ECLI:CZ:US:2005:1.US.191.03
sp. zn. I. ÚS 191/03
Usnesení
I.ÚS 191/03
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. K., zastoupeného JUDr. L. V., proti opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 45 D 828/2002, a ze dne 6. 2. 2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá, aby Ústavní soud zrušil opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 45 D 828/2002, kterým mu, jako pověřenému notáři, byla podle §175zb o.s.ř. odňata věc v řízení o dědictví po J. K. s odůvodněním, že i přes výzvu soudu odmítl odstranit vytýkané vady, čímž způsobil průtahy v dědickém řízení. Dále stěžovatel navrhl zrušit i opatření téhož soudu ze dne 6. 2. 2003 o pověření jiného notáře soudním komisařem k provedení úkonů v řízení o předmětném dědictví.
Stěžovatel, obdobně jako ve své ústavní stížnosti ve věci sp. zn. IV. ÚS 174/03, tvrdí, že faktickým opatřením v řízení o dědictví (tj. odnětím věci) byl porušen čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Uvedl, že jako notář - soudní komisař po pověření ze dne 21. 5. 2002 v dědické věci po J. K. bez průtahů připravil návrh usnesení, který se týkal zastavení řízení podle §104 odst. 1 věta prvá o.s.ř., neboť zde nebyl dán předmět dodatečného dědictví a spis dne 31. 5. 2002 předal soudu s návrhem na vydání usnesení ve věci samé. V době od května do prosince 2002 pak probíhala korespondence mezi ním a samosoudkyní dědického oddělení okresního soudu ohledně toho, zda slitky z drahých kovů, které vzniknou až po kremaci těla zůstavitele, patří či nepatří do aktiv dodatečného dědictví. Stěžovatel je toho názoru, že slitky z drahých kovů se nesmějí v dědictví projednat. Soud musí vydat samostatné (další) usnesení, jímž budou slitky z drahých kovů přikázány oprávněné osobě, a to nezávisle na usnesení, kterým se řízení o dědictví končí. Tento názor však okresní soud nesdílel, a proto mu věc odňal. Stěžovatel dále uvedl vlastní názory na platnou právní úpravu vztahu mezi notářem - soudním komisařem a samosoudcem v řízení o dědictví, a na právní úpravu dispozice se slitky z drahých kovů vzniklých po provedení kremace těla zůstavitele. Stěžovatel konečně poukázal na skutečnost, že této ústavní stížnosti předchází jiná jeho ústavní stížnost proti opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. D 355/2002, spolu s návrhem na zrušení ustanovení §175zd odst. 1 věta druhá, věta třetí o.s.ř. a §175zb o.s.ř., která Ústavnímu soudu napadla dne 25. 3. 2003 (poznámka: pod sp.zn. IV. ÚS 174/03).
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud přijal nález, jímž "faktické opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 2. 2003 (sp. zn. 45 D 828/2002) a následné pověření jiného notáře jako soudního komisaře k provedení úkonů v řízení o dodatečném dědictví, vydané týmž soudem dne 6. 2. 2003 zruší".
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Frýdek - Místek, sp. zn. 45 D 828/2002 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z týchž důvodů, které jsou uvedeny v odůvodnění jeho usnesení ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. IV. ÚS 174/03.
Ústavní soud především neakceptoval stěžovatelovo tvrzení, že odnětí věci pověřenému notáři podle §175zb o.s.ř. představuje odnětí zákonnému soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů. V dědickém řízení však vystupuje notář jako soudní komisař a jeho úkony se považují za úkony soudu. Není tudíž nositelem subjektivního veřejného práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny. (K pojetí práva na zákonného soudce viz např. III. ÚS 29/01 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 24. Vydání 1. Praha: C.H. Beck 2002, nález č. 153).
Obdobně rozhodl Ústavní soud ve srovnatelné věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 391/03.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu
za správnost : Svozilová