ECLI:CZ:US:2003:4.US.115.03
sp. zn. IV. ÚS 115/03
Nález
Nález Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 15. října 2003 sp. zn. IV. ÚS 115/03 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. U. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 27. 11. 2002 sp. zn. 22 Ca 523/2002, kterým bylo z důvodu opožděnosti odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, z 28. 8. 2002 č. j. PÚ 5106/92-201/4 Vo-7, jímž stěžovateli nebylo přiznáno vlastnictví pozemkům.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2002 č. j. 22 Ca 523/2002-27 se zrušuje.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky, domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, kterým bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. 8. 2002 č. j. PÚ 5106/92-201/4 Vo-7, jímž mu nebylo přiznáno vlastnictví k předmětným pozemkům požadovaných podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
V ústavní stížnosti uvádí, že uvedené rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, které mu bylo doručeno dne 2. 9. 2002, obsahovalo poučení o opravném prostředku, dle kterého "Proti tomuto rozhodnutí může podat kterákoliv strana opravný prostředek do 30 dnů od jeho doručení k příslušnému krajskému soudu. Návrh je podán včas i tehdy, byl-li podán v uvedené lhůtě u orgánu, který rozhodnutí vydal, tj. Okresní úřad Přerov, referát okresní pozemkový úřad (viz ustanovení §258 odst. 3 písmeno m) OSŘ". Opravný prostředek, kterým se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení, stěžovatel podal dne 26. 9. 2002 u Krajského soudu v Brně a ten usnesením ze dne 1. 11. 2002 rozhodl o jeho postoupení místně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě (opravný prostředek byl tomuto soudu doručen dne 21. 11. 2002). Stěžovatel je přesvědčen, že uvedené poučení nelze považovat za řádné, neboť v něm chybí poučení o konkrétním místě, kde má být opravný prostředek podán, což je o to závažnější, že od 1. 1. 2001 nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), která změnila místní příslušnost soudu pro řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů. Rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, proto mělo obsahovat srozumitelné poučení o tom, že pro rozhodování o opravném prostředku již není věcně a místně příslušný Krajský soud v Brně, který o těchto věcech rozhodoval do 31. 12. 2000, ale Krajský soud v Ostravě. V poučení je dále nesprávně uveden odkaz na §258 odst. 3 písm. m) o. s. ř., přičemž takovéto ustanovení vůbec neexistuje a §258 je zařazen do části šesté občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o řádné poučení, byl proto stěžovatel v souladu s §250m odst. 2 o. s. ř. oprávněn podat opravný prostředek ve lhůtě 6 měsíců. Ze zákona ani jednoznačně nevyplývá, že opravný prostředek je podaný opožděně, když je ve lhůtě podaný u místně nepříslušného krajského soudu, který je však soudem věcně příslušným.
V ústavní stížnosti stěžovatel rovněž upřesnil, že o věci bylo poprvé rozhodováno Okresním úřadem v Přerově, okresním pozemkovým úřadem, dne 12. 11. 1998, č. j. PÚ 5016/92-201/4 Vo-6, kdy jeho návrh byl rovněž zamítnut. O opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Brně dne 28. 3. 2001 č. j. 30 Ca 352/98-26 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Pozemkový fond České republiky a Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Přerov, se vzdaly postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem.
Vedlejší účastník řízení A., společný podnik P. v likvidaci ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že pochybení se dopustil stěžovatel, který podal opravný prostředek místně nepříslušnému soudu, a rovněž Krajský soud v Brně, který rozhodnutím ze dne 28. 3. 2001 zrušil napadené rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. 11. 1998 č. j. PÚ 5016/92-201/4 Vo-6, neboť odvolání proti tomuto rozhodnutí správně měl neprodleně postoupit Krajskému soudu v Ostravě, a nikoliv napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Pokud jde o věcnou stránku věci ztotožnil se se závěry správního orgánu.
Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že poučení, které napadené rozhodnutí obsahovalo, zcela odpovídalo dikci §250m odst. 2 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2002). Skutečnost, že v závorce za poučením bylo uvedeno nesprávné ustanovení §258 odst. 3 písm. m) o. s. ř., považuje soud, s ohledem na dostatečnost poučení, za právně irelevantní. Požadavek stěžovatele, že poučení musí obsahovat označení konkrétního soudu, jde nad rámec ustanovení §250 m o. s. ř. Nesouhlasí ani s názorem, že opravný prostředek je podán včas, pokud je podán u místně nepříslušného, ale věcně příslušného soudu, neboť §250m o. s. ř. používá pouze pojem "příslušný soud" bez výslovného rozlišení příslušnosti věcné a místní, a z hlediska logického i teleologického výkladu tak vyplývá nezbytné souběžné splnění obou hledisek příslušnosti. Za účelový považuje odkaz stěžovatele na novelu o. s. ř. provedenou zákonem č.30/2000 Sb., neboť stěžovatel byl v řízení kvalifikovaně zastoupen.
Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 523/2002 Ústavní soud zjistil, že opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 26. 9. 2002. Ve spise je založeno vyjádření žalovaného, které bylo tomuto soudu doručeno k jeho žádosti ze dne 30. 9. 2002 spolu se správním spisem dne 1. 11. 2002. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2002 č. j. 30 Ca 313/2002-23 byla věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému s odkazem na §246a odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, podle něhož je místně příslušným soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává, není-li stanoveno jinak. V dané věci má odpůrce sídlo v obvodu Krajského soudu v Ostravě a tento soud je zároveň soudem věcně příslušným podle §246 odst. 1 o. s. ř., kterému tak byla věc podle §250d odst. 2 o. s. ř. postoupena.
Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením opravný prostředek odmítl, neboť, jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí, vzal za prokázané, že stěžovateli bylo rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, doručeno dne 2. 9. 2002 a posledním dnem k podání opravného prostředku byl den 2.10. 2002. Opravný prostředek adresovaný Krajskému soudu v Brně byl sice podán ve lhůtě, dne 26. 9. 2002, ale soudu věcně a místně příslušnému byl doručen až dne 21. 11. 2002, tedy po uplynutí zákonné 30denní lhůty, kdy podle zákona měl být podán u příslušného krajského soudu, tj. u Krajského soudu v Ostravě, popř. orgánu, který rozhodnutí vydal, a to přesto, že stěžovatel byl o možnosti podat opravný prostředek řádně poučen. Návrh byl proto jako opožděný odmítnut.
Poté co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti odpovídají obsahu spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud nejdříve podotýká, že posuzoval ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a obdobně orgánům veřejné moci a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. S ohledem na zjištěné skutečnosti, pak dospěl k závěru, že právě k výše uvedenému porušení principů obsažených v Listině opravňujícímu zásah Ústavního soudu došlo.
Pro rozhodnutí o důvodnosti ústavní stížnosti bylo třeba v dané věci zvažovat, zda opravný prostředek, který byl sice podán ještě v průběhu zákonem stanovené lhůty, avšak u místně nepříslušného soudu, který jej do skončení lhůty stanovené pro jeho podání příslušnému soudu nepostoupil, má být považován za podaný opožděně.
Podle §250m odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, se návrh na rozhodnutí o opravném prostředku proti nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu podává u příslušného soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o opravném prostředku, lze je napadnout do 6 měsíců od jeho doručení.
Ústavní soud již ve své předchozí judikatuře (nález sp. zn. I. ÚS 367/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, nález č. 72) uvedl, že pokud rozhodnutí správního orgánu neobsahuje konkrétní, a tedy řádné poučení, pokud jde o označení soudu, u něhož lze opravný prostředek podat, jedná se o poučení neúplné, které lze považovat za poučení vadné. Za této situace měl obecný soud reflektovat postup podle §250m odst. 2 o. s. ř., který za podmínek tam uvedených stanoví lhůtu k podání opravného prostředku 6 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu.
Dle názoru Ústavního soudu lze uvedený závěr vztáhnout i na projednávanou věc. Ze shora uvedených zjištění je zřejmé, že rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. 8. 2002 č. j. PÚ 5106/92-201/4 Vo-7 sice poučení o odvolání obsahovalo, nebylo však dostatečně určité, neboť v něm nebylo uvedeno, u kterého krajského soudu má být opravný prostředek podán, tak aby nemohla vzniknout pochybnost o tom, který soud je místně příslušný, jestliže ve věci rozhodoval správní orgán v obvodu jiného krajského soudu, než byl krajský soud příslušný vzhledem k místu bydliště osoby, která je oprávněna podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek, a to navíc za situace, kdy opravný prostředek proti prvému zamítavému rozhodnutí téhož správního orgánu byl projednán Krajským soudem v Brně, tj. soudem, jehož místní příslušnost byla určena právě obecným soudem navrhovatele (rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, jehož výsledkem jsou rozhodnutí projednávaná v řízení o této ústavní stížnosti). Navíc je poučení správního orgánu možno považovat za zmatečné z důvodu chybného odkazu na neexistující ustanovení občanského soudního řádu, kterým se měl stěžovatel při podání opravného prostředku řídit.
Jestliže tedy rozhodnutí správního orgánu neobsahovalo konkrétní a řádné poučení, pokud jde o označení soudu, u něhož bylo možno opravný prostředek podat, navíc odkazovalo na neexistující ustanovení občanského soudního řádu, šlo o poučení neúplné a vadné. Za této situace měl obecný soud aplikovat postup daný ustanovením §250m odst. 2 o. s. ř., který za podmínek tam uvedených stanoví lhůtu k podání opravného prostředku 6 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, a to i s přihlédnutím k postupu Krajského soudu v Brně, který si sám nejdříve počínal jako soud věcně i místně příslušný, neboť jak je zřejmé z připojeného spisu, si po doručení opravného prostředku vyžádal správní spis a vyjádření žalovaného, a teprve po uplynutí lhůty k podání opravného prostředku věc postoupil příslušnému soudu.
Uvedená pochybení mají ve svém důsledku dopad na právo na soudní ochranu stěžovatele v řízení podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud přitom ve svých předchozích nálezech vyslovil, že v řízení podle restitučních předpisů, jehož hlavním smyslem je zmírnění způsobených křivd, je namístě postupovat tak, aby nedocházelo k nevstřícnému formalistickému postupu soudu, který hrozí případně křivdou další (např. nález sp. zn. III. ÚS 74/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 42).
V dané věci tak Ústavní soud dospěl k názoru, že stěžovatel sice podal opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. 8. 2002 č. j. PÚ 5106/92-201/4 Vo-7 u místně nepříslušného krajského soudu, stalo se tak však v důsledku neúplného a vadného poučení, kteroužto okolnost jím nezaviněnou mu nelze přičítat k tíži. Postupem Krajského soudu v Ostravě, který uvedené okolnosti - podle názoru Ústavního soudu podřaditelné pod obsah ustanovení §250m odst. 2 o. s. ř. - pominul a uvedené ustanovení neaplikoval, když opravný prostředek stěžovatele posoudil jako opožděný, tak bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 Listiny, neboť stěžovateli bylo znemožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nestranného a nezávislého soudu.
Ústavní soud proto ústavní stížnosti pro porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva podle §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, o Ústavním soudu, vyhověl a shora označené usnesení Krajského soudu v Ostravě podle §82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.