ECLI:CZ:US:2005:2.US.518.04
sp. zn. II. ÚS 518/04
Usnesení
II.ÚS 518/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BMT ČR, s. r. o., zastoupené JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Blanická 28/1008, směřující proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 29. ledna 2002, č. j. 2260/02-5010, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu města Brna, Pozemkového úřadu města Brna ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 38815/01/66/91-RNU, a dále proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2002, č. j. 30 Ca 195/2002-15, a sním souvisejícím rozhodnutím Magistrátu města Brna, Pozemkového úřadu města Brna a ze dne 9. dubna 2002, č. j. 66/91/2-RBD+RNP, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 25. srpna 2004 ústavní stížnost stěžovatelky, jež byla dána k poštovní přepravě dne 24. srpna 2004, a kterou se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 2260/02-5010, bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna, Pozemkového úřadu města Brna ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 38815/01/66/91-RNU, jímž bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelka není účastníkem restitučního řízení, vedeného Pozemkovým úřadem města Brna, ohledně vydání pozemků specifikovaných ve výroku citovaného správního rozhodnutí (řízení vedené u Pozemkového úřadu města Brna pod sp. zn. 66/91/2-RBD+RNP).
Rozhodnutím Magistrátu města Brna, Pozemkového úřadu města Brna ze dne 9. dubna 2002, sp. zn. 66/91/2-RBD+RNP, bylo rozhodnuto, že účastníci řízení (M. S., L. J., M. B., M. N.) jsou vlastníky každý ideální 1/4 pozemků specifikovaných ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Dále rozhodl, že citovaní účastníci nejsou vlastníky pozemků specifikovaných ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka opravný prostředek ke Krajskému soudu v Brně s návrhem na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu (Magistrátu města Brna, Pozemkového úřadu města Brna). Tento opravný prostředek byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2002, č. j. 30 Ca 195/2002-15, odmítnut. Stěžovatelka v opravném prostředku namítala, že s ní nebylo jednáno v řízení před správním orgánem jako s účastníkem řízení. Krajský soud v Brně svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že podle ustanovení §250m odst. 3 občanského soudního řádu jsou účastníkem řízení ti, kteří jimi jsou v řízení u správního orgánu a dále správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení před správním orgánem [ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě"), nebyla stěžovatelka povinnou osobou - nebyla vlastníkem předmětných nemovitostí, ani k nim neměla právo hospodaření či trvalého užívání], nemohla být ani účastníkem řízení před soudem.
Stěžovatelka v podrobně odůvodněné ústavní stížnosti namítala porušení čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Námitky stěžovatelky se týkaly jednak vad řízení před Pozemkovým úřadem města Brna (otázek příslušnosti pozemkového úřadu, okruhu účastníků řízení o vydání nemovitostí podle zákona o půdě), a jednak vad samotného rozhodnutí Pozemkového úřadu města Brna (otázka absence aplikace mezinárodních smluv, závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, nesprávné aplikace zákona o půdě, nesprávného posouzení uplatnění nároků restituentů, otázky zastavěnosti pozemků dle ustanovení §11 zákona o půdě, otázky absence aplikace ustanovení §9 odst. 5 zákona o půdě). Stěžovatelka uvedla, že nevyužila všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť její návrh byl Krajským soudem v Brně odmítnut, nicméně vyjádřila přesvědčení, že se podle ustanovení §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jedná o ústavní stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Tento přesah spatřuje v tom, že orgány státní moci byl zcela pominut mezinárodněprávní aspekt dané problematiky, jakož i aktuální judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu. Zároveň byla dle názoru stěžovatelky ústavní stížnost podána včas, když byla podána do jednoho roku od skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, přičemž za okamžik, kdy nastala tato skutečnost, považuje den nabytí právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu města Brna, na základě něhož bylo rozhodnuto o vydání nemovitostí, tj. 24. srpna 2003. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 13. dubna 2005 stěžovatelka dále polemizovala se znaleckými posudky, na základě nichž založil Pozemkový úřad města Brna své rozhodnutí ze dne 9. dubna 2002, sp. zn. 66/91/2-RBD+RNP.
Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která podle kogentního ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, počíná běžet dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Navrhovatelka si je vědoma toho, že podává návrh po stanovené zákonné lhůtě, neboť se dovolává postupu dle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Ve vztahu k rozhodnutí Magistrátu města Brna, Pozemkového úřadu města Brna ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 38815/01/66/91-RNU, ve spojení s rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 29. ledna 2002, č. j. 2260/02-5010, jimiž bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatelka není účastníkem restitučního řízení, Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podaná opožděně, neboť rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 29. ledna 2002, č. j. 2260/02-5010, bylo doručeno právní zástupkyni stěžovatelky dne 13. února 2002, zatímco stěžovatelka svoji ústavní stížnost podala k poštovní přepravě až dne 24. srpna 2004.
Stěžovatelka ústavní stížností dále napadala usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2002, č. j. 30 Ca 195/2002-15, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu města Brna, Pozemkového úřadu města Brna a ze dne 9. dubna 2002, č. j. 66/91/2-RBD+RNP. Ve vztahu k rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2002, č. j. 30 Ca 195/2002-15, Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána osobou neoprávněnou. Stěžovatelka může úspěšně podat ústavní stížnost pouze za předpokladu, že byla účastníkem řízení, nebo jím měla být a postupem orgánů rozhodujících v dané věci jí byla tato možnost v rozporu se zákonem odňata. V řízení o vydání nemovitostí podle zákona o půdě jsou účastníky řízení osoby vyjmenované v ustanovení §9 odst. 8 zákona o půdě. Jsou jimi oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu, povinná osoba (tj. ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 zákona o půdě stát nebo právnická osoba, která ke dni účinnosti zákona nemovitost drží; nebo za podmínek uvedených v ustanovení §8 zákona o půdě i fyzická osoba) a pozemkový fond. Jde o speciální formu účastenství ve vztahu k obecné úpravě vyjádřené v zákoně o správním řízení. Stěžovatelka tedy po právu nebyla účastníkem řízení. Pozemkový úřad rozhoduje o vydání nemovitosti ve vztahu k povinné osobě zásadně podle stavu, jaký byl ke dni účinnosti zákona o půdě. Jedinou výjimku představuje ustanovení §11 odst. 6 zákona o půdě, podle kterého pomine-li překážka, pro kterou nelze nemovitost vydat ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu, rozhodne pozemkový úřad o vydání nemovitosti oprávněné osobě podle ustanovení §9 odst. 4 zákona o půdě. Pokud stěžovatelka namítá skutečnosti, které nastaly po účinnosti zákona o půdě, jde o okolnosti, které pozemkový úřad nemohl v rámci rozhodování podle zákona o půdě zohlednit. Proto pokud má stěžovatelka za to, že se oprávněně stala vlastníkem na základě právních úkonů, které nastaly po účinnosti zákona o půdě, musí se svých vlastnických práv domáhat v řízení na ochranu vlastnického práva a prokazovat, že majetek platně nabyla. S ohledem na uvedenou skutečnost, že v této části byla ústavní stížnost podána osobou neoprávněnou, se Ústavní soud dále nezabýval otázkou, zda ústavní stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a zda tedy byla podána včas.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost v části odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu], a v části ji odmítl jako stížnost podanou zjevně neoprávněnou osobou [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 29. června 2005
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj