infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.06.2004, sp. zn. II. ÚS 311/03 [ usnesení / LASTOVECKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2004:2.US.311.03

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2004:2.US.311.03
sp. zn. II. ÚS 311/03 Usnesení Ústavní soud v rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. J. N. ve věci ústavní stížnosti E. P., právně zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 12 Nc 5528/2002, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá . Odůvodnění: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 6. 2003 a doplněnou advokátem dne 1. 12. 1003, se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým bylo rozhodnuto o její námitce podjatosti exekutora JUDr. M. S.. Soud v napadeném usnesení konstatoval, že zmíněný exekutor není vyloučen z provedení exekuce, nařízené usnesením Obvoního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 6. 2002, č. j. 12 Nc 5528/2002-40, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, č. j. 58 Co 320/2002, ze dne 30. 9. 2002. Stěžovatelka podala námitku podjatosti exekutora s odůvodněním, že oznámení o exekuci vyklizením bytu obdržela pouhé tři dny před jejím uskutečněním a exekuce byla stanovena na den jejích narozenin. Není proto možné vyloučit, že se z jeho strany jedná o osobní zaujatost. V odůvodnění napadeného usnesení soud uvedl, že podle vyjádření exekutora bylo usnesení o nařízení exekuce doručeno povinné do vlastních rukou i s poučením o možnosti podat námitku podjatosti a spolu s návrhem oprávněného na nařízení exekuce. Tyto listinné důkazy převzala povinná dne 5. 7. 2002, přičemž k uplatnění námitky podjatosti došlo až dne 24. 2. 2003, a písemně ji povinná předala soudu dne 25. 3. 2003. Podle §29 odst. 5 zákona č. 120/2001, o soudních exekutorech (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, může účastník námitku podjatosti exekutora uplatnit nejpozději do pěti dnů ode dne, kdy soud pověřil exekutora provedením exekuce. Později může námitku podjatosti uplatnit tehdy, jestliže nebyl exekutorem poučen o svém právu vyjádřit se k osobě exekutora. Stěžovatelce bylo rozhodnutí odvolacího soudu o nařízení exekuce doručeno do vlastních rukou a byla informována o nezbytnosti se přestěhovat. Datum vyklizení bylo stanoveno v návaznosti na časové možnosti zúčastněných na 24. 2. 2003. Pětidenní lhůta dle §344 o. s. ř. byla dodržena.Soud nezjistil důvody podle §29 exekučního řádu, které by svědčily pro vyloučení exekutora z provedení exekuce, a proto námitce podjatosti nevyhověl. Stěžovatelka se závěrem soudu nesouhlasí a v ústavní stížnosti tvrdí, že soud jako orgán veřejné moci porušil její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a postup soudu pokládá za odepření spravedlnosti. Podle jejího názoru soud nepoužil při posuzování včasnosti námitky podjatosti správného ustanovení zákona, když zcela opominul poslední část prvé věty cit. §29 odst. 5, podle něhož "nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 5ti dnů poté, co se o něm dozvěděl". Soud se dále nezabýval tvrzením, že nebyla při postupu exekutora zachována lhůta stanovená §344 odst. 1 občanského soudního řádu a zcela pominul svoji povinnost věcně posoudit stěžovatelkou tvrzené důvody pochybnosti o podjatosti exekutora. Takové odůvodnění rozhodnutí soudu považuje stěžovatelka za zmatečné. Podle jejího názoru právní závěry soudu nebyly v daném případě učiněny v souladu se skutkovými zjištěními a nevyplývají ani v žádné možné interpretaci z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ústavní soud požádal účastníka řízení - Obvodní soud pro Prahu 6 - o vyjádření k obsahu ústavní stížnosti. Soud ve sdělení ze dne 9. 3. 2004 uvedl, že nemůže zaslat relevantní vyjádření k návrhu, neboť nemá k dispozici příslušný spis, který se nachází u Nejvyššího soudu spolu s dovoláním, které stěžovatelka podala do rozhodnutí o nařízení exekuce. Ústavní soud po přezkoumání napadeného usnesení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit. Podjatost exekutora a jeho následné vyloučení řeší exekuční řád ve svém ustanovení §29. Exekutor je vyloučen z provedení exekuce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům exekučního řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (odst. 1). Důvodem k vyloučení exekutora nejsou okolnosti, které spočívají v postupu exekutora v exekučním řízení o projednávané věci (odst. 2). Stěžovatelka však, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení i z ústavní stížnosti, opírala důvody vyloučení exekutora právě o důvody, které souvisely s jeho postupem v exekučním řízení. Podle §29 odst. 5 exekučního řádu je účastník povinen námitku podjatosti exekutora uplatnit nejpozději do 5ti dnů ode dne, kdy soud pověřil exekutora provedením exekuce; nevěděl-li v této době o pověření exekutora k provedení exekuce, důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 5ti dnů poté, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl exekutorem poučen o svém právu vyjádřit se k osobě exekutora. Námitky povinného k osobě exekutora nemají odkladný účinek. Stěžovatelka uplatnila námitku podjatosti v den exekuce, dne 24. 2. 2003 a soudu ji písemně podala dne 25. 2. 2003. Přitom, jak vyplývá z napadeného usnesení, byla s osobou exekutora obeznámena již dne 5. 7. 2002, kdy převzala usnesení o nařízení exekuce. Skutečnost, že námitku podjatosti uplatnila až v době, kdy samotná exekuce vyklizením proběhla, svědčí o tom, že důvody podjatosti stěžovatelka spatřovala především v postupu exekutora v exekučním řízení, což však zákon, jak bylo uvedeno výše, nepřipouští. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, z čehož také vyplývá jeho postavení a funkce v ústavním systému. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V daném případě stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá rozhodnutí o podjatosti exekutora, to znamená dílčí rozhodnutí v celém řízení od tzv. exekučního titulu přes nařízení exekuce až po exekuční příkaz a samotné provedení exekuce. Rozhodnutí soudu o vyloučení či nevyloučení exekutora není rozhodnutím, jímž by mohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky jako osoby povinné, proti níž je vedeno exekuční řízení. Uvedené konstatování je umocněno tím, že proti usnesení soudu o vyloučení exekutora není přípustný opravný prostředek a že samy námitky podjatosti nemají odkladný účinek. Tato právní úprava vychází ze skutečnosti, že provedení exekuce je poslední fází v celém procesu a že povinná osoba měla až do této doby mnoho právních prostředků, jak rozhodnutí učiněná v její neprospěch zvrátit. Protože v daném případě Ústavní soud neshledal v postupu soudu namítané porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu, ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání usnesením odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2004 JUDr. Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2004:2.US.311.03
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 311/03
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 24. 6. 2004
Datum vyhlášení  
Datum podání 5. 6. 2003
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Lastovecká Dagmar
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 120/2001 Sb., §29, §34
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík soudce/podjatost
lhůta
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-311-03
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 44546
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-21