ECLI:CZ:US:2004:3.US.27.04
sp. zn. III. ÚS 27/04
Usnesení
III. ÚS 27/04
Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatele Mgr. M. H.zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2002 č. j. 25 Co 376/2002-68 a Okresního soudu v Berouně ze dne 5. března 2001 č. j. 6 C 82/99-27, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. června 2002 č. j. 6 C 82/99-52, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se podáním, učiněným dne 14. ledna 2004, domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení tato spočívají na nesprávném právním posouzení věci, na nesprávném závěru a tak došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Poukázal na postup pracovníka žalobce před podáním žaloby a v době, kdy jej měl vyzvat k plnění pojistného, na jeho nečinnost přesto, že byl žalobci ochoten plnit a zaplatit pojistné složenkou, která mu však nebyla zaslána, což mu úhradu neumožnilo. Proti rozsudku soudu II. stupně podal dovolání, které bylo dne 24. října 2003 Nejvyšším soudem odmítnuto.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Berouně ve věci 6 C 82/99 v souladu s §212 a s §212a odst. 1 a 5 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal, že soud I. stupně, který vyhověl žalobě o úhradu dlužného pojistného, rozhodl po správně zjištěném skutkovém stavu, z něhož vyvodil také správné právní závěry. V odůvodnění rozsudku se s poukazem na obsah §788 a násl., na §796 odst. 1 a §803 odst. 1 obč. zákoníku vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, uvedl skutečnosti, pro které žalobou uplatněný nárok nelze považovat za promlčený dle §100 odst. 1 a 101 obč. zákoníku a pro které byl stěžovatel důvodně zavázán uhradit vyčíslené dlužné pojistné ve výši 9.426,- Kč s úroky z prodlení a uhradit žalobci náklady řízení. Na odůvodnění rozsudku soudu II. stupně lze v dalším odkázat.
Pro uvedená zjištění zásah do práva, kterého se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolával, shledán nebyl, a proto bylo o návrhu rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2004