infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.06.2005, sp. zn. IV. ÚS 356/05 [ usnesení / WAGNEROVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2005:4.US.356.05

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2005:4.US.356.05
sp. zn. IV. ÚS 356/05 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2005 v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti P. V., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem AK Svejkovský, Kabelková, v. o. s., se sídlem v Plzni, Kamenická 1, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 18. 6. 2004, sp. zn. 8 C 64/2004, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 13 Co 840/2004, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností podanou včas a co do ostatních náležitostí v souladu se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví specifikované rozsudky obecných soudů. Okresní soud Plzeň-jih rozhodl napadeným rozsudkem ve věci samé tak, že uložil stěžovateli povinnost platit vedlejší účastnici výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně a povinnost zaplatit částku 4.666 Kč jako dlužné výživné. Na základě odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem tak, že změnil část výroku soudu prvního stupně týkající se povinnosti stěžovatele uhradit vedlejší účastnici dluh na výživném, a to tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit částku 31.666 Kč, a v ostatních částech výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, rozhodoval okresní soud napadeným rozsudkem o návrhu vedlejší účastnice, manželky stěžovatele, na stanovení výživného nerozvedeného manžele. Vedlejší účastnice ve svém návrhu tvrdila, že opustila společnou domácnost, čímž se dostala do znatelně horší finanční situace než stěžovatel, který jí přestal přispívat na uspokojování životních potřeb ve výši 20.000 Kč měsíčně, jak činil dříve v době soužití ve společné domácnosti, a přispíval jí pouze částkou 4.000 Kč měsíčně. Přitom polovina této částky byla určena vedlejší účastnici a polovina jejich nezletilé dceři, o níž se stěžovatel a vedlejší účastnice starali střídavě, každý po dobu 14 dnů v měsíci. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že během řízení před soudem prvního stupně soud provedl důkazy v podstatě jen výslechem účastníků, žádné další důkazy neprováděl a zejména nezjišťoval skutečnou hmotnou úroveň stěžovatele a vedlejší účastnice pro určení vyživovací povinnosti podle §91 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel upozornil soud, že má vyživovací povinnost k synovi z prvního manželství ve výši 4.000 Kč měsíčně, a dále, že během soužití s vedlejší účastnicí sice přispíval na chod domácnosti částkou 25.000 Kč měsíčně, avšak tyto prostředky čerpal ze svých úspor, jež postupně vyčerpal. Dále měl stěžovatel uvést, že jeho jediným příjmem je příjem, který pobírá jako jednatel obchodní společnosti, jíž je současně společníkem. Žádný jiný příjem nemá. Ačkoliv soud prvního stupně nezkoumal přesně výši majetku, příjmů a tedy celkovou hmotnou úroveň stěžovatele, vyšel v rozhodnutí z toho, že stěžovatel je vlastníkem nemovitostí, společníkem obchodní společnosti, která hospodaří se ziskem, zatímco manželka nevlastní žádné nemovitosti a je zaměstnána na poloviční úvazek. Odvolací soud pak v odvolacím řízení podle stěžovatele doplnil dokazování zjištěním čistého měsíčního příjmu stěžovatele a vedlejší účastnice. Dospěl přitom k závěru, že s ohledem na požitky, které manželce poskytoval v minulosti, je nyní určená částka 5.000 Kč zcela v možnostech stěžovatele. Stěžovatel namítá, že odvolací soud tedy nevzal v úvahu současné majetkové poměry stěžovatele, nýbrž vycházel z minulých majetkových poměrů, přičemž tyto poměry se podle stěžovatele v mezidobí změnily. Pokud dále odvolací soud učinil závěr o tom, že stěžovatel není v zaměstnaneckém poměru, nýbrž je společníkem obchodní společnosti, která vykazuje zisk a vlastní majetek vysoké hodnoty, nepřípustně spojil zisky a majetek společnosti s majetkovými poměry stěžovatele. Přitom stěžovatel je jako jednatel společnosti odměňován na základě dohody mezi ním a společností a nemůže nabývat žádným způsobem dalších finančních prostředků z hospodaření společnosti o své vůli, ale pouze na základě rozhodnutí valné hromady společnosti. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem obecné soudy zvýhodnily vedlejší účastnici, a přestože daly stěžovateli prostor pro jeho vyjádření, nepřihlížely k žádné skutečnosti ani důkazu předloženým stěžovatelem, aniž by tento svůj postup odůvodnily. Rozhodnutí obecných soudů nejsou podle stěžovatele postavena na hodnocení důkazů, ale pouze na tvrzení obou účastníků řízení, která jsou protichůdná. Z těchto tvrzení pak soudy vzaly za rozhodující pouze tvrzení vedlejší účastnice. Tím obecné soudy podle názoru stěžovatele porušily právo na rovné postavení účastníků řízení garantované čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž pak porušily čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, když poskytly ochranu pouze jednomu z účastníků řízení tím, že vzaly za podklad pro rozhodnutí pouze tvrzení vedlejší účastnice a nepřihlížely vůbec k tvrzením stěžovatele. S ohledem na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud stížnosti vyhověl a nálezem obě napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a odůvodnění napadených rozsudků obecných soudů, které byly k ústavní stížnosti stěžovatelem připojeny, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá rámec přezkumu rozhodnutí obecných soudů prováděného Ústavním soudem v řízeních o ústavní stížnosti. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví, tedy v daném případě v řízení před odvolacím soudem. Jde-li pak o posuzování skutkových okolností případu, jak byly zjištěny a zhodnoceny obecnými soudy, je Ústavní soud povolán k přezkumu pouze za situace, kdy lze usuzovat na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými, v důsledku čehož soud učinil nepřijatelný právní závěr. Jinými slovy, jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, není Ústavní soud oprávněn "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy. Stěžovatel vystavěl námitku porušení práva na rovnost v řízení na základě argumentu, že obecné soudy ve svých rozhodnutích vycházely pouze z tvrzení účastníků řízení, neprováděly další důkazy a k závěru ve věci samé dospěly na základě tvrzení vedlejší účastnice, aniž by braly v potaz protichůdná tvrzení stěžovatele. Ústavní soud však po prostudování odůvodnění obou napadených rozhodnutí taková tvrzení stěžovatele neakceptuje. Naopak z obou rozhodnutí je evidentní, že obecné soudy vedle výslechu účastníků provedly další důkazy, a to například výpisy z katastru nemovitostí, jimiž bylo doloženo vlastnictví stěžovatele k řadě nemovitostí, nebo listinnými důkazy týkajícími se účastenství stěžovatele v obchodní společnosti L'OR special drinks, s. r. o. Z odůvodnění dále vyplývá, že obecné soudy tyto důkazy hodnotily samostatně i v jejich vzájemné souvislosti, a pokud provedené důkazy zhodnotily tak, že návrhu vedlejší účastnice zcela vyhověly, nelze z toho dovozovat, že by porušily právo stěžovatele na rovné postavení v řízení. Ostatně sám stěžovatel v ústavní stížnosti připustil, že mu obecné soudy poskytly dostatečný prostor k vyjádření a navržení důkazů. Pokud proto stěžovatel namítá, že obecné soudy nezkoumaly jeho celkové majetkové poměry, lze k tomu poznamenat, že sám stěžovatel nevznesl proti tomu, jak obecné soudy hodnotily jeho majetkové poměry, žádné konkrétní výhrady, a to ani v ústavní stížnosti, ani v řízeních před obecnými soudy, a sám nenavrhoval v tomto směru provedení konkrétních důkazů. Navíc se skutečností, že nebylo důkazně provedeno komplexní zkoumání majetkových poměrů stěžovatele, se vypořádal již soud prvního stupně způsobem, který Ústavní soud zcela akceptuje. Komplexní zkoumání celého majetku stěžovatele by bylo nadbytečným vzhledem k tomu, že již provedené důkazy osvědčující - byť jen z části - majetkové poměry stěžovatele, dostačovaly k učinění závěru o vyživovací povinnosti stěžovatele v rozsahu navrhovaném vedlejší účastnicí. Lze proto souhlasit i s tím názorem obecného soudu, že znalecké zkoumání hodnoty stěžovatelova majetku, zejména jeho podílu v obchodních společnostech, jejichž je společníkem, by řízení nadbytečně protahovalo, a náklady vynaložené na znalecký posudek by mnohanásobně převýšily předmět řízení. V souvislosti s tím nelze akceptovat ani námitku stěžovatele, podle níž obecné soudy vlastně hodnotily majetek a zisky obchodní společnosti, v níž je stěžovatel společníkem, jako majetek stěžovatele. Lze sice připustit, že stěžovatel je subjektem odlišným od obchodní společnosti, přesto však součástí stěžovatelových majetkových aktiv je i jeho majetkový podíl v kapitálových obchodních společnostech. Jak již Ústavní soud ve svých rozhodnutích uvedl, žádný proces neexistuje samoúčelně, nýbrž směřuje k dosažení vzniku, změny či zániku hmotných práv a povinností fyzických či právnických osob (např. usnesení I. ÚS 148/02, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 31, usn. 19, str. 327). S ohledem na to nelze obecným soudům vytýkat, pokud v řízení neprovedly zhodnocení celého majetku stěžovatele, když dospěly k závěru, že již provedené důkazy jsou dostačujícím základem pro stanovení výživného ve výši požadované vedlejší účastnicí. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že z napadených rozhodnutí nelze dovodit, že by obecné soudy jednoho z účastníků řízení zvýhodňovaly a porušily právo stěžovatele na rovnost v řízení, jak v ústavní stížnosti tvrdil stěžovatel. Obecným soudům pak nelze vytýkat ani libovůli v jejich rozhodování, když z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, jaké důkazy provedly, jak je hodnotily a jaké závěry z hodnocení vyvodily. Napadenými rozhodnutími proto nebyla porušena základní práva stěžovatele, jak v ústavní stížnosti namítal. S ohledem na to Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a vzhledem k tomu již samostatně ani neposuzoval návrh stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2005 Michaela Židlická předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2005:4.US.356.05
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 356/05
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 6. 2005
Datum vyhlášení  
Datum podání 20. 6. 2005
Datum zpřístupnění 14. 12. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Wagnerová Eliška
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 37 odst.3
  • 94/1963 Sb., §91, §96
  • 99/1963 Sb., §132
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstřík výživné
důkaz/volné hodnocení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-356-05
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 50635
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-15