Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.04.2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04 [ usnesení / VÝBORNÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2004:4.US.96.04

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2004:4.US.96.04
sp. zn. IV. ÚS 96/04 Usnesení IV. ÚS 96/04 Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Jana Musila, ve věci ústavní stížnosti S. zastoupeného JUDr. Z. A., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 18 Co 447/2003 a usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 17. 6. 2003, čj. 18 C 116/2001-33, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 3. 2004 se Svaz Českých a moravských spotřebních družstev, se sídlem v Praze (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 18 Co 447/2003 a usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 17. 6. 2003, čj. 18 C 116/2001-33. Z obsahu ústavní stížnosti samotné a z vyžádaného spisu vedeného nalézacím soudem pod sp. zn 18 C 116/2001, vyplývá, že vedlejší účastník J. Ch., spotřební družstvo, se sídlem v Chebu, se jako žalobce v civilním řízení před Okresním soudem v Chebu domáhá proti stěžovateli zaplacení částky 8 956 515,- Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody. Při podání žaloby využil žalobce možnosti dané mu ust. §87 písm. b) o.s.ř. a co do místní příslušnosti zvolil Okresní soud v Chebu, neboť dle jeho tvrzení došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, v obvodu tohoto soudu. Podáním ze dne 21. 3. 2003 (ve znění podání ze dne 26. 5. 2003), vznesl stěžovatel námitku nedostatku místní příslušnosti okresního soudu. Námitka byla ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu jako nedůvodná zamítnuta, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni. Stěžovatel tvrdí, že napadenými usneseními obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to zejména tím, že rozhodování o jeho právech a povinnostech má být svěřeno do působnosti jinému než místně příslušnému obecnému soudu určenému zákonem, aniž by bylo na základě zákonem stanovených skutečností k námitce stěžovatele přesvědčivě doloženo právo žalobce k výběru místní příslušnosti soudu. Ústavní soud dospěl k závěru, že námitky stěžovatele na porušení Úmluvy nebo Listiny nejsou takové povahy, aby Ústavní soud mohl učinit závěr o porušení namítaných práv, a že je tudíž třeba ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů. Podstatou ústavní stížnosti je především nesouhlas stěžovatele s tím, jak obecné soudy aplikovaly ust. §87 písm. b) o.s.ř., tedy se způsobem posouzení místní příslušnosti soudu prvého stupně s ohledem na místo, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody. Podle ustálené judikatury obecných soudů dovolá-li se účastník příslušnosti soudu na výběr daného, je povinen v návrhu uvést skutečnosti rozhodné pro posouzení příslušnosti. Při posouzení otázky, zda je dána příslušnost soudu podle ust. §87 písm. b) o.s.ř., vychází soud z údajů žalobce; provedení řízení u soudu na výběr daného nebrání okolnost, že žalovaný popírá existenci skutečností, které zakládají právo na náhradu škody (viz též např. Bureš - Drápal - Mazanec: Občanský soudní řád - komentář, C.H.Beck, 5. vydání, str. 276 a násl.). Posouzení konkrétních rozhodných skutečností je primárně věcí obecných soudů, k čemuž v daném případě došlo, a to i s využitím řádného opravného prostředku. Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, v daném případě občanský soudní řád. Místo pro zásah Ústavního soudu pro porušení práva na zákonného soudce zakotveného v čl. 38 odst. 1 Úmluvy by bylo pouze ve výjimečných případech, např. pokud by v konkrétním případě zákon nedával vůbec prostor pro volbu soudu na výběr daného, resp. pokud by závěr obecného soudu ohledně místní příslušnosti neměl jakoukoliv oporu v žalobním návrhu. K těmto skutečnostem dle přesvědčení Ústavního soudu v případě stěžovatele nedošlo. Obecné soudy do stěžovatelových ústavně zaručených práv nikterak nezasáhly, naopak jednoduché právo aplikovaly v souladu s jeho doktrinálním výkladem v souladu s běžnou rozhodovací praxí ústavně konformním způsobem. Svá rozhodnutí přitom řádně a přesvědčivě odůvodnily a - jak již uvedeno - ani stěžovatelovy námitky nepřináší do věci nic, co by ji posunovalo do ústavněprávní roviny a co by bylo schopno založit důvod pro zásah Ústavního soudu. Stěžovatel má obecně zajisté pravdu v tom, že právo na zákonného soudce je právem ústavně zaručeným; jeho naplnění se ovšem uskutečňuje v souladu s ústavním příkazem (čl. 38 odst. 1 věta druhá Listiny) v rámci, který stanoví občanský soudní řád. Jestliže soudy ve věci v souladu s tímto zákonem postupovaly, byla by kasace jejich rozhodnutí nikoliv nápravou tvrzeného (ale neexistujícího) protiústavního postupu, nýbrž naopak protiústavním odnětím zákonného soudce. Nelze očekávat, že by k takovému postupu mohl Ústavní soud přikročit. K tvrzení stěžovatele o porušení ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 Úmluvy Ústavní soud uvádí, že právo na zákonného soudce a zákonný soud podle čl. 38 odst. 2 Listiny je součástí širšího pojetí práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jak je konstatováno výše. Vzhledem k tomu, že argumentace stěžovatele ve vztahu k oběma namítaným porušením je totožná, tímto tvrzením se Ústavní soud již dále nezabýval. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 28. dubna 2004 JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2004:4.US.96.04
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 96/04
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 4. 2004
Datum vyhlášení  
Datum podání 9. 3. 2004
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Výborný Miloslav
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1
  • 99/1963 Sb., §87 písm.b
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík příslušnost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-96-04
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 48475
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-16