ECLI:CZ:US:2003:3.US.722.02
sp. zn. III. ÚS 722/02
Usnesení
III. ÚS 722/02
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci navrhovatele B. U., zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 18. září 2002 sp. zn. 31 To 202/2002 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. ledna 2002 sp. zn. 3 T 586/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, tuto odůvodnil tím, že podle jeho přesvědčení jimi byla porušena práva, jež jsou zakotvena v čl. 36 a násl. zák. č. 2/1992 Sb. Uvedl, že porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že orgány činné v trestním řízení neprovedly jím navrhované důkazy, nedostatečně zjištěný skutkový stav nemohl obstát ani při respektování zásady volného hodnocení důkazů. Proto bylo o jeho odsouzení rozhodnuto výlučně dle výpovědi spoluobviněného, jehož svědectví bylo motivováno záští.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Dle obsahu ústavní stížnosti, v níž stěžovatel neoznačil skutečnosti na základě nichž se dovolává porušení svých práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod - neuvedl, které důkazy jím navržené nebyly provedeny a které nebyly hodnoceny při respektování zásady volného hodnocení důkazů, nelze shledat opodstatněnost stěžovatelova tvrzení, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v jeho trestní věci v rozporu s §2 odst. 5 tr. řádu a tedy i opodstatněnost jeho návrhu. Proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2003