infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 08.12.2003, sp. zn. IV. ÚS 612/03 [ usnesení / VÝBORNÝ / výz-3 ], paralelní citace: U 27/31 SbNU 361 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2003:4.US.612.03

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Podání ústavní stížosti někým zjevně neoprávněným

Právní věta Stěžovatelka účastníkem řízení, v němž soud vydal napadená usnesení, nebyla, a proto ani nemůže být oprávněna domáhat se jejich kasace cestou ústavní stížnosti. Jakkoli stěžovatelka tvrdí, že byla narušena její vlastnická práva, nemůže Ústavní soud vykročit z mezí zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (jímž je vázán podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky) a stěžovatelce, která aktivní legitimaci k řízení o ústavní stížnosti postrádá, tuto neexistující legitimaci meritorním přezkumem stěžovaných usnesení udělit.

ECLI:CZ:US:2003:4.US.612.03
sp. zn. IV. ÚS 612/03 Usnesení Usnesení Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2003 sp. zn. IV. ÚS 612/03 ve věci ústavní stížnosti městské části Praha 4 proti nedatovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 34 D 1791/2001-95 a č. j. 34 D 1791/2001-99, jimiž byla určena cena dědictví po J. N. a potvrzeno nabytí dědictví právními nástupci zůstavitelovy zemřelé dcery. Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Právně nezastoupená stěžovatelka ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2003 napadá shora uvedená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4. V ústavní stížnosti tvrdí, že naříkanými usneseními jsou dotčena její základní vlastnická práva k nemovitostem, a to domu k č. p. 271 na stp. p. č. 590 a k pozemku stp. p. č. 590 v k. ú. N. Uvádí, že těmito usneseními došlo k porušení práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále i Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Podrobně, avšak bez ústavněprávní argumentace, vysvětluje své právní názory na projednávanou věc, vyslovujíc domněnku, že uvedená rozhodnutí v dědické věci jsou nicotná a že nedojde-li k jejich zrušení, bude vlastnické právo skutečného vlastníka ohroženo protiústavním rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4. Proto se domáhá, aby tato rozhodnutí byla zrušena. Z podané ústavní stížnosti a příloh stěžovatelkou předložených zjistil Ústavní soud následující. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 16 C 69/2001 ze dne 5. 9. 2002 byla zamítnuta žaloba L. M. N. a L. J. O´B., oba bytem USA, kterou se oba žalobci domáhali určení, že J. N., nar. 7. 3. 1892 a zemřelý 3. 11. 1969 v USA, byl k datu svého úmrtí vlastníkem nemovitostí shora uvedených; stěžovatelka byla v tomto řízení druhou žalovanou. Z tohoto rozsudku je patrno, že soud prvního stupně žalobě nevyhověl především z toho důvodu, že žalobci neměli na určovacím výroku naléhavý právní zájem [§80 písm. c) občanského soudního řádu]. K odvolání žalobců Městský soud v Praze svým rozsudkem 19 Co 396/2002 ze dne 19. 2. 2003 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ztotožniv se zcela s názorem soudu prvního stupně o neexistenci naléhavého právního zájmu žalobců. Oběma rozsudky bylo též rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před nalézacím, resp. odvolacím soudem. Z předloženého výpisu z katastru nemovitostí vyhotoveného 12. 11. 2003 se podává, že vlastnické právo k uvedeným nemovitostem je v katastru nemovitostí zapsáno pro hlavní město Prahu a svěřená správa nemovitostí ve vlastnictví obce pro městskou část Praha 4. Stěžovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 34 D 1791/2001-95 soud určil obecnou cenu a současně čistou hodnotu dědictví po J. N. částkou 57 820 Kč. Druhým stěžovaným usnesením (č. j. 34 D 1791/2001-99) potvrdil soud, že dědictví po J. N. nabyli procesní nástupci pozůstalé dcery M. M. O´B., nar. 14. 11. 1917, USA, která dne 30. 7. 1970 rovněž zemřela, L. M. N. a L. J. O´B.; dále soud stanovil odměnu notářky JUDr. D. H. a rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Účastníky řízení, z něhož vzešla rozhodnutí ústavní stížností napadená, byly zcela nepochybně L. M. N. a L. J. O´B. Stěžovatelka se tohoto dědického řízení neúčastnila a vzhledem k okruhu účastníků, tak jak je založen občanským soudním řádem, ani účastnit nemohla. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnosti oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Z podané ústavní stížnosti je evidentní, že stěžovatelka (která je právnickou osobou) podřazuje opodstatněnost své ústavní stížnosti právě pod domněnku, dle které uvedenými usneseními soudu měla být porušena její základní práva, a to práva vlastnická. Je však jisto, že stěžovatelka účastníkem řízení, v němž soud vydal uvedená usnesení, nebyla, a proto ani nemůže být oprávněna domáhat se jejich kasace cestou ústavní stížnosti. Jakkoli stěžovatelka tvrdí, že byla narušena její vlastnická práva, nemůže Ústavní soud vykročit z mezí zákona o Ústavním soudu (jímž je vázán podle čl. 88 odst. 2 Ústavy) a stěžovatelce, která aktivní legitimaci k řízení o ústavní stížnosti postrádá, tuto neexistující legitimaci meritorním přezkumem stěžovaných usnesení udělit. Není na Ústavním soudu, aby stěžovatelce vysvětloval, jakých institutů platného práva může využít k ochraně svého tvrzeného vlastnictví, a to ať už ona sama či v katastru nemovitostí zapsaný vlastník, tj. hlavní město Praha. Dlužno však podotknout, že argumentace stěžovatelky v podané ústavní stížnosti je zcela nepřiléhavá. Ústavní soud nepřehlédl, že podaná ústavní stížnost vykazovala i formální vady, neboť nebyla sepsána advokátem a stěžovatelka nebyla advokátem zastoupena. Výzvu k odstraňování těchto formálních vad však Ústavní soud stěžovatelce neadresoval, neboť, byť by i tyto vady byly napraveny, nemohlo býti napraveno to, co stojí v základu věci, totiž, že ústavní stížnost podává osoba k tomu neoprávněná. Z týchž důvodů nebylo nutno ani potřebno zkoumat, zda je ústavní stížnost návrhem přípustným. Návrh podaný zjevně neoprávněným stěžovatelem musí Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., v platném znění, odmítnout. Ježto v případě podané stížnosti právě tato situace nastala, bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení uvedeno.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2003:4.US.612.03
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 612/03
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) U 27/31 SbNU 361
Populární název Podání ústavní stížosti někým zjevně neoprávněným
Datum rozhodnutí 8. 12. 2003
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 12. 2003
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel OBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Městská část Praha 4
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Výborný Miloslav
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - §43/1/c)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/1993 Sb., §43 odst.1 písm.c, §72 odst.1 písm.a
  • 99/1963 Sb., §132, §157 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/záruka dědění
Věcný rejstřík dědění
důkaz/volné hodnocení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-612-03
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 45918
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-19