infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.12.2004, sp. zn. I. ÚS 162/04 [ usnesení / DUCHOŇ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2004:1.US.162.04

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2004:1.US.162.04
sp. zn. I. ÚS 162/04 Usnesení Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. M. D., zastoupeného advokátkou JUDr. D. K., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 10 Co 476/2002, takto: Ústavní stížnost se odmítá . Odůvodnění: Stěžovatel návrhem podaným na poště dne 17. 3. 2004, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod navrhl, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Plzni nepokračovat v průtazích ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 Co 476/2002 a uložil mu neprodleně ve věci jednat. Stěžovatel uvedl, že žalobou ze dne 11. 5. 1999, podanou proti společnosti Š., a. s., se domáhal určení trvání pracovního poměru u této společnosti. Žaloba byla vedena u Okresního soudu Plzeň - město (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 28 C 149/99. Ve věci opětovně rozhodovaly obecné soudy všech tří instancí. Nejprve žalobu stěžovatele zamítl okresní soud. Jeho rozsudek Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Následně okresní soud žalobu stěžovatele opět zamítl a jeho rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen. Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, rozsudek odvolacího soudu zrušil dne 21. 3. 2002 (sp. zn. 21 Cdo 512/2001) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na základě uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR mělo být tedy v řízení pokračováno před Krajským soudem v Plzni. Přípisem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2002 bylo stěžovateli, prostřednictvím okresního soudu, oznámeno, že odvolací řízení nebude zahajováno, je přerušeno a bude v něm pokračováno až po skončení konkursu, protože usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 29 K 33/01, byl prohlášen konkurs na majetek společnosti Š., a. s. Podle krajského soudu se totiž ve stěžovatelově případě jedná o řízení, které je prohlášením konkursu ze zákona přerušeno ve smyslu §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. O přerušení řízení, jak uvedl krajský soud ve sdělení ze dne 25. 6. 2002, není nutno vydávat žádné rozhodnutí, protože tato skutečnost nastává bez dalšího již ze zákona. Stěžovatel se naopak domnívá, že v zájmu právní jistoty má být takové rozhodnutí vydáno, aby mu byla poskytnuta možnost případného opravného prostředku. Od června 2002 je tedy Krajský soud v Plzni, podle stěžovatele, v jeho věci neodůvodněně nečinný. Dne 28. března 2002 podal stěžovatel u Krajského soudu v Plzni přihlášku pohledávky, vyplývající z jím tvrzeného trvajícího pracovního poměru, kterou správce konkursní podstaty popřel. V návaznosti na to stěžovatel podal dne 19. prosince 2003 u Krajského soudu v Plzni návrh na zahájení řízení, kterým se domáhá určení, že jeho pohledávka, vyplývající z pracovního poměru, je po právu. Pro rozhodnutí v této věci je, podle stěžovatele, nutno rozhodnout otázku trvání pracovního poměru, což odmítají obecné soudy učinit. Stěžovatel s ohledem na uvedené uvedl, že je nezákonnou nečinností obecného soudu krácen ve svých základních právech. Navrhl proto Ústavnímu soudu, aby rozhodl, jak již bylo výše naznačeno. Na podnět Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, a uvedl, že ve věci k průtahům nedochází. Nejde totiž o průtahy v řízení, ale o aplikaci §14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání (dále též "konkursní zákon"). Krajský soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 113/99, podle něhož se ustanovení §14 odst. 1 písm. c) konkursního zákona, o přerušení řízení, aplikuje též na řízení o trvání pracovního poměru. Krajský soud uzavřel, že řízení se přerušuje na základě zákona, takže není nutno o tom vydávat rozhodnutí, jak tvrdí stěžovatel. V podrobnostech odkázal na svůj přípis ze dne 25. 6. 2002, jímž byla vrácena věc soudu prvního stupně bez rozhodnutí o odvolání žalobce. Z přípisu Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2002 vyplývá, jak Ústavní soud zjistil, že v přerušeném řízení o trvání pracovního poměru lze pokračovat jen na základě návrhu správce konkursní podstaty. V řízení, kde jde o pohledávku věřitele za úpadcem, lze zásadně pokračovat jen za podmínek daných §24 odst. 4 konkursního zákona. Podle názoru Ústavního soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. V dané věci byl aplikován §14 odst. 1 písm. c) konkursního zákona. Podle tohoto ustanovení řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí. S výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce. Ve věci stěžovatele, s ohledem na prohlášení konkursu, započalo nové řízení jeho návrhem ze dne 19. 12. 2003, podaným Krajskému soudu v Plzni. V tomto řízení se stěžovatel domáhá určení, že pohledávka, vyplývající z jeho pracovního poměru k úpadci, je po právu. S ohledem na dobu zahájení řízení nedochází a nemůže ani docházet k žádným průtahům a stěžovatel to ani netvrdí. V tomto novém řízení bude nutno řešit i otázku trvání pracovního poměru. Není úkolem Ústavního soudu přehodnocovat názory Nejvyššího soudu ČR, vyslovené ve věci vedené pod sp. zn. 21 Cdo 113/99 (právní věta publikována in: Zelenka J., Maršíková J., Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící, Komentář, Praha 2002, str. 423), o tom, že řízení o neplatnost výpovědi nebo jiného rozvázání pracovního poměru se prohlášením konkursu na majetek zaměstnavatele přerušuje. V každém případě je tento názor oporou pro závěr, že k žádným nezákonným průtahům ve věci nedošlo. Naopak jde o aplikaci zákonné hypotézy shora citovaného §14 odst. 1 písm. c) konkursního zákona, zakládající přerušení řízení. Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. prosince 2004 JUDr. Vojen Güttler, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2004:1.US.162.04
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 162/04
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 21. 12. 2004
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 3. 2004
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2
  • 209/1992 Sb., čl. 6 odst.1
  • 328/1991 Sb., §14 odst.1 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík konkurz a vyrovnání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-162-04
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 46098
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-19