ECLI:CZ:US:2005:3.US.565.05
sp. zn. III. ÚS 565/05
Usnesení
III.ÚS 565/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 565/04
Ústavní soud rozhodl dne 27. ledna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S. - inženýrské stavby, se sídlem Černčice 235, zastoupeného JUDr. Karlem Suchopárem, advokátem v Ústí nad Labem, U Podjezdu 523, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2004, sp. zn. 17 Co 128/2001, a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 22. února 2001, sp. zn. 10 C 874/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala náležitosti podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2004 (17 Co 128/2001-149) a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 22. února 2001 (10 C 874/97-92) a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a čl. 90 Ústavy ČR.
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2004 (17 Co 128/2001-149) byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 22. února 2001 (10 C 874/97-92), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele (vystupoval v procesním postavení žalobce v řízení před obecnými soudy), jíž požadoval po žalovaném (obci Dobroměřice) zaplacení částky 429 509,30 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla založena na skutečnosti, že stěžovateli vznikl vůči žalovanému nárok na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s obstaráním a dodáním regulátorů tlaku plynu na základě vzájemné dohody. Obecné soudy dospěly k závěru, že dodávka regulátorů byla realizována na základě dříve účastníky uzavřené smlouvy o dílo o plynofikaci obce Dobroměřice.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že neúplně zjištěný skutkový stav věci založený v jeho případě zamítnutím odůvodněného důkazu v podobě znaleckého posudku, jímž zamýšlel dokázat oprávněnost svého nároku, jednostranné hodnocení svědeckých výpovědí kontrahentů žalovaného a neodůvodněná negativní interpretace svědeckých výpovědí starosty Ch. a tajemníka M., vedl k nesprávným skutkovým závěrům a podle judikatury Ústavního soudu k vadnému hodnocení neúplně provedených důkazů a k nesprávnému právnímu a ústavně nesouladnému posouzení a rozhodnutí. V této souvislosti stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 61/94. Obecné soudy odmítly provést důkaz znaleckým posudkem pro nadbytečnost, čímž porušily §132, §153 a §157 odst. 2 o. s. ř. Stěžovatel proto navrhl zrušit rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.
Stěžovatel v převážné části opakuje v ústavní stížnosti tvrzení, se kterými se obecné soudy v odůvodnění svých (napadených) rozhodnutí vypořádaly, a tato odůvodnění jsou v souladu se zákonem (§157 odst. 2 o. s. ř.). Rovněž tak právní názor obecných soudů o žalobě stěžovatele, který byl přijat v souladu s ústavní nezávislostí soudní moci (čl. 81 a čl. 82 Ústavy ČR), má oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu věci; ve věci rozhodujícím obecným soudům nelze proto pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nic vytknout. Dále se sluší konstatovat, že Ústavnímu soudu v těchto souvislostech nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením (se závěry z nich vyplývajícími) sám neztotožňoval (k tomu srov. např. nález ve věci IV. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 28, Praha 1994).
Z odůvodnění napadených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jak jsou vpředu označena, vyplývá, že obecné soudy se žalobou stěžovatele řádně zabývaly a odůvodnily, proč považovaly důkaz znaleckým posudkem za nadbytečný. Krajský soud v Ústí nad Labem v této souvislosti uvedl, že nebylo nikterak prokázáno, že by účastníci uzavřeli samostatnou dohodu o dodávce regulátorů; nespornou skutečností zůstává, že stěžovatel tuto dodávku obstaral. Předmět plnění stěžovatele je ve smlouvě o dílo, která se týkala plynofikace obce Dobroměřice, specifikován tak, že odkazuje na projektovou dokumentaci. Z provedených důkazů (listinných i svědeckých) dospěly obecné soudy k závěru, že dodávka regulátorů byla provedena v rámci této smlouvy o dílo. Jinými slovy řečeno, stěžovatel neunesl důkazní břemeno, že by byla uzavřena zvláštní smlouva (dohoda) o samostatné dodávce regulátorů. Za stavu, kdy cena je ve smlouvě o dílo dohodnuta jako pevná (rozsah předmětu smlouvy a sjednaná cena je výsledkem dohody účastníků), je otázka technických náležitostí týkajících se tzv. koncového plynového odběrného zařízení pro posouzení nároku irelevantní. Krajský soud v Ústí nad Labem proto uzavřel, že ani provedení navržených důkazů (znaleckého posudku), směřující právě k objasnění těchto technických náležitostí, by na právní posouzení věci nemělo vliv a jako takové by bylo nadbytečným. Uvedené odůvodnění se jeví Ústavnímu soudu jako ústavně konformní. Obecné soudy totiž nemají povinnost provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhne, jestliže rozsah dokazování z jiných důkazních pramenů je dostatečný (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 10, Praha 1995), jak se v dané věci stalo.
Rovněž tak odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 61/94 je nepřípadný z důvodu odlišných skutkových okolností, na jejichž základě byl tento nález přijat.
Tvrzení stěžovatele o porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu z vpředu rozvedených důvodů shledáno nebylo. Návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, jak jsou vpředu označena, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný. Zjevná jeho neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2005