ECLI:CZ:US:2005:4.US.414.05
sp. zn. IV. ÚS 414/05
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 11. října 2005 sp. zn. IV. ÚS 414/05 ve věci ústavní stížnosti Mgr. I. B. proti usnesení Okresního soudu v Tachově č. j. Nt 69/2005-13 ze dne 29. června 2005, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce o ponechání stěžovatele ve vazbě.
Usnesení Okresního soudu v Tachově č. j. Nt 69/2005-13 ze dne 29. 6. 2005 se zrušuje.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zrušení shora označeného usnesení Okresního soudu v Tachově.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že usnesením ze dne 16. 6. 2005 č. j. ZT 120/2005-695 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) a c) trestního řádu (dále též "tr. ř."). Stěžovatel proti tomuto usnesení podal stížnost, ve které namítal, že i když zákon za trestné činy, pro které je stíhán, dovoluje uložit trest odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, byl by nejspíše odsouzen v dolní polovině trestní sazby, což podle jeho názoru vylučuje, že by se skrýval či uprchl. Dále pak poukázal na svůj nepříznivý zdravotní stav. Okresní soud v Tachově však napadeným usnesením tuto jeho stížnost zamítl, přičemž stěžovatel nebyl před vydáním tohoto usnesení slyšen a nebyl při jeho vydání ani přítomen. Stěžovatel v tomto směru poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. 3. 2005 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60), vyhlášený ve Sbírce zákonů dne 17. 6 2005 pod č. 239/2005 Sb., kterým bylo dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušeno ustanovení §242 odst. 2 trestního řádu a který dále stanovil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Pokud tedy Okresní soud v Tachově nevzal v potaz výše zmíněný nález Ústavního soudu, pak ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl v rozporu se zákonem. Stěžovatel na podporu svých tvrzení uvedených v ústavní stížnosti cituje argumentaci shora zmíněného nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005 a napadenému rozhodnutí Okresního soudu v Tachově vytýká, že jím bylo dotčeno jeho ústavně zaručené právo na svobodu a osobní bezpečnost podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy a jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Navrhuje proto, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené usnesení Okresního soudu v Tachově zrušil.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Tachově sp. zn. Nt 69/2005 a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření tohoto soudu.
Okresní soud v Tachově ve vyjádření uvádí, že je skutečností, že stěžovatel ani státní zástupce při neveřejném zasedání dne 29. 6. 2005 nebyli přítomni, a stěžovatel tudíž nebyl při tomto neveřejném zasedání vyslechnut, a že poté, co byl 17. 6. 2005 publikován ve Sbírce zákonů nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, který zrušil ustanovení §242 odst. 2 tr. ř., mohli se stěžovatel a státní zástupce neveřejného zasedání zúčastnit. Vzhledem k tomu, že obhájce stěžovatele ve stížnosti proti usnesení státního zástupce podrobně rozvedl všechny námitky a nenavrhoval výslech obviněného, dospěl předseda senátu k závěru, že stěžovatel svého práva být slyšen neměl v úmyslu využít. V zájmu rychlosti řízení nebyli stěžovatel, obhájce ani státní zástupce k neveřejnému zasedání konanému dne 29. 6. 2005 předvoláni a senát rozhodl o stížnosti na základě písemných podkladů. Za situace, kdy stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Tachově z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. a jeho stížnost Krajský soud v Plzni jako nedůvodnou zamítl usnesením ze dne 12. 4. 2005, ztotožnil se soud jednoznačně s tím, že na důvodech vazby útěkové a předstižné se pouhým uplynutím šesti týdnů od rozhodnutí krajského soudu nic nezměnilo. Za tohoto stavu se výslech stěžovatele před rozhodnutím jevil okresnímu soudu samoúčelný. Na závěr vyslovil Okresní soud v Tachově souhlas s upuštěním od ústního jednání.
III.
Z připojeného spisového materiálu vyplynulo, že proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 trestního zákona (dále jen "tr. z.") a trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. z. Usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 3. 2005 sp. zn. Nt 31/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. 9 To 173/2005, byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty rozhodl usnesením ze dne 16. 6. 2005 č. j. ZT 120/2005-695 o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) a c) tr. ř., když důvod podle §67 písm. b) tr. ř. odpadl. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí Okresní soud v Tachově v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2005 bez slyšení stěžovatele zamítl.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisového materiálu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud přijal dne 22. 3. 2005 nález sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60; vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.), jímž ke dni vyhlášení nálezu zrušil s obsáhlým odůvodněním navazujícím na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ustanovení §242 odst. 2 tr. ř., podle kterého byly jiné osoby (tj. odlišné od členů senátu a zapisovatele) z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny. Toto ustanovení tak vylučovalo slyšení obviněného předtím, než bylo rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby, a taková právní úprava, jak zdůraznil Ústavní soud v předmětném nálezu, neodpovídala čl. 5 odst. 4 Úmluvy, v jehož smyslu mezi institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování omezení osobní svobody patří i právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby. Tyto závěry shora citovaného plenárního nálezu plně dopadají na posuzovanou stěžovatelovu věc a Ústavní soud v tomto směru pro stručnost odkazuje na jeho odůvodnění, když připomněl, jak vyslovil v řadě svých rozhodnutí, v nejnovější své judikatuře pak zejména v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 29, nález č. 41), že závazný není jen výrok nálezu, ale i jeho odůvodnění.
V posuzovaném případě rozhodl Okresní soud v Tachově o stížnosti stěžovatele proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově o ponechání ve vazbě v neveřejném zasedání za přítomnosti předsedy senátu, přísedících a zapisovatelky, ale bez přítomnosti stěžovatele a jeho slyšení (č. l. 9). Tímto postupem Okresní soud v Tachově upřel stěžovateli právo být slyšen, jež ve svých rozhodnutích zařadil ESLP mezi základní procesní garance aplikované v případech omezení svobody. Okresní soud v Tachově tak učinil i přesto, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl již nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/04, který takový postup v souvislosti s rozhodováním o dalším trvání vazby označil za porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy, vyhlášen ve Sbírce zákonů. Uvedeným postupem a napadeným usnesením tak Okresní soud v Tachově porušil stěžovatelovo právo zakotvené v čl. 5 odst. 4 Úmluvy a rovněž jeho právo na osobní svobodu garantované v čl. 8 odst. 1 Listiny, a to způsobem rozporným s čl. 8 odst. 2 Listiny. Jestliže Okresní soud v Tachově v daném případě nedostál mezinárodněprávnímu závazku garantovat právo na slyšení vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy, porušil též čl. 10 Ústavy České republiky, podle kterého vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu a v případě, že mezinárodní smlouva stanoví něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva, a čl. 4 Ústavy České republiky, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Pokud tedy obecný soud nerespektoval ve Sbírce zákonů vyhlášený a vykonatelný nález Ústavního soudu, porušil tak i čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, podle kterého vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby, a tím současně i čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny (obdobně srov. i nálezy sp. zn. IV. ÚS 269/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 129), sp. zn. IV. ÚS 247/05 a sp. zn. IV. ÚS 394/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 38, nálezy č. 157 a č. 158, dostupné též v elektronické verzi na www.judikatura.cz).
S ohledem na shora uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhovět a napadené usnesení Okresního soudu v Tachově podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) uvedeného zákona zrušit.
To, zda obecný soud po slyšení stěžovatele stížnosti podané do rozhodnutí státního zástupce vyhoví či nikoli, je zcela na jeho uvážení; při zjištění porušení základních práv stěžovatele spočívajícího primárně v procesním pochybení soudu nehodlá Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu o existenci toho či onoho vazebního důvodu jakkoli determinovat.