ECLI:CZ:US:2004:4.US.16.04
sp. zn. IV. ÚS 16/04
Usnesení
IV. ÚS 16/04
Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2004 ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. V. zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S. advokátem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 33 Nc 7742/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 1. 2004 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 33 Nc 7742/2003.
Z ústavní stížnosti samotné a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 33 Nc 7742/2003, vyplývá, že ústavní stížností napadeným usnesením, vydaným ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Eurotel Praha, spol. s r.o., se sídlem v Praze 4 proti povinnému P. D. Obvodní soud pro Prahu 1 vyzval oprávněného, aby ve lhůtě 15 dnů navrhl pověřit exekucí jiného exekutora, než původně navrženého stěžovatele. Z odůvodnění pak vyplývá, že oprávněným navržený soudní exekutor Mgr. J. V. (stěžovatel) má rozhodnutím ministra spravedlnosti pozastavený výkon exekutorského úřadu. Dle §122 odst. 3 zák.č. 120/2001 Sb., v platném znění (dále jen "exekuční řád"), po dobu pozastavení výkonu exekutorského úřadu nesmí exekutor vykonávat exekutorskou činnost, a proto soud vyzval oprávněného, aby ve stanovené lhůtě navrhl jiného exekutora, kterého soud může pověřit provedením exekuce.
Stěžovatel tvrdil, že postup Obvodního soudu pro Prahu 1 a jím vydané usnesení byly v rozporu s exekučním řádem i s občanským soudním řádem. Konkretizoval tvrzené nezákonnosti a vyjádřil přesvědčení, že v jejich důsledku bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že obvodní soud uplatňoval státní moc na úkor stěžovatele mimo meze stanovené zákonem a způsobem, který byl zjevně v rozporu se zákonem. Dále tvrdil, že bylo porušeno jeho právo na dobrou pověst zakotvené v čl. 10 odst. 1 Listiny, a to tím, že účelovou výzvou obvodního soudu k označení jiného exekutora může být jeho profesní pověst výrazně poškozena či zcela zničena. Namítl též porušení práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti zakotveného v čl. 26 odst. 1 Listiny s odůvodněním, že vlastní exekutorskou činnost může po přechodnou dobu řádně vykonávat prostřednictvím zástupce a zaměstnanců.
Obvodní soud pro Prahu 1, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost není důvodná. Stěžovateli bylo rozhodnutím ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Rychetského ze dne 11. 7. 2003 pozastaven výkon exekutorského úřadu dle §122 odst. 1 exekučního řádu, a to v souvislosti s trestním stíháním stěžovatele pro trestný čin podvodu dle §250 odst. 1a 3 tr. zákona. Po dobu pozastavení výkonu exekutorského úřadu nesmí exekutor vykonávat exekutorskou činnost. Z toho důvodu jej odmítl pověřit provedením exekuce.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, jakož i s dalšími shromážděnými podklady pro rozhodnutí (aniž by však pro jeho rozhodnutí byl relevantní obsah vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 1), opětovně přezkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění ( dále jen "zákon o ÚS"), přičemž dospěl k názoru, že se v té části, kde namítl porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (§43 odst. 1 písm. c) zákona o ÚS). Ve smyslu ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o ÚS ústavní stížnost je oprávněna podat pouze ta fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. V daném případě účastníky exekučního řízení, a tudíž i subjekty legitimovanými k podání ústavní stížnosti, byli oprávněný a povinný, jak je výslovně uvedeno v ust. §36 odst. 1 exekučního řádu. Stěžovatel by jako exekutor měl při výkonu exekuční činnosti postavení veřejného činitele v rozsahu dle §4 exekučního řádu, v žádném případě však nebyl účastníkem řízení.
Pokud pak stěžovatel namítl porušení práva na dobrou pověst zakotveného v čl. 10 odst. 1 Listiny a práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti zakotveného v čl. 26 odst. 1 Listiny, je Ústavní soud toho názoru, že je třeba jeho návrh považovat za ústavní stížnost nepřípustnou (§43 odst. 1 písm. e) zákona o ÚS) z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o ÚS). Ochrany osobnosti se stěžovatel totiž mohl domáhat v civilním řízení, což neučinil. Stejně tak procesním prostředkem ochrany práva zakotveného v čl. 26 odst. 1 Listiny je pak především žaloba dle §122 odst. 4 exekučního řádu proti rozhodnutí ministra o pozastavení výkonu exekutorského úřadu. Ze shromážděných podkladů nevyplývá, že by žalobu stěžovatel podal.
Z důvodu uvedených nedostatků podmínek řízení se Ústavní soud nezabýval meritem věci.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. c) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako podaný někým zjevně neoprávněným, resp. jako návrh nepřípustný, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2004
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj