infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.06.2004, sp. zn. II. ÚS 189/04 [ usnesení / NYKODÝM / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2004:2.US.189.04

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2004:2.US.189.04
sp. zn. II. ÚS 189/04 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti stěžovatele T. K., t. č. ve vazbě ve Věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. R. M., směřující proti postupu Městského soudu v Praze v souvislosti s vyřizováním stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 44 To 54/2004, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá . Odůvodnění: Řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zakázal Městskému soudu v Praze porušovat práva a svobody stěžovatele a uložil mu, aby postupoval podle §146 odst. 2 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), a stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 44 To 54/2004, předložil k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Stěžovatel tvrdí, že postupem Městského soudu v Praze byla porušena jeho práva podle čl. 90 a 95 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z listin, předložených stěžovatelem a Městským soudem v Praze, jakož i z listin, nacházejících se v připojeném spisu Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. KZv 293/2003, vyplývají následující skutečnosti. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 44 To 54/2004, byly zamítnuty stížnosti stěžovatele a M. T. proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. KZv 293/2003. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost jednak Městskému soudu v Praze, kterému byla doručena 13. 2. 2004, a jednak Vrchnímu soudu v Praze, kterému byla doručena 17. 2. 2004. Městský soud v Praze jemu doručenou stížnost zaslal Městskému státnímu zastupitelství v Praze, kterému byla stížnost doručena 17. 2. 2004. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze toto podání vyhodnotila jako novou žádost o propuštění z vazby na svobodu, které nevyhověla, o čemž stěžovatele a Městský soud v Praze uvědomila dopisy z 25. 2. 2004. Vrchní soud v Praze jemu doručenou stížnost zaslal 17. 2. 2004 Městskému soudu v Praze k dalšímu opatření, a stěžovateli dopisem z téhož dne sdělil, že stížnost byla postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému. Městský soud v Praze dopisem ze dne 4. 3. 2004 stěžovateli sdělil, že o stížnosti nebude pro její nepřípustnost z důvodů, vyplývajících z §141 odst. 2 tr. ř., rozhodováno. Ústavní stížností stěžovatel napadá postup Městského soudu v Praze. Ten jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, podanou tomuto soudu, postoupil Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Současně ho uvědomil ohledně totožné stížnosti, kterou podal Vrchnímu soudu v Praze, a která byla postoupena Městskému soudu v Praze s tím, že o ní nebude rozhodováno. Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na své vyjádření k ústavní stížnosti stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 44 To 54/2004, která je Ústavním soudem vedena pod sp. zn. II. ÚS 96/04. Dále uvedl, že stížnost nepostoupil Vrchnímu soudu v Praze z důvodu, vyplývajícího z §141 odst. 2 tr. ř., a také proto, že mu stížnost byla k dalšímu opatření postoupena Vrchním soudem v Praze. Nebyla postoupena k rozhodnutí Městskému státnímu zastupitelství v Praze, ale byla založena do spisu jako součást obhajoby stěžovatele. Ve věci již bylo meritorně rozhodnuto rozsudkem ze dne 6. 4. 2004, kterým byl stěžovatel uznán vinným, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou. Městské státní zastupitelství v Praze se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jako takový není součástí soustavy obecných soudů a nepřezkoumává jimi vydaná rozhodnutí a jejich postup jako jeden z dalších stupňů soustavy obecných soudů. Zabývá se jen takovými pochybeními obecných soudů (resp. orgánů veřejné moci), která představují porušení základních práv fyzických a právnických osob zaručených ústavním pořádkem. V posuzovaném případě Městský soud v Praze pochybil, když o stížnosti stěžovatele, zaslané Vrchním soudem v Praze k dalšímu opatření, rozhodl sám a neformálně. Formálně procesně správným postupem bylo postoupení věci k rozhodnutí nadřízenému vrchnímu soudu, podle §146 odst. 2 písm. c) tr. ř., jak správně dovozuje stěžovatel. Nesprávně postupovala i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, když zjevně neposoudila podání stěžovatele podle jeho obsahu (který korespondoval s jeho označením), a rozhodla o něm jako o nové žádosti o propuštění z vazby na svobodu. Proti postupu státní zástupkyně však ústavní stížnost nesměřuje, a proto se jím Ústavní soud dále nezabýval. Napadaný postup Městského soudu v Praze v daném případě však nebyl způsobilý k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. O věci, která byla podstatou stížnosti, bylo rozhodnuto orgány činnými v trestním řízení ve dvou stupních, jak požadují normy procesního předpisu. Do rozhodnutí orgánu rozhodujícího ve druhém stupni (jímž v daném případě nejen formálně ale i materiálně byl Městský soud v Praze) není přípustná stížnost. Procesní předpis není v daném případě nejasný a vývody Ústavního soudu, uvedené v nálezech, sp. zn. III. ÚS 86/98, a sp. zn. IV. ÚS 613/03 (na něž se stěžovatel ve stížnosti v tomto směru odvolával), na daný případ nedopadají. I kdyby tedy postup Městského soudu v Praze byl v souladu se shora uvedenými procesními normami, ke změně v právech stěžovatele dojít nemohlo, neboť nadřízený vrchní soud by v důsledku jednoznačné a jasné procesní normy byl nucen stížnost zamítnout podle §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. Základní práva, jejichž porušení stěžovatel tvrdí, nechrání bezmezné dodržování všech procesních nuancí, nýbrž zásadně materiálně chápané zásady fair procesu, jehož výstupy mají konečný a nezměnitelný vliv na stěžovatele. Postup Městského soudu v Praze nezasáhnul ústavně kvalifikovaným způsobem do práv stěžovatele. Ústavní soud tedy shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2004 JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2004:2.US.189.04
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 189/04
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 24. 6. 2004
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 3. 2004
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Nykodým Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §141, §148
  • 2/1993 Sb., čl. 40 odst.3
  • 209/1992 Sb., čl. 6 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík vazba
procesní postup
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-189-04
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 46840
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-18