ECLI:CZ:US:2003:Pl.US.15.03
sp. zn. Pl. ÚS 15/03
Usnesení
Usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2003 sp. zn. Pl. ÚS 15/03 ve věci návrhu Ing. L. L. na přezkoumání ústavnosti a zákonnosti postupu při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii konaného ve dnech 13. a 14. 6. 2003.
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel předložil Ústavnímu soudu 20. 6. 2003 návrh, kterým žádá, aby Ústavní soud vyslovil nález, že postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii konaného ve dnech 13. a 14. 6. 2003 nebyl v souladu s ustanovením - jak uvádí - věty třetí odstavce 2 zákona č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda), dále aby se výsledek referenda nevyhlásil a aby prezident republiky vyhlásil referendum podle §4 zákona č. 114/2003 Sb. znovu.
Navrhovatel uvádí, že k podání návrhu jej vede "dosavadní životní zkušenost s lidským materiálem v různých názorových skupinách a politických formacích, které by poté, co ve volbách získají dostatečný politický vliv, mohly využít vážného pochybení, které navrhovatel ve způsobu provedení referenda o přistoupení ČR k EU zjistil, a jednoduchým zpochybněním platnosti tohoto referenda dosáhnout neplatnosti přistoupení ČR k EU a prohlásit přistoupení ČR k EU za neplatné ex tunc".
Vznesené námitky proti průběhu referenda se týkají hlasovacích lístků, které dle názoru navrhovatele nesplňují náležitosti "věty třetí odst. 2 zákona č. 114/2003 Sb. Toto označení je použito nesprávně i v petitu návrhu. Ze souvislostí Ústavní soud vyrozuměl, že navrhovatel má patrně na mysli náležitosti podle odstavce 1 a 2 §8 zákona č. 114/2003 Sb., zejména pak náležitost "otisku razítka" Ministerstva vnitra, jímž jsou opatřeny podle odstavce 2 tohoto ustanovení všechny hlasovací lístky.
Navrhovatel má za to, že hlasovací lístky otiskem razítka Ministerstva vnitra opatřeny nejsou, neboť nejde o skutečné a následné orazítkování jednotlivých hlasovacích lístků, nýbrž o razítko vytištěné již při tisku hlasovacího lístku. Další námitka se týká rozměru razítka, neboť podle §6 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, nejbližší přípustný průměr úředního razítka je 20 milimetrů, zatímco otisk na hlasovacích lístcích změřil navrhovatel na průměr 19 milimetrů. Odtud navrhovatel dovozuje, že k referendu nebyly hlasujícím dodány platné hlasovací lístky. Následkem toho pokládá všechny použité hlasovací lístky za neplatné, čímž nezískala žádná z možností ani jediný hlas a přistoupení České republiky k Evropské unii nebylo schváleno.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda návrh byl podán v zákonem stanovené lhůtě (§125d odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb.), a zjistil, že tato podmínka byla splněna. Současně však konstatoval, že návrh vykazuje řadu nedostatků, pokud jde o další zákonem stanovené náležitosti. Návrh byl podán osobou, která dosud neprokázala, že je oprávněnou hlasovat v referendu (§125d uvedeného zákona) a která rovněž nesplnila podmínku §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v platném znění, jež ukládá všem fyzickým i právnickým osobám povinnost být jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem nebo notářem. Dále podle §34 odst. 1 téhož zákona musí být z návrhu rovněž patrno, čeho se navrhovatel domáhá. V rozporu s tím navrhovatel v bodě prvém petitu požaduje, aby Ústavní soud vyslovil, že postup referenda nebyl v souladu s ustanovením věty třetí odstavce 2 zákona č. 114/2003 Sb. Takové ustanovení neexistuje a Ústavní soud se pouze domnívá, že navrhovatel mohl mít na mysli třetí větu odstavce 2 §8 tohoto zákona.
Ústavní soud přitom zvažoval, zda nejprve vyzve navrhovatele, aby odstranil zjištěné nedostatky, jak obvykle činí. Vzal přitom v úvahu ustanovení §125d odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb., jež staví Ústavní soud před povinnost rozhodnout věc "mimo pořadí" a "bez zbytečného odkladu". Z formulace "bez zbytečného odkladu" Ústavní soud usoudil, že je třeba v prvé řadě zvážit, zda odklad, který by nepochybně způsobilo následné odstraňování formálních nedostatků, lze anebo nelze v daném případě označit za "zbytečný". Zbytečný je odklad zejména také tehdy, jestliže po věcném posouzení návrhu je zřejmé, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, takže nárok na splnění dalších náležitostí (zejména podmínky právního zastoupení) by nejen odporoval požadavku procesní ekonomie a zbytečně zatěžoval navrhovatele samého, ale také principu přiměřenosti, resp. nezbytnosti volených prostředků k dosažení cíle.
V daném případě senát po věcném posouzení návrhu dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a že odstraňování jeho formálních nedostatků by bylo "zbytečným odkladem". Proto od tohoto požadavku upustil.
Základem navrhovatelovy argumentace je taková interpretace pojmu "otisk razítka", jež neodpovídá smyslu zákona ani povaze věci. Zákon č. 114/2003 Sb. a prováděcí vyhlášku k němu [vyhlášku Ministerstva vnitra č. 115/2003 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda)], je třeba posuzovat jako celek. Z posouzení této souvislosti vyplývá, že uvedené normy - z dobrého důvodu - odlišují termín "razítko" od termínu "otisk razítka". V prvém případě jde o originál úředního razítka, kterým instituce potvrzuje své rozhodnutí nebo své sdělení v individualizovaných případech. Proto u vzoru č. 5 v příloze 1 citovaná vyhláška pro vydání hlasovacího průkazu konkrétním místním úřadem používá termín "razítko úřadu". V takových případech jde ostatně i o akt technicky snadno zvládnutelný. Jiná je situace u hlasovacího lístku, který v rámci celého státu vystavuje Ministerstvo vnitra. V takovém případě nelze s vážností očekávat, že Ministerstvo vnitra bude postupně razítkovat jednotlivé hlasovací lístky milionům občanů. V takových případech postačí - jak je ostatně ve světě zvykem - vytištěný "otisk razítka", jak je uvedeno na vzoru č. 4 v příloze 1 citované vyhlášky.
Vzhledem k tomu se Ústavní soud již nezabýval dalším argumentem navrhovatele ohledně diference 1 milimetru při měření průměru otisku razítka na hlasovacím lístku. Tento i každý další argument by mohl zpochybnit výsledek referenda pouze tehdy, kdyby Ústavní soud skutečně zjistil, že postup při provádění referenda nebyl v souladu, s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii (ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů) nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, a kromě toho také současně po provedeném řízení dospěl k závěru, že výsledek referenda byl zjištěným nedostatkem ovlivněn.
Ke splnění těchto předpokladů však v daném případě nedošlo a Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný, a na základě §43 odst. 2 písm a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jej odmítl.