ECLI:CZ:US:2004:2.US.347.03
sp. zn. II. ÚS 347/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. V., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. dubna 2003, sp. zn. 33 Nc 6632/2002, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení výroku I. usnesení obvodního soudu citovaného v záhlaví, jímž bylo zastaveno exekuční řízení co do částky 23.549.950,- Kč. Tvrdí, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z ústavní stížnosti vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 pověřil usnesením ze dne 13. 3. 2002 stěžovatele, ve smyslu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, provedením exekuce ve věci vedené pod sp. zn. 33 Nc 6632/2002. Usnesením ze dne 20. 1. 2003 byl stěžovatel obvodním soudem z provedení exekuce vyloučen. Výrokem I. usnesení ze dne 25. 4. 2003 bylo řízení o provedení exekuce shora uvedené částky zastaveno.
Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím obvodní soud porušil základní zásady spravedlivého procesu, neboť bylo vydáno na základě nesprávného právního posouzení a předčasných a nepodložených závěrů. Před vydáním rozhodnutí tento soud ani nenařídil jednání, ačkoliv tak podle §269 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, učinit měl. Svým rozhodnutím tak zkrátil stěžovatele na jeho ústavně zaručeném právu na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Kromě toho stěžovatel uvádí, že rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do jeho práva na odměnu exekutora.
Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska splnění náležitostí dle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný osobou neoprávněnou. Ve smyslu tohoto ustanovení je k podání ústavní stížnosti oprávněna pouze fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené právo nebo svoboda.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení, jež vyústilo v napadené pravomocné rozhodnutí. Jak sám v ústavní stížnosti uvádí, a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. dubna 2003, sp. zn. 33 Nc 6632/2002, jednoznačně vyplývá, učastníky exekučního řízení byly oprávněná V. akciová společnost K. a na straně povinné Ž. V., a. s. Řízení bylo ve výroku I. zastaveno, neboť obvodní soud dospěl k závěru, že vymáhaný dluh částečně zanikl, jelikož byl ve výši 23.549.950,- Kč za povinného uhrazen třetími osobami, kterou složily na účet stěžovatele, a do této částky je tedy jeho výkon nepřípustný.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel není v této věci k podání ústavní stížnosti aktivně legitimován, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou, a odmítl jej podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 24. června 2004