ECLI:CZ:US:2005:2.US.569.05
sp. zn. II. ÚS 569/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Bytového družstva NOV, se sídlem v Praze, Vrbenského 38, zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Na Příkopě 391/7, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, č. j. 30 Cdo 967/2004-72, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na pokojnou držbu a užívání majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze a věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že výklad a aplikace ustanovení §175r o.s.ř. a §39 obč. zák. provedené dovolacím soudem jsou ústavně nekonformní.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že v současné době není přípustná.
Ústavní soud uvádí, že jeho úkolem, jakožto orgánu ochrany ústavnosti, je ve vztahu k obecným soudům přezkoumávat jejich rozhodnutí výhradně z hlediska kategorie ústavnosti, nikoli zákonnosti. Nezbytným předpokladem pro to, aby mohl Ústavní soud své ústavní poslání náležitě plnit, je ukončení přezkoumávaných řízení prováděných jinými orgány veřejné moci. Mezi základní atributy ústavní stížnosti totiž náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud ve své judikatuře vychází ustáleně z názoru, že ústavní soudnictví se zásadně orientuje na přezkum věcí, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon (srov. např. III. ÚS 62/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, str. 243 a násl.).
Z ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí je zřejmé, že v předmětné věci bude dále vedeno řízení před Městským soudem v Praze (soudem prvého stupně), proti jehož rozhodnutí může stěžovatel brojit dalšími opravnými prostředky. Přestože právní názor vyslovený v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu je pro další řízení před obecným soudem závazný, Ústavní soud není oprávněný s ohledem na kompetence dané Ústavou ČR a zákonem č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zasahovat do řízení a věc hmotněprávně posuzovat ještě před vyčerpáním všech zákonem stanovených prostředků.
Stěžovateli zůstává zachována možnost v dalším řízení realizovat veškerá svá práva zakotvená v příslušných právních normách a případně i možnost podat ústavní stížnost proti konečnému rozhodnutí ve věci, pokud by podle názoru stěžovatele porušilo jeho základní ústavně zaručená práva.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. prosince 2005
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj