ECLI:CZ:US:2003:4.US.145.03
sp. zn. IV. ÚS 145/03
Usnesení
IV. ÚS 145/03
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti H.E., zastoupené JUDr.V. B., advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení, vedeném u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 12 C 489/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem, Ústavnímu soudu došlým dne 11. 3. 2003, s odvoláním na porušení čl. 36 odst.1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod čl. 90 a čl. 95 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu Brno venkov dále nepokračovat v průtazích ve věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 12 C 489/95, a aby v této věci neprodleně jednal.
V ústavní stížnosti podává rekapitulaci dosavadního vývoje případu, kde uvádí, že dne 18. 8. 1992 podala Městskému soudu v Brně návrh na zahájení řízení dle §95 zák. č. 94/1963 Sb., a to pro příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce ve výši 45 000,- Kč proti odpůrci G. P., který otcovství k dítěti následně uznal.
Od podání návrhu, jak v důvodech ústavní stížnosti dále uvádí, byly provedeny pouze tyto úkony:
Na den 18.10 1999 bylo nařízeno jednání, při kterém byla stěžovatelka vyslechnuta a vyzvána k doložení dokladů osvědčujících výši nároků. Tomuto požadavku stěžovatelka vyhověla přípisy ze dne 30. 11. 1999 a ze dne 14. 12. 1999. Další ústní jednání bylo nařízeno na den 12. 9. 2000, kde došlo k výslechu odpůrce, který uvedenou částku odmítl uhradit, a jednání bylo za účelem doplnění dokazování listinnými důkazy založenými ve spise, připojením spisu, sp. zn. P 116/94, a provedení překladu listin doložených odpůrcem odročeno na neurčito.
Ve dnech 27. 4. 2000, 9. 1. 2002 a 9. 5. 2002 byla postupně vydána usnesení o přiznání nákladů za tlumočné.
Po 11 letech od zahájení řízení se stěžovatelka obrátila se stížností na průtahy u Okresního soudu Brno-venkov na ministra spravedlnosti. Tento konstatoval značné průtahy a uložil předsedkyni Okresního soudu Brno-venkov povinnost sledovat průběh řízení z hlediska plynulosti řízení a rozhodnutí a předsedovi Krajského soudu v Brně uložil, aby postup soudců zhodnotil z hlediska zákona o kárné odpovědnosti soudců. Od podání návrhu doposud nebylo ve věci vydáno ani prvostupňové rozhodnutí a stěžovatelka, která je přesvědčena, že ve věci se jedná o nepřiměřené průtahy, kterými bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod, se domáhá vydání výše uvedeného rozhodnutí.
Z připojeného spisu Okresního soudu Brno -venkov, sp. zn. 12 C 489/95, Ústavní soud ověřil, že dne 18. 8. 1992 podala stěžovatelka Městskému soudu v Brně návrh na zahájení řízení o zajištění úhrady nákladů na výživu a některých nákladů neprovdané matky. Dne 14. 9. 1993 bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn Ncdn 25/93 dle §11 odst. 3 o.s.ř. (nedostatek místní příslušnosti) rozhodnuto tak, že uvedený návrh projedná a rozhodne o něm Okresní soud Brno-venkov. Následně bylo ve věci vydáno usnesení o ustanovení tlumočníka (20.10.1993), byly vydány žádosti o dožádání a zprostředkování doručení (20. 10. 1993, 12. 1. 1994, 15. 6. 1994) a bylo rozhodováno o tlumočném (12. 11. 1993, 12. 1. 1994, 15. 6. 1994). Dne 19. 12. 1996 byl Okresnímu soudu Brno - venkov postoupen přípis žalovaného - vysvětlení k věci, původně zaslaný Městskému soudu v Brně. Dne 18. 10. 1999 a 12. 5. 2000 se ve věci, jak uvedla stěžovatelka, konala jednání odročená na neurčito za účelem dodání dalších podkladů. Ve spise je rovněž založeno usnesení o ustanovení znalce z 24. 1. 2000 a rozhodnutí o přiznání nákladů za tlumočnický výkon z téhož dne, žádosti právnímu zástupci žalovaného o dodání podkladů ze dne 2. 5. 2001 a 10. 7.2001. Dne 4. 9. 2001 bylo ve věci vydáno usnesení, kterým bylo žalovanému uloženo založit do spisu doklady týkající se výše jeho výdělku. Ve spise je dále založena žádost, adresovaná Ministerstvu spravedlnosti ze dne 14. 11. 2001 a 9. 1. 2002, o zajištění dožádání a další usnesení o přiznání náhrady za tlumočnické úkony (9. 1. 2002, 9. 5. 2002, 23. 10. 2002, 6. 2. 2003), urgence žádosti o informace ohledně příjmu žalovaného z 23. 10. 2002. Dne 29. 4. 2003 byl do spisu k dožádání založen svazek dokladů s vyčíslenými příjmy žalovaného. Z protokolu o jednání konaném dne 25. 6. 2003 je zřejmé, že ve věci byl tohoto dne vyhlášen rozsudek, kterým bylo návrhu stěžovatelky vyhověno.
Z uvedeného shrnutí obsahu spisu je zřejmé, že ve věci skutečně, tak jak tvrdí stěžovatelka, docházelo k značným průtahům, a to od počátku řízení, kdy ve věci byly činěny jednotlivé kroky se značnou prodlevou, zcela neadekvátní uvedenému druhu sporu, jehož cílem bylo rozhodnout o nutnosti bezodkladně zajistit úhradu nákladů neprovdané matky. Od 15. 6. 1994 (usnesení o tlumočném) do 18. 10. 1999 (ústní jednání) nebyly ve věci činěny žádné úkony (mimo event. žurnalizaci zasílaných dokladů). Obdobně nebyly činěny žádné úkony od 12. 5. 2000 (ústní jednání) do 12. 5. 2001 (žádost o dodání podkladů). K efektivnější činnosti soudu a důslednějšímu vyžadování nezbytných podkladů došlo až od poloviny roku 2001, po reakci ministra spravedlnosti na stížnost stěžovatelky. I když z obsahu spisu je zřejmé, že řízení bylo prodlužováno obstrukcemi ze strany žalovaného, který se vyhýbal spolupráci ze strany soudů a podklady potřebné pro rozhodnutí byly získávány až na základě urgrencí soudu a na délku řízení měla značný vliv i okolnost, že žalovaný je rakouským státním příslušníkem, tudíž bylo nutné zajišťovat překlady písemností a při právních úkonech postupovat formou dožádání, je Ústavní soud přesvědčen o tom, že při skutečně odpovědném přístupu, který vyžadoval důslednější a pružnější postup soudu, mohlo být ve věci rozhodnuto podstatně dříve.
Ústavní soud dospěl k závěru, že výhrady stěžovatelky proti nepřiměřeně dlouhému řízení v dané věci jsou zcela oprávněné. Omezil se však pouze na toto konstatování s tím, že bylo porušena práva zaručovaná čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Za současné procesní situace, kdy již ve věci bylo vydáno meritorní rozhodnutí, a ústavní stížnost tak nesměřuje proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci, by totiž vyhovění ústavní stížnosti představovalo zásah postrádající co do svého obsahu svůj smysl a ve svém důsledku i zjevně nadbytečný, neboť v době rozhodování Ústavního soudu k průtahům před soudem I. stupně, vůči němuž ústavní stížnost směřuje, již nedochází.
Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2003
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu