ECLI:CZ:US:2003:3.US.719.02
sp. zn. III. ÚS 719/02
Usnesení
III. ÚS 719/02
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci navrhovatele J. V., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. září 2002 č. j. 3 Tdo 651/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky s tím, že podle jeho přesvědčení odmítnutím dovolání, které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2002 sp. zn. 13 To 208/2002, byla porušena jeho práva, zaručená mu čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na důvody, pro které vlastnil, držel, vystavoval a případně prodával či směňoval vojenské militárie a uvedl, že výklad, na základě něhož soudy dospěly k závěru, že spáchal trestný čin dle §260 odst. 1 trestního zákona, považuje za libovůli soudu a své odsouzení za protiústavní.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. září 2002 sp. zn. 3 Tdo 651/2002 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně dovolání odmítl a poněvadž odůvodnění stížností napadeného usnesení je vyčerpávající, lze na jeho znění zcela odkázat, když také obsahuje výklad ustanovení §260 odst. 1 trestního zákona, podle něhož byl stěžovatel před soudy I. a II. stupně uznán vinným spácháním trestného činu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, aniž bylo nutno trvat na odstranění vady plné moci, předložené zástupcem stěžovatele (§31 odst. 1 citovaného zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2003