ECLI:CZ:US:2005:3.US.16.05
sp. zn. III. ÚS 16/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. června 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Janem Eberlem, advokátem se sídlem 130 00 Praha 3, Korunní 1963/119, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2003 č. j. 12 Co 358/2003-319 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 3. 2003 č. j. 10 C 93/2001-280, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků s tím, že podle jeho přesvědčení soudy ve svých rozhodnutích vybočily z mezí a zásad spravedlivého procesu a tak zasáhly do jeho práv, která jsou zakotvena v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž užíval nebytové prostory, na rozhodnutí, která předcházela stavebním úpravám půdního prostoru, v němž vybudoval ateliér, na skutečnost, že po provedení stavby bylo dne 2. 12. 1987 vydáno kolaudační rozhodnutí, které, dle jeho názoru, bylo rozhodné pro vznik práva nebytový prostor užívat. Poněvadž se stal uživatelem vybudovaného ateliéru před účinností zákona č. 116/1990 Sb., platnost výpovědi, kterou mu dala žalobkyně jako vlastnice nemovitosti, měla být hodnocena podle dřívějších právních předpisů, na základě kterých k dání výpovědi byl nutný předchozí souhlas Národního výboru - ten udělen nebyl. V souvislosti s uvedeným postup soudů, které opomenuly učinit důkazy o době vzniku jeho práva na užívání předmětných prostor, jakož i důkazy týkající se způsobu doručení výpovědi z nájmu, považuje za porušení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č.182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku soudu II. stupně zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byla stěžovateli uložena povinnost vyklidit označené nebytové prostory a opodstatněně konstatoval, že tento soud na základě provedených důkazů učinil správný závěr o době vzniku nájemního vztahu stěžovatele k těmto prostorám, jakož i naplnění výpovědního důvodu a platnosti výpovědi z nájmu ze dne 20. 5. 1993. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze v dalším odkázat. Je třeba dodat, že na základě dovolání podaného stěžovatelem, k námitkám, týkajícím se data uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor a způsobu doručení výpovědi z tohoto nájmu, se vyslovil v usnesení ze dne 26. 10. 2004 č. j. 28 Cdo 878/2004-340 i Nejvyšší soud, který však dovolání učiněné z důvodů, které neshledal přípustnými, odmítl. I když označené rozhodnutí stěžovatel ústavní stížností nenapadl, lze uvést, že dovolací soud, mj. s poukazem na předcházející rozsudek v předmětné věci ze dne 14. 3. 2001, jakož i na publikované rozhodnutí v Soudní judikatuře č. 7/2004 (rozsudek ze dne 29. 6. 2004 ve věci sp. zn. 28 Cdo 72/2004), vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč závěry soudu, vycházející z hodnocení rozhodnutí ONV v Praze 5 o přidělení nebytových prostor stěžovateli ve vztahu k existenci užívacího či nájemního vztahu a otázky platnosti doručení výpovědi ze dne 20. 5. 1993 do rukou žalovaného, postrádají zásadní právní význam, tedy i důvody pro přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 obč. soudního řádu.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. června 2005
Jiří Mucha
předseda senátu