Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.04.2003, sp. zn. III. ÚS 611/02 [ usnesení / HOLLÄNDER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2003:3.US.611.02

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2003:3.US.611.02
sp. zn. III. ÚS 611/02 Usnesení III. ÚS 611/02 Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci navrhovatele M. P., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2002 sp. zn. 8 To 18/02 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2001, sp. zn. 43 T 13/2001, takto: Návrh se odmítá . Odůvodnění: Navrhovatel v ústavní stížnosti proti výše označeným rozhodnutím soudů uvedl, že se jimi cítí dotčen v právech, jež jsou zakotvena v čl. 10 Ústavy, v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 3 písm. c), d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na průběh veřejného zasedání odvolacího soudu, jež proběhlo za jeho nepřítomnosti přesto, že svou neúčast omluvil svým zdravotním stavem, dále na to, že nebyl vyslechnut svědek, kterého považuje za korunního, neboť byl přímým svědkem a pozorovatelem skutku, za nějž byl trestně stíhán a odsouzen. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2002 sp. zn. 8 To 18/02 a Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. října 2002 sp. zn. 5 Tdo 749/2002 bylo zjištěno, že stěžovatel proti označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2001 sp. zn. 43 T 13/2001, podal dovolání s důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, tedy s tvrzením, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Toto dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu pro jeho zjevnou neopodstatněnost, ústavní stížnost pak rozhodnutí o dovolání nenapadá. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že došlo k zásahu do jeho práv proto, že veřejné jednání proběhlo bez jeho přítomnosti, nutno konstatovat, že uvedené uplatnil v dovolání, přípustném dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, o němž bylo rozhodnuto a pokud ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, tj. proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje, je dán důvod k odmítnutí ústavní stížnosti jako nepřípustné v tomto rozsahu [§43 odst. 1 písm. e), §72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182 /1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Stěžovatel k námitce, že nebyl proveden důkaz výslechem svědka, podle jeho přesvědčení "klíčového", v návrhu ani neuvedl, kdy se jeho výslechu bezvýsledně domáhal, konečně z obsahu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. října 2002 se podává, že návrh na výslech označeného svědka stěžovatel nepodal, když tak nemohl učinit osobně u veřejného zasedání, jehož se neúčastnil. Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze zásah do práva, jehož se stěžovatel v tomto rozsahu dovolává, zjištěn nebyl. Z obsáhlého odůvodnění rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání obžalovaného, je zřejmé, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §254 odst. 1 tr. řádu a důvodně jej shledal správným. Proto byl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) odmítnut. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2003

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2003:3.US.611.02
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 611/02
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 24. 4. 2003
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 9. 2002
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
odmítnuto pro nepřípustnost - §43/1/e)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §265b
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-611-02
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 42705
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-21