Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.04.2005, sp. zn. I. ÚS 446/03 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2005:1.US.446.03

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2005:1.US.446.03
sp. zn. I. ÚS 446/03 Usnesení I.ÚS 446/03 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Guttlera o ústavní stížnosti stěžovatelů J. Z. a E. K., obou zastoupených JUDr. V. V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2003, č. j. 20 Co 186/2003-51, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2002, č. j. 23 C 141/99-36, takto: Ústavní stížnost se odmítá . Odůvodnění: Stěžovatelé se domáhali zrušení výše uvedených rozsudků a tvrdili, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Poukázali na okolnosti, za nichž zakoupili akcie A., a. s., ve jmenovité hodnotě 1.663.700,- Kč a na okolnosti, za nichž byla dne 17. září 1996 zavedena Českou národní bankou v A., a. s., nucená správa; ta měla být preventivním opatřením a vést k obnovení stability a likvidity banky, což však Česká národní banka nezajistila, leč naopak v průběhu nucené správy její "zdravou část" prodala zahraničnímu investorovi. Poněvadž stávajícím akcionářům zůstala tzv. "špatná část" banky, po podání návrhu na její likvidaci a v důsledku uvedeného jednání České národní banky došlo ke znehodnocení akcií až na nulovou hodnotu, a tedy i ke znehodnocení investic stěžovatelů. Proto se domáhali náhrady takto vzniklé škody. Jejich žalobě však soudy s poukazem na dosud neukončenou likvidaci předmětné banky nevyhověly, aniž byl vzat zřetel na znalecký posudek, vypracovaný znalcem z oboru ekonomika, odvětví cen a odhadů se zvláštní specializací na oceňování cenných papírů, který stěžovatelé jako důkaz předložili u odvolacího soudu. Stěžovatelé proto navrhli, aby Ústavní soud přijal nález, jímž se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2002, č. j. 23 C 141/99-36, a Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2003, č. j. 20 Co 186/2003-51, zruší. Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům: Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do základních práv, kterých se stěžovatelé v ústavní stížnosti dovolávají, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2002, č. j. 23 C 141/99-36, jímž byl zamítnut návrh na náhradu škody uplatněné mimo jiné i stěžovateli jako akcionáři A., a. s., proti České republice - České národní bance, přezkoumal v souladu s §212 a 212a o.s.ř. a opodstatněně rozsudek obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a vysvětlil, proč závěry soudu I. stupně, týkající se předčasnosti žaloby s ohledem na probíhající likvidaci banky, jejíž akcie stěžovatelé vlastní, považuje za správné. K tvrzení žalobců, že k poklesu hodnoty akcií došlo zavedením nucené správy žalovanou Českou národní bankou, a tedy aktem, který označili jako nesprávný úřední postup, jímž jim vznikla škoda znehodnocením akcií, pak důvodně poukázal na zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, určující mj. účel a cíle bankovního dohledu, jakož i na znění §18 zák. č. 58/1969 Sb., jímž jsou stanoveny předpoklady pro odpovědnost státu za škodu dle citovaného zákona. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Obdobně rozhodl Ústavní soud i ve srovnatelné věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 402/03. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. dubna 2005 JUDr. Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2005:1.US.446.03
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 446/03
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 27. 4. 2005
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 8. 2003
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.3
  • 21/1992 Sb., čl.
  • 513/1991 Sb., §61
  • 58/1969 Sb., §18
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík škoda/náhrada
akcionářská práva a povinnosti
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-446-03
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 44022
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-21