ECLI:CZ:US:2003:3.US.8.03
sp. zn. III. ÚS 8/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci ústavní stížnosti B. J., zastoupeného Mgr. D. S., advokátem proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 8. listopadu 2002 sp. zn. 3 Zn 985/2002 o zamítnutí stížnosti proti usnesení policejního rady Inspekce ministra vnitra ze dne 14. června 2002 č. j. IN-11/03-TR-2000 o odložení věci podezření z trestného činu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 8. ledna 2003 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 8. listopadu 2002 sp. zn. 3 Zn 985/2002 o zamítnutí stížnosti proti usnesení policejního rady Inspekce ministra vnitra ze dne 14. června 2002 č. j. IN-11/03-TR-2000 o odložení věci podezření z trestného činu. Uvedeným rozhodnutím se cítí být dotčen v základním právu plynoucím z čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dle kterých nikdo nesmí být podroben mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.
Ze spisu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 sp. zn. 3 Zn 985/2002, dále spisu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 sp. zn. 3 Zn 137/2002, jež si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:
Usnesením policejního orgánu Inspekce ministra vnitra ze dne 21. prosince 2000 č. j. IN-11/03-TR-2000 byla odložena věc oznámení stěžovatele ze dne 19. října 2000 o podezření z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a z trestného činu mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle §259a tr. zák., kterých se měli vůči němu dopustit policisté Policie České republiky ve dnech 26. až 27. září 2000 v souvislosti s akcemi odpůrců zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 usnesením ze dne 2. dubna 2001 sp. zn. Zn 396/2000 vyhověla stížnosti stěžovatele v řízení před Ústavním soudem do předmětného rozhodnutí a policejnímu orgánu uložila, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Policejní orgán Inspekce ministerstva vnitra poté usnesením ze dne 6. prosince 2001 č. j. IN-11/03-TR-2000 po doplnění šetření předmětnou věc podle §159 odst. 1 tr. řádu odložil. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 usnesením ze dne 29. ledna 2002 sp. zn. Zn 396/2000 rozhodnutí ze dne 6. prosince 2001 o odložení věci zrušil a policejnímu orgánu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Následně policejní orgán Inspekce ministerstva vnitra usnesením ze dne 14. června 2002 č. j. IN-11/03-TR-2000 na základě zhodnocení důkazní situace a s přihlédnutím k připomínkám, obsaženým v usnesení obvodního státního zástupce, předmětnou věc podle §159 odst. 1 tr. řádu odložil. Stížnost stěžovatele do uvedeného rozhodnutí státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. listopadu 2002 č. j. 3 Zn 986/2002-1 jako nedůvodnou zamítla. Učinila tak poté, co dospěla k závěru, dle něhož na základě veškerého rozsáhlého prošetřování nebylo prokázáno ze strany policistů naplnění některé ze skutkových podstat trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle §259a tr. zák.
V ústavní stížnosti je zejména polemizováno ze závěry skutkového šetření policejních orgánů a jsou v ní obsaženy odkazy na výpovědi osob, jež byly podány policejním orgánům, resp. mediím, o násilné povaze zásahů orgánů Policie České republiky k osobám zadrženým v souvislosti s protestními akcemi proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky ve dnech 26. až 27. září 2000 v Praze. V jednání policistů ve vztahu ke své osobě spatřuje stěžovatel naplnění skutkových podstat trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle §259a tr. zák., v odložení věci trestního oznámení pak dotčení v základním právu plynoucím z čl. 7 odst. 2 Listiny a z čl. 3 Úmluvy.
Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podala dne 12. února 2003 státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž uvádí, že v průběhu prošetřování byla vyslechnuta řada svědků - cizinců, občanů České republiky i policistů, přičemž se tvrzení oznamovatele, takto stěžovatele v řízení před Ústavním soudem, nepodařilo prokázat. Pro uvedené po přezkoumání celého spisového materiálu, a to i s ohledem na jeho doplnění po opakovaném vrácení policejnímu orgánu, nezbylo, dle názoru účastníka řízení, než stížnost stěžovatele do usnesení policejního orgánu Inspekce ministerstva vnitra ze dne 14. června 2002 č. j. IN-11/03-TR-2000 zamítnout jako nedůvodnou.
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Pro účely ústavního přezkumu je pro posouzení předmětné věci v rovině práva jednoduchého rozhodující naplnění kautel plynoucích z ustanovení §2 odst. 8, §159a, §134 a §148 tr. řádu.
Dle ustanovení §2 odst. 8 tr. řádu jsou v českém právním řádu vyloučeny tzv. soukromožalobní delikty. Je tudíž věcí státu, resp. příslušných státních orgánů (státního zastupitelství) přijmout rozhodnutí o tom, pro jaký skutek a z jakých důvodů bude podána soudu obžaloba. Z ústavního principu dělby moci, jenž nachází v oboru trestního procesu vyjádření v zásadě obžalovací, plyne maxima nepřípustnosti soudům, v tom rámci i Ústavnímu soudu, do této pravomoci ingerovat. Ústavní soud v rámci přezkumu rozhodnutí dle §159a tr. řádu, resp. na něj navazujícího rozhodnutí dle §148 tr. řádu, je proto oprávněn zabývat se toliko otázkou vyloučení svévole, a to z pohledu kautel plynoucích v trestním procesu z §134 tr. řádu.
Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 v ústavní stížností napadeném rozhodnutí při posuzování předmětné věci respektovala kautely plynoucí z trestního řádu, respektovala příslušná procesní ustanovení (zejména §134 tr. řádu), svoje rozhodnutí, a to po příslušném došetření věci, řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnila. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci nedošlo k porušení principu zákazu svévole v rámci řádného procesu (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základního práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny), jakož i dalších v ústavní stížnosti označených základních práv a svobod.
Z takto vyložených důvodů nezbylo, než posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2003