ECLI:CZ:US:2004:3.US.105.04
sp. zn. III. ÚS 105/04
Usnesení
III. ÚS 105/04
Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. H., , zastoupeného JUDr. I. S., advokátkou o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2003 č. j. 29 Co 414/2003-257 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. března 2003 sp. zn. P 383/97, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil návrh tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když podle jeho přesvědčení soudy nezhodnotily veškeré důkazy - zcela opomenuly zhodnotit rozsáhlý majetek matky a když vadným postupem způsobily nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný odvolací soud v souladu s §212 písm. a) a §212a odst. 1 obč. soudního řádu projednal a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro nezletilé děti a opodstatněně výrok, kterým bylo zvýšeno výživné původně stanovené rozsudkem soudu ze dne 30. října 1997, a to pro nezl. L. z částky 1.100,- Kč na 1.500,- Kč za dobu od 1. září 2000 do 31. srpna 2002 a od 1. září 2002 na 1.700,- Kč měsíčně, pro nezletilou L. z částky 900,- Kč měsíčně na 1.000,- Kč s účinností od 1. září 2000 do 31. srpna 2002 a na 1.500,- Kč od 1. září 2002, potvrdil. V souladu se zjištěním, že zvýšené výživné nebylo otcem placeno, byl důvodně změněn výrok o dlužném zvýšeném výživném za dobu od 1. září 2000 do 30. listopadu 2003, tj. do konce měsíce, v němž odvolací soud rozhodoval. V odůvodnění rozsudku se soud II. stupně vypořádal se všemi v odvolání uplatněnými námitkami s poukazem na ustanovení §85 odst. 2 a 3, §96 odst. 1 zák. o rodině, na zjištěné výdělkové možnosti otce a rozsah péče, kterou je matka povinna dětem, t. č. ve věku necelých 10 a 9 let, osobně poskytovat, vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč shledal, že soud I. stupně pro rozhodnutí o výživném nezletilých učinil všechna potřebná dokazování, důkazy zhodnotil a posoudil správně a rozhodl v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině. V rozsudku Městského soudu v Praze je také správně konstatováno, že matka převážně plní svou vyživovací povinnost k nezletilým výkonem své osobní péče o ně, z čehož nepochybně vyplývá, že vedle této osobní péče na potřeby, které nebudou kryty z výživného od otce, má povinnost přispívat (§85 odst. 2 a 3 zák. o rodině).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2004