ECLI:CZ:US:2003:4.US.340.03
sp. zn. IV. ÚS 340/03
Usnesení
IV. ÚS 340/03
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. P. H., , zastoupeného JUDr. Mgr. P. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 14 Co 566 /2000, ze dne 15. 5. 2003, a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. 6 C 119/99, ze dne 12. 6. 2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1, čl. 2 a čl. 95 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatel domáhal zaplacení 35 994,- Kč s přísl. Z výroku napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že návrhu stěžovatele dle §239 odst. 1 o.s.ř. na připuštění dovolání nebylo vyhověno. Jak Ústavní soud ověřil u Okresního soudu v Břeclavi, stěžovatel dne 23. 6. 2003 dovolání podal a spis tohoto soudu je v současné době postupován Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání.
Plénum Ústavního soudu, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Uvedené závěry Ústavního soudu byly publikovány ve formě sdělení pod č. 32/2003 Sb. (§2 odst. 1 písm. b) zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv).
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je uvedený závěr nutné aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který nezbylo než dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2003
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj