ECLI:CZ:US:2003:3.US.743.02
sp. zn. III. ÚS 743/02
Usnesení
III. ÚS 743/02
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci navrhovatelů 1) Ing. J. Š., 2) M. L., a 3) A. K., zastoupených JUDr. P. R., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2002 č. j. 1 Co 174/2002-116 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. března 2002 č. j. 16 C 81/2001-96, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí soudů, jimiž bylo zastaveno řízení o žalobě proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti. Uvedli, že podle jejich přesvědčení výzva k zaplacení soudního poplatku učiněná soudem je nezákonná, tj. v rozporu s §11 odst. 1 písm. g) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, proto také soudní poplatek žádný z nich neuhradil, soud I. stupně pak rozhodnutím o zastavení řízení a odvolací soud potvrzením tohoto rozhodnutí porušil jejich právo na spravedlivé projednání věci a na spravedlivý proces, jak je zaručeno čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu kopií žalob předložených stěžovateli - žaloby na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 24.000.000,-Kč Ing. J. Š. a ve výši l.000.000,-Kč M. L. a A. K. (každému z nich) a obsahu ústavní stížností napadených usnesení soudů zásah do práv, kterých se stěžovatelé dovolávají, zjištěn nebyl. Odvolací soud důvodně konstatoval, že soud I. stupně v usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku postupoval v souladu s §2 odst. 1, s §4 odst. 1 a s §9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění rozhodnutí poukázal na stanovení výše poplatku dle příslušných sazebníků, dále pak vysvětlil proč na žalobu, ve které žalobci uplatňují nárok na náhradu nemajetkové újmy, nedopadá osvobození od placení soudních poplatků dle §11 odst. 1 písm. g) výše cit. zákona. Toto osvobození se vztahuje na žaloby o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem, nikoliv na žaloby o náhradu nemajetkové újmy v penězích, kterou stěžovatelé uplatnili (zák. č. 58/1969 Sb., §11 a §13 odst. 2 obč. zák).
S ohledem na uvedené, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2003