ECLI:CZ:US:2003:3.US.783.02
sp. zn. III. ÚS 783/02
Usnesení
III. ÚS 783/02
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelů 1) E. J., a 2) B. H., zastoupených JUDr. J. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2002 č. j. 54 Co 174/2002-52 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. července 2001 sp. zn. 16 C 7/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označených rozsudků, odůvodnili návrh tím, že je považují za rozhodnutí, která byla vydána v rozporu s platnými zákony - s čl. 4, čl. 90 a čl. 96 Ústavy, s čl. 11 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázali na důvody, které je vedly k podání žaloby o určení neplatnosti přechodu věci z vlastnictví státu do vlastnictví obce a určení povinnosti k uzavření dohody o vydání věci, na základě kterých proto nemohou souhlasit se závěry soudů, že k určovací žalobě neprokázali naléhavý právní zájem.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. července 2001 sp. zn. 16 C 7/2001 a dne 25. září 2002 jej opodstatněně potvrdil, když se v odůvodnění svého rozhodnutí se všemi odvolacími námitkami vypořádal. Zejména pak vyčerpávajícím způsobem vysvětlil důvody, pro něž soud neshledal na straně navrhovatelů naléhavý právní zájem na žalobě o určení neplatnosti převodu vlastnictví České republiky do vlastnictví Městské části Praha 5, jak má na mysli §80 písm. c) občanského soudního řádu. Pokud jde o vymezení okruhu oprávněných osob a běhu lhůt k uplatnění jejich restitučních nároků, lze zcela odkázat na přiléhavé odůvodnění předmětného rozsudku, jakož i na znění §3 zák. č. 403/1990 Sb.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2003