ECLI:CZ:US:2005:3.US.258.05
sp. zn. III. ÚS 258/05
Usnesení
III. ÚS 258/05
Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů nezl. S. B., zastoupené matkou JUDr. J. B., a J. Ř., všech právně zastoupených JUDr. PhDr. Jaroslavem Kubou, CSc., advokátem v Praze 5, Dalejská 59, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2005, sp. zn. 17 Co 38/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána co do formálních podmínek ve shodě se zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadli stěžovatelé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2005 (17 Co 38/2005-394) a tvrdili, že jím byl porušen čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2005 (17 Co 38/2005-394) byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. září 2004 (P 403/99-359) tak, že výživné otce (J. B.) k zletilému synovi J. Ř. se s účinností od 1. 10. 2001 snižuje na částku 1 400,- Kč měsíčně, kterou je otec povinen platit k rukám zletilého J. Ř. Výživné otce pro nezletilou dceru S. B. se s účinností od 1. 10. 2001 snižuje na částku 1 100,- Kč měsíčně, kterou je otec povinen platit k rukám matky. Návrh na zvýšení výživného pro zletilého J. Ř. od 1. 10. 2001 se zamítá.
V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádí - stručně shrnuto - že odvolací soud nepřihlédl k majetkovým poměrům otce J. B., který je majitelem rodinného domu, jehož tržní cena nebyla zkoumána. Dále odvolací soud nepřihlédl k životní úrovni otce a nesnažil se žádným způsobem zjistit, zda otec má ještě jiné příjmy z pronájmu nemovitostí. V rozporu s §85a odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění dalších předpisů (dále jen zákon o rodině), nepožadoval předložení žádných podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů otce. Odvolací soud rovněž nebral v potaz tvrzení J. B., že od března 1999 do března 2001 svůj rodinný dům pronajímal. Odvolací soud neprovedl dokazování a přesto podstatně snížil výživné (na nezletilou dceru asi o 40 % a u zletilého syna o téměř 55 %). Stěžovatelé dále nesouhlasí se započtením částky 500 Kč, kterou platil otec v období od prosince 2001 do ledna 2002. Poukazují na možnou manipulaci s protokolem z jednání. Uvádí, že otec se uzavřením dohody o ukončení nájmu vzdal majetkového prospěchu ve výši okolo půl milionu korun českých. Uzavírají, že odvolací soud nedal přednost oprávněným zájmům dítěte. Na podporu své argumentace odkazují "na rozhodnutí Ústavního soudu čj. 244/03" (zřejmě míní nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 244/03). Stěžovatelé proto navrhli zrušit rozsudek Městského soudu v Praze, jak je vpředu označen.
Ústavní soud, vycházeje z obsahu ústavní stížnosti a obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. P 403/99, konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.
Soud I. stupně (Obvodní soud pro Prahu 4) svým rozsudkem ze dne 22. září 2004 (P 403/99-359) původně zamítl návrh otce na snížení výživného pro nezl. S. B. a zletilého J. Ř., zvýšil výživné ke zletilému J. Ř. s účinností od 1. září 2000 na částku 3000 Kč, vypočetl dluh vzniklý zvýšením výživného za dobu do zletilosti J. Ř.a rovněž vypočetl dluh vzniklý zvýšením výživného za dobu od zletilosti J. Ř. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání otce je částečně důvodné a rozhodl v neprospěch stěžovatelů. Konstatoval následující. Matčin příjem od doby poslední úpravy výživného vzrostl. V roce 2002 dosahovala průměrného měsíčního výdělku 18 055 Kč, v roce 2003 19 038 Kč, za prvních pět měsíců roku 2004 17 681 Kč. Matka vyvažuje část své vyživovací povinnosti k dětem péčí o společnou domácnost a poskytováním bydlení. Otec měl živnostenský list a příjem z pronájmu svého rodinného domu. V dubnu roku 2001 pronájem domu skončil, od 7. 10. 2001 pobírá starobní důchod.
Odvolací soud dospěl k jinému (stěžovatelům nepříznivému) závěru na základě skutečnosti, že na straně otce došlo od října 2001, kdy začal pobírat invalidní důchod k podstatné změně poměrů. Nebyl prokázán žádný jiný zdroj příjmů otce a nešlo dovodit, že by se bezdůvodně vzdal možnosti příjmů. Odvolací soud proto dospěl k názoru, že jsou dány podmínky pro snížení výživného pro obě děti. Za odpovídající považoval částku 1 400 Kč měsíčně pro J. Ř. a 1 100 Kč pro S. B.
Odvolací soud byl toho názoru, že pokud otec užívá svého rodinného domu stavebně určeného k bydlení a kolaudovaného jako jedna bytová jednotka a nemá z domu žádný příjem, je nutné tuto skutečnost akceptovat. Nejde o dům činžovní, případně s nebytovými prostory určenými k pronajímání, jde o dům o jedné bytové jednotce určený k bydlení a otec jiný vlastní byt nemá. Jinými slovy řečeno, odvolací soud vycházel ze závěru, že výdělkové poměry otce jsou dány výší jeho starobního důchodu. Naproti tomu soud I. stupně byl toho názoru, že je nadto v možnostech otce příjem z domu získávat i nadále. Jak soud I. stupně, tak odvolací soud stran této skutečnosti svůj závěr řádně odůvodnily, byť dospěly na základě stejného skutkového stavu k rozdílným závěrům.
K tomu Ústavní soud poznamenává, že za této situace nelze odvolacímu soudu pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nic vytknout. Právní názor odvolacího soudu byl zaujat na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci a má oporu v zákoně o rodině. Ostatně pokud by došlo ke změně poměrů na straně otce, např. by se prokázalo, že otec vlastní další majetek, příp. má nějaký příjem z pronájmu, mohou zahájit řízení o zvýšení výživného.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. P 403/99 nebyla zjištěna žádná manipulace s protokolem z jednání, ani to, že by stěžovatelé vznesli námitku proti protokolaci. K tvrzení, že odvolací soud neprováděl dokazování a změnil rozsudek soudu I. stupně, lze uvést, že podle §220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení nebo zrušení a jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav. Odvolací soud tedy postupoval v souladu s procesním předpisem (občanským soudním řádem).
Obdobně nedůvodný byl shledán odkaz stěžovatelů na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 244/03. V dané věci bylo zjištěno, že otec je spoluvlastníkem činžovního domu a dalších nemovitostí. Ústavní soud za tohoto stavu věci - stručně shrnuto - konstatoval, že pokud by nebyl otec schopen ze svých nízkých příjmů platit výživné, odpovídající odůvodněným potřebám dětí, musel by část svého majetku zpeněžit a takto získané peníze pro placení výživného použít. Nadto odvolacím soudem stanovená výše výživného v dané věci byla 300 Kč měsíčně na každé dítě. Označený nález byl tedy přijat na základě jiných skutkových okolností.
Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů, jejich ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2005