím, že mu nebyla umožněna účast u hlavního líčení a to pak proběhlo za jeho nepřítomnosti, nutno označit jako nepřípustný - podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, jak tvrdí stěžovatel, jsou dány důvody k dovolání proti pravomocnému rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR. Proto podání ústavní stížnosti proti rozsudku soudu II. stupně z označeného důvodu je nepřípustné a jako takové bylo odmítnuto [§75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2003