ECLI:CZ:US:2003:4.US.220.03
sp. zn. IV. ÚS 220/03
Usnesení
IV. ÚS 220/03
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. D., zastoupeného Mgr. M. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 8 To 157/02, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 9 T 24/2002, , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými byl uznán vinným z trestného činu vraždy podle §219 odst. 1. odst. 2 písm. h) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 17 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Ze sdělení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2003 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel dne 10. 4. 2003 podal ve věci dovolání. Dle sdělení téhož soudu ze dne 15. 7. 2003 bylo dovolání podané stěžovatelem Nejvyšším soudem ČR vráceno zpět k odstranění formálních nedostatků a poté bude spolu se spisem znovu předloženo Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání.
Plénum Ústavního soudu, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Uvedené závěry Ústavního soudu byly publikovány ve formě sdělení pod č. 32/ 2003 Sb. (§2 odst. 1 písm. b) zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv).
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je uvedený závěr nutné aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který nezbylo než dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2003
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj