ECLI:CZ:US:2003:Pl.US.16.03
sp. zn. Pl. ÚS 16/03
Usnesení
Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2003 sp. zn. Pl. ÚS 16/03 ve věci návrhu Mgr. J. S. a spol. na vydání rozhodnutí o tom, že postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii nebyl v souladu s Ústavou České republiky, ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení, a o tom, že výsledek referenda se nevyhlásí.
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 20. 6. 2003 doručeno podání navrhovatelů ze dne 19. 6. 2003, jímž se domáhají, aby Ústavní soud rozhodl "ve smyslu jejich návrhu" a "nedošlo tak k vyhlášení výsledku referenda o přistoupení ČR k EU". Navrhovatelé v něm uvádějí, že dne 22. 1. 2003 jako členové občanského sdružení Občané proti EU požádali Ministerstvo zahraničních věcí o přidělení 25 921 000 Kč. Jejich žádost byla zamítnuta dne 25. 2. 2003. Tvrzení Vladimíra Špidly v TV Nova, dle něhož šlo o žádost na jednu stránku a nebyl předložen projekt, se nezakládá na pravdě. Navrhovatelé se proto domnívají, že došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Státní moc zneužila své pravomoci a nespravedlivým způsobem rozdělila finanční prostředky daňových poplatníků. Uvedený postup naráží i na čl. 6 Ústavy. Dochází údajně i k nepřípustnému ohrožení podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy). Navrhovatelé upozornili na jednostrannou kampaň generálního ředitele České televize a žádali o možnost vyjádřit své názory. Na svůj dopis ovšem nedostali žádnou odpověď. Domnívají se proto, že došlo k diskriminaci značné části obyvatelstva, manipulaci politického systému a tím i porušení Ústavy. Jejich stížnost nelze pojímat jen z hlediska technického provádění referenda, ale i z hlediska toho, zda byly nebo nebyly dodrženy základní ústavní demokratické principy. Zákon "114/2002" [navrhovatelé zjevně míní zákon č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda)] musí být logicky svázán s celým ústavním pořádkem.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda byl návrh podán v zákonem stanovené lhůtě (§125d odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Tato podmínka byla naplněna. Návrh však vykazuje řadu jiných formálních nedostatků. Byl podán osobami, které dosud neprokázaly, že jsou oprávněny hlasovat v referendu (§125d odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a které nesplnily ani podmínku zakotvenou v §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož musí být fyzické i právnické osoby jako účastníci řízení nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem nebo notářem. Návrhové žádání, které vyplývá z označení předmětného podání a z jeho obsahu, není s ohledem na znění §125f zákona o Ústavním soudu úplné. Podle uvedeného ustanovení dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že postup při provádění referenda nebyl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, a mohl-li být zjištěným nesouladem ovlivněn výsledek referenda, Ústavní soud nálezem vysloví, že a) postup při provádění referenda nebyl v souladu s uvedenými právními předpisy, a uvede, která ustanovení ústavního zákona o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo která ustanovení zákona vydaného k jeho provedení byla porušena; b) výsledek referenda se nevyhlásí; c) prezident republiky vyhlásí referendum znovu. Navrhovatelé se nicméně nedomáhají toho, aby Ústavní soud vyslovil, že prezident republiky vyhlásí referendum znovu.
Ústavní soud nejprve zvážil, zda vyzve navrhovatele, aby zjištěné nedostatky odstranili, jak obvykle činí. Vzal přitom v úvahu ustanovení §125 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, jež Ústavnímu soudu ukládá projednat věc mimo pořadí, ve kterém ji obdržel, a bez zbytečného odkladu. Formulaci "bez zbytečného odkladu" Ústavní soud vyložil tak, že je třeba v prvé řadě zvážit, zda odklad, který by nepochybně způsobilo následné odstraňování formálních nedostatků, lze anebo nelze v daném případě označit za "zbytečný". Zbytečný je odklad zejména také tehdy, jestliže po posouzení návrhu je zřejmé, že jde o návrh, který lze odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, či o návrh, jenž je zjevně neopodstatněný. Nárok na splnění dalších náležitostí by v takovém případě odporoval nejen požadavku procesní ekonomie a zbytečně by zatěžoval navrhovatele, ale taktéž principu přiměřenosti, resp. nezbytnosti volených prostředků k dosažení cíle.
V daném případě senát dospěl po věcném posouzení návrhu k závěru, že jde o návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Odstraňování formálních nedostatků návrhu by tak představovalo v projednávané věci "zbytečný odklad". Proto od tohoto postupu upustil.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. m) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.
Na dané ustanovení navazuje ustanovení §125d odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož může každý občan oprávněný hlasovat v referendu podat návrh na vydání rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, a to nejpozději do 10 dnů ode dne, v němž skončilo hlasování v referendu.
Navrhovatelé ve svém návrhu sice odkazují na citované ustanovení zákona o Ústavním soudu a i podle označení návrhu se domáhají přezkumu souladu postupu při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii též s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení, nicméně, nad rámec uvedeného ustanovení zákona, a to primárně, se domáhají také přezkumu souladu tohoto postupu s Ústavou. Jak ovšem z uvedených ustanovení Ústavy a zákona o Ústavním soudu vyplývá, není v předmětném řízení Ústavní soud oprávněn zabývat se souladem uvedeného postupu s Ústavou, ale pouze jeho souladem s vyjmenovanými zákony. Ústavní soud je přitom povinen zachovávat povinnost uloženou mu ustanovením čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle nějž lze uplatňovat státní moc jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Nemůže své kompetence nepřípustně rozšířit nad rámec Ústavy a zákona o Ústavním soudu.
Navrhovatelé konstatují, že zákon č. 114/2003 Sb. je logicky svázán s celým ústavním pořádkem. Takto obecně formulovanému tvrzení nelze zajisté nic vytknout, nelze jím však odůvodnit rozšíření kompetencí Ústavního soudu nad rámec Ústavy a zákona o Ústavním soudu. Vůle ústavodárce je v daném ohledu jasná. Zatímco ve svých ustanoveních sub písmeny a) a b) ukládá článek 87 odst. 1 Ústavy Ústavnímu soudu, aby posoudil soulad právní normy s "ústavním pořádkem", v písmeni m) naopak "ústavní pořádek" jako reference pro posouzení souladu postupu při provádění referenda chybí. Posledně citované ustanovení Ústavy naopak ukládá posoudit soulad výslovně s jediným prvkem ústavního pořádku, a to s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii. Nikoli tedy s "ústavním pořádkem" jako celkem. Na základě uvedených skutečností proto dospěl Ústavní soud k závěru, že v této části jde o návrh, k jehož projednání není příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud byl tedy oprávněn posoudit pouze tvrzený nesoulad postupu při provádění referenda s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení. V daném ohledu je nucen konstatovat, že návrh obsahuje pouze blanketní odkaz na tyto zákony, postrádá však jakékoli konkretizované tvrzení o jejich porušení. V této části tedy Ústavní soud považuje návrh za zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanoveními §43 odst. 1 písm. d) a §43 odst. 2 písm. a) tohoto zákona odmítnout.