infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.12.2005, sp. zn. III. ÚS 550/05 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2005:3.US.550.05

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2005:3.US.550.05
sp. zn. III. ÚS 550/05 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Hany Neštické, správkyně konkursní podstaty úpadce KOPPREA-INVEST a. s., IČ: 61858072, se sídlem Ječná 1, 120 00 Praha 2, právně zastoupené JUDr. Josefem Neštickým, advokátem AK se sídlem Ječná 1, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2005 č. j. 29 Odo 1201/2004-159, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. 27 Co 172/2004-119, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve výrocích o nákladech řízení, za účasti 1) Nejvyššího soudu ČR, a 2) Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 10. 2005, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2005 č. j. 29 Odo 1201/2004-159, jakož i rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. 27 Co 172/2004-119, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Pokud by Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro zrušení napadených rozsudků, avšak souhlasil se závěry stěžovatelky ohledně výroků napadených rozhodnutí o nákladech řízení, stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2005 č. j. 29 Odo 1201/2004-159, ve výroku pod bodem III. rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. 27 Co 172/2004-119 v části, kterou bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit částku 277 700,- Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud podle ust. §79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odložil vykonatelnost rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2005 č. j. 29 Odo 1201/2004-159, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. 27 Co 172/2004-119, vždy ve výroku, podle kterého je stěžovatelka povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 31 885,- Kč a 277 700,- Kč. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 8. 7. 2004 č. j. 27 Co 172/2004-119, Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 4. 3. 2004 č. j. 3 C 760/2003-97 tak, že žalobu žalobkyně H. N., správkyně konkursní podstaty úpadce KOPPREA - INVEST, a. s., se sídlem v Praze 2 (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") o zaplacení 2 141 084,- Kč s příslušenstvím zamítl a neuložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek a dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím 277 700,- Kč. Uvedený rozsudek napadla žalobkyně dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 27. 7. 2005 č. j. 29 Odo 1201/2004-159 tak, že dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. 27 Co 172/2004-119, o nákladech řízení podle ust. §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") jako nepřípustné odmítl (výrok pod bodem I. rozsudku). Ve zbývající části Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně zamítl a rozhodl dále o nákladech dovolacího řízení (výroky pod body II. a III. rozsudku). II. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu. Dle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jak výše uvedeno, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. 27 Co 172/2004-119, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle ust. §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř., odmítl, když dospěl k závěru, že dovolání v této části není přípustné. Z uvedeného vyplývá, že dovolání v části směřující proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze o nákladech řízení nebylo procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytoval a lhůta k podání ústavní stížnosti proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze o nákladech řízení počala běžet již od doručení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze. Vzhledem k době, která uplynula od doručení rozsudku Krajského soudu v Praze, je zřejmé, že ústavní stížnost - pokud je jí napadán rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. 27 Co 172/2004-119 ve výroku o nákladech řízení, byla stěžovatelkou podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání, a je tedy opožděná. Dle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu se návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. III. Poté, co Ústavní soud ověřil, že ve zbývající části ústavní stížnost splňuje zákonem stanovené náležitosti, přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ve výroku, kterým byla žaloba o zaplacení 2 141 084,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ČR z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, které spatřuje v tom, že odvolací soud i dovolací soud předmětnou věc nesprávně právně posoudily a jejich rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem. Stěžovatelka považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že kupní smlouva byla ze strany úpadce splněna jen částečně, a proto jsou dány důvody k odstoupení dle ust. §14 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a stěžovatelka nepovažuje za správný ani závěr dovolacího soudu, že úpadci nevznikl nárok na zaplacení kupní ceny, protože nebyla splněna podmínka, na kterou byl vznik takového nároku vázán. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo, zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují příslušná procesní ustanovení upravující základní zásady soudního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Z obecného pohledu si pak je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy. Ústavní soud v předmětné věci neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. 27 Co 172/2004-119 ve výroku o nákladech řízení, podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, odmítl jako opožděnou, ve zbývající části Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Za dané procesní situace, kdy Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení, se již samostatně nezabýval návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí v jejich výrocích týkajících se nákladů řízení. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. prosince 2005 Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2005:3.US.550.05
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 550/05
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 22. 12. 2005
Datum vyhlášení  
Datum podání 25. 10. 2005
Datum zpřístupnění 5. 12. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nedodržení lhůty - §43/1/b)
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 328/1991 Sb., §14 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík konkurz a vyrovnání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-550-05
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 50229
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-15