ECLI:CZ:US:2003:4.US.265.03
sp. zn. IV. ÚS 265/03
Usnesení
IV. ÚS 265/03
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. P., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc, čj. 2 To 112/2002-497, ze dne 19. 12. 2002, a rozsudku Okresního soudu v Šumperku, čj. 2 T 13/99-470, ze dne 28. 11. 2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými byl uznán vinným trestným činem dle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců (podmíněně odloženému na 18 měsíců) a dále k trestu zákazu výkonu zaměstnání, povolání, nebo funkce strážníka obecní či městské policie a policisty na dobu 5 let. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc podal dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Tato skutečnost byla potvrzena i přípisem Okresního soudu v Šumperku, ze dne 2. 7. 2003, dle kterého byl Ústavním soudem požadovaný spis tohoto soudu, sp. zn. 2 T 13/99, dne 20. 6. 2003 předložen Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání. (Jak Ústavní soud ověřil, o dovolání dosud nebylo rozhodnuto).
Plénum Ústavního soudu, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Uvedené závěry Ústavního soudu byly (§2 odst. 1 písm. b) zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv) publikovány ve formě sdělení pod č. 32/ 2003 Sb.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je uvedený závěr nutné aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který nezbylo než dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2003
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj