ECLI:CZ:US:2004:1.US.186.04
sp. zn. I. ÚS 186/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. G., zastoupeného Mgr. F. A., proti zápisu Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Třebíč, ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. Z 308/2004, proti zápisu Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Třebíč, týkajícího se rozdělení parcel, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v zásazích Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Třebíč, do vlastnického práva stěžovatele, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 29. 3. 2004 doručena ústavní stížnost stěžovatele, kterou brojil proti v záhlaví uvedenému zápisu Katastrálního úřadu pro Vysočinu, pracoviště Třebíč, ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. Z 308/2004, týkajícímu se nemovitostí v jeho vlastnictví, zapsaných na LV pro obec a k. ú. Martínkov, a proti zápisu Katastrálního úřadu pro Vysočinu, pracoviště Třebíč, týkajícího se rozdělení parcely na parcely dvě ve vlastnictví stěžovatele, zapsaných na LV pro obec a k. ú. Martínkov. Navrhl, aby Ústavní soud nálezem uvedené zápisy zrušil. Dále stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud zakázal Katastrálnímu úřadu pro Vysočinu, pracoviště Třebíč, zasahovat do vlastnického práva stěžovatele k nemovitostem zapsaným na LV pro obec a k. ú. Martínkov.
Stěžovatel ve stížnosti uvedl, že postupem Katastrálního úřadu pro Vysočinu, pracoviště Třebíč, byla porušena jeho práva, zaručená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). O vlastnickém právu stěžovatele bylo rozhodováno v řízení, jehož nebyl účastníkem, i když účastníkem měl být. Došlo také k vyvlastnění 1 m2 jeho pozemku z důvodů jiných než ve veřejném zájmu. Stěžovatel nemá, podle svého tvrzení, možnost žádné soudní ochrany a nemůže postup správních orgánů napadnout ani v žádném řízení, které by umožňovalo napadnout zákonnost jejich postupu a rozhodnutí.
Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti a zabýval se mj. otázkou, zda jde o návrh, k jehož projednání je příslušný ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C.H.Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1, ve spojení s §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu].
Podle ustanovení §244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ"), rozhodl-li správní orgán podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Takovou ochranu práv poskytuje OSŘ v části páté, nově koncipované s účinností od 1. ledna 2003. K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta (§246 odst. 1 OSŘ).
Fyzická nebo právnická osoba má také možnost bránit se proti rozhodnutím správních orgánů v případě, že se nejedná o rozhodnutí ve smyslu §244 odst. 1 OSŘ, i prostřednictvím procesních institutů upravených zákonem č. 150/2002 Sb. (soudním řádem správním), ve znění pozdějších předpisů. Podle §4 odst. 1 tohoto zákona pak soudy ve správním soudnictví rozhodují mj. o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem nebo o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu.
Ze skutečností, uvedených v předcházejících dvou odstavcích shora, vyplývá, že stěžovatel svou ústavní stížností zcela opomenul funkci obecných soudů (a v jejich rámci fungujících specializovaných soudů správních) při ochraně základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob před protiprávními zásahy správních orgánů.
Stěžovatel tedy nevyužil procesních prostředků, které mu k ochraně jeho práv poskytuje OSŘ v části páté, nově koncipované s účinností od 1. 1. 2003. Stěžovatel tak nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V dané věci jsou tedy naplněny podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem pro její nepřípustnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a proto Ústavní soud rozhodl jak výše uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2004
JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce zpravodaj